TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 7.7. Bohuslava

Všechny rubriky

Próza

> Próza

> Povídky

> Fejetony

>		Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Téma
Autor: j'en ai marre (Občasný) - smazáno

centaur (Občasný) - 27.1.2006 > Zdravim a děkuji za vysvětlující reakci, ktera to téma zajímavě rozvádí Nejdřív to nepodstatné: v té prvni reakci jsem to nemyslel tak, že by nebylo možné určit, co je ilustrace a co nosná myšlenka - jen se mi to podařilo rozlišit až při druhém čtení, pak to bylo jasné. Zdá se navíc, že jsem tě bral příliš za slovo, jak jsem ostatně ze svého oboru zvyklý. Už jsem prostě zapomněl "jak se čtou" otevřenější texty, které nechtějí být rigorózním výkladem tématu, ale jeho zajímavou presentací a nastíněním. Třeba teď když jsi vysvětlil, co McLuhan myslel tou fragmentárností kultury písma (totiž v posledku nepřítomnost autora naléhavého tématu a sázka na to, že čtenář si autora čtením zpřítomní a tím i nazře téma jako naléhavé), tomu už rozumím líp a je samozřejmě pravda, že hodnota sdělení nemůže bt redukována na universální sémantickou strukturu - když jsem to říkal, měl jsem pouze na mysli informaci v tom úzkém slova smyslu (jako věcný význam věty), tedy veskrze informaci co do sémantiky a ne co do pragmatiky. Ohledně té komunikace jako resonance, která nemá pasivní charakter, jsme, myslím, za jedno - to, co ty nazýváš kultivací citlivosti na malé rozdíly jsem já v závěru své předchozí reakce vlastně popsal podobně - jako utváření se takovým, aby se mnou důležité věci resonovaly. Tu pasivitu jsem zmínil jenom kvůli tomu, že ve fyzice je to vlastně jev, ke kterému dochází na základě vlastností materiálů - nikdo se tedy o nic nepřičiňuje. (Mimochodem, pokud si dobře vzpomínám na jednu historku z hodin fyziky, tak když se dostavěl Nuselák, tak teprve zjistili, že jako celek má takové vlastnosti, že radiové vlny z Žižkovského vysílače (nebo odkudkoli jinud) mají takovou vlnovou délku, že most nebezpečně rozechvívá a museli ho teda docpat nepravidelně rozmístěným železem, aby přestal být citlivý na ty vlny.) Ad Neotřesitelnost jako volba: téhle části moc nerozumím. Pravdu máš asi v tom, že dnešní doba je dobou růstu, ale pořád si nejsem jistý, zda je to skutečně symptom pouze naší doby (popř. dvacátého století - co industrialismus? pozitivismus? velkopanské tendence Říma? kolonizace?). Že lidé chtějí a potřebují klid k tomu, aby mohli růst, je, myslím, skutečně obecně lidské a nelze to přisoudit pouze globalizované společnosti, v níž to možná jen více vyniká - protože máme i mnohem víc příležitostí dynamicky jednat a světové události se na globálním poli ději opravdu rychle. Nevím, kolik lidí vnímá klasiky jako ty statické kameny, ke kterým je přirovnáváš (tj. jak říkáš, že se o nich hovoří) - klasikem se někdo může stát z mnoha důvodů, ať už pro svou diachronní aktualitu (tj. že si v něm najde něco člověk každé doby - např. Shakespeare), nebo pro to, co znamenal pro své následovníky v oboru (tj. klasik z historického hlediska - Newton je klasik, ačkoli jeho fyzika už je překonaná), atd. - asi nemá smysl tady to dále rozebírat; i když je dost možné, že mluvíš o klasicích v jiném smyslu, než jak jsem si to vyložil. Ad Zabydlet se ve svém hlase: obecně souhlasím, jen mi přijde, že i ušima se dá neslyšet. Pro mě je v této souvislosti zajímavé především to, že pro sluch je autor zvuku většinou přítomen (nepočítáme-li poslouchání ze záznamu - ostatně ten rozdíl je poznat, když člověk poslouchá třeba nahranou přednášku - hůř se na to soustředí, člověk si snáz dovolí přestat poslouchat) - tedy osoba autora je tam a člověk nemůže tak lehce ignorovat jeho lidství. Není nad osobní setkání, jak známo. Když člověk čte zprávy nebo něčí výpověď, je od zdroje odtažen většinou jak časově tak místně, a je pouze na něm, zda skrze text bude vnímat autora jako lidskou osobu, která píše s lidským záměrem, nikoli jako neutrální informátor. Zrak je skutečně selektivnější, mnohem skrze něj vnímáme lidi jako objekty. Samozřejmě pouze do té chvíle, kdy nás ten druhý fixuje očima; pak jsme takřka nuceni jeho lidství uznat - aspoň tak to já vnímám. Ad Vzdělaností k hluchotě: to je mimořádně zajímavé a důležité téma. Tímto jsi, myslím, velice dobře vystihl hlavní myšlenku své eseje: "Jenomže, a to je v duchu myšlenky eseje, relevance je věc vyjednávání s druhými lidmi a druhými jazyky! Agenda setting, řečeno mediálně, bychom si měli dělat podle toho, co trápí nejen nás, ale druhé. Zatímco se díváme jedním směrem, je třeba naslouchat, zda-li se raději nemáme otočit. Myslím, že přinejmenším tradice vzdělání, jeho sebepojetí jde přesně opačným směrem. Rozšiřuji to i na oblast informovanosti obecně, což myslím platí." Tahle formulace se mi moc líbí. Naskýtá se jenom otázka, zda jde "vzdělanost" (na úrovni instituce) dělat vůbec nějak jinak, tak aby si nás sobecky neusurpovala pouze pro svůj obor. Dost možná tento nastupující problém souvisí s rostoucí specializací jednotlivých oborů a profesionalizací vzdělání, s businessem vzdělání. Kromě toho, že moderní člověk setrvale nemá čas a pořád dohání něco, co už měl mít dávno hotového (měl mít už dostudováno, už zabaleno, už odevzdáno, už nakoupeno atd.), je tlačen finanční tísní. Chceš mít dobré vzdělání (nyní jako prestižní erudici), hodnotný titul, dobrou perspektivu? Zaplať si čtvrt milionu za semestr, bohatě se ti to vyplatí - až od nás odejdeš, budeš ročně brát milion! Za pět let si vyděláš na školu a pak už bereš prachy pro sebe! Taková je situace v tom prestižním anglosaském školství, jehož hybnou strukturou je business se vzděláním a vědou. V takovém modelu je samozřejmě málo místa a času na získání obecnějšího vzdělání, které, ačkoli ne nutně, přece jen podporuje onu kultivaci citlivosti vúči "jiným" neláhavostem. Dříve byla zdrojem takového obecného vzdělaní klasická a možná i reálná gymnázia a snad ještě dnes gymnázia tuto roli z části plní. Na univerzitní úrovni to je problematické, už proto, že kdo se základní citlivosti vůči veřejným tématům nenaučil na střední škole, ten se k tomu později dostane jen těžko.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli centaur
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + pět ?

Napsat autorovi (Občasný) Nepublikovat mimo Totem.cz

Addictive Zone Orbital Defender Game