U kytiček z plastu

lásku proklínám,

                         lihem rozpouštím

cíga šedě malujou,

ďábla slabost dráždí,

pavučiny přede

                         hnusnej kocour-albín

drápy zarývá

pod mou línou kůži

                            jedy napouští.

Střepy černé skloviny

                    pivem klesají

vzduch se sytě červená,

radši nedýchám.

Ještě panák rtuti

do dvacátý nohy

city slastně tvrdnou

                             jako amalgám.

Slova páchnou sírou,

ožralové planou,

když vytáhnu zátku,

všichni odtečou.

Židlí k zemi přirůstám,

teď už skoro nejsem,

čtete mojí závěť,

                          neboť usínám.