Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
	Tajemství kachního jezírka Autor: Sí... (Občasný) - publikováno 21.1.2006 (16:01:20)

         Jako malá jsem si vymýšlela spoustu jmen a prožívala různé smyšlené příběhy. Žila jsem ve svém vlastním světě a dost věcí mi bylo putna.  Ta jména zněla někdy hodně divně. Skládala jsem je z oblíbených písmenek a většinou pak vznikl absolutní nesmysl. Třeba jednou, to jsem byla Spůnke, žila jsem v lese mezi bělošskou vesnicí a indiánskou osadou, měla jsem černé vlasy až po pás – ač ve skutečnosti jsem byla na kluka, protože ve škole zrovna řádily vši. Byla to zábava. Ze všech stran mě obklopovaly mé výmysly, až se mi někdy zdálo, že se v nich utopím. Divím se, že mě třeba nepřejelo auto, rozhlížet jsem se začala teprve nedávno. Myslela jsem, že to nikdy neskončí, že mě mé představy zaživa sežerou a jednoho dne zestárnu do vyšinuté babičky s vykulenýma očima.

V létě jsem pravidelně jezdila na dětské tábory.  Bylo to fajn, jen po stránce hygieny trochu kruťárna. To slovo jsem kvůli h a g moc ráda neměla, ale přeci jen, čtrnáct dní je dvakrát sedm, a tak se mi občas zastesklo po horké vaně s bublinkami. Jednou, to jsme spali někde nevimkde na jakési louce u lesa, byla situace už docela krizová - připadala jsem si jak lízátko v uhláku. Když jsme odpoledne dostali hodinu volna, popadla jsem šampón a ručník a vypravila se přes louku k rybníčku, který byl kousek za tábořištěm. Po týdnu už se to vážně nedalo. Donutila jsem jednu holku, aby šla se mnou. Jmenovala se Klára nebo Kristýna. Svlékla jsem se do plavek a naběhla do vody. Jako v moři…. Na hladině se odráží slunko a do tváří mi fouká krásně teplý vzduch. Pak jsem potopila hlavu. Napěnila ve vlasech šampón, stála jsem a koukala. Klára nebo Kristýna mezitím někam zmizela. (Už jsem jí nikdy neviděla…) K rybníčku se mezitím začaly slétat kachny. Za chvíli jich tam bylo mraky. Kachna, kachna, kachna… Kam jste se podívali, všude samá kachna! Jako ve filmu. Jako v Ptácích od Hitchcocka. Nebo jako v dokumentu o kachnách. Dělala jsem bublinky z pěny a nechala se unášet proudem naivních myšlenek jakž takž odpovídajících mému věku třinácti let.  Spousty kachních hovínek jsem si všimla, až když jsem vyšla na břeh. Ale co, je to přírodní, se nezbláznim…

Sušila jsem si vlasy a navzdory kachním exkrementům na dně rybníčku i všude kolem jsem si přišla čistá a voňavá jak vyprané prádlo.

Pořád jsem si sušila vlasy, když ke kachnímu jezírku přijel náklaďák a před mýma dětskýma očima vysypal do vody obrovskou porci hnoje. Najednou jsem ten hnůj cítila úplně všude, hlavně ve vlasech…

Myslím, že to byla ta chvíle, kdy jsem se probudila. Bylo to jako facka. Plesk! Jako úder kachním křídlem do tváře. Právě jsem se vykoupala v neskutečnym humusu! Zkroušeně jsem opustila své místo v první řadě a vrátila se do tábora. O něco moudřejší. Nikomu jsem nic neřekla.

Večer u ohně jsem zaslechla, jak si děti povídají, že neska zas vyvezli do kachňáku hromadu kravskejch hoven. No jo, asi bych si měla dávat větší pozor na to, co se kolem děje.

            Včera před usnutím jsem si vzpomněla na jeden článek, co jsem četla před pár lety. Byl to rozhovor v nějakém časopise. S Ester Kočičkovou, myslim. Když se jí ptali na její první sex, odpověděla, že se ve čtrnácti deflorovala mraženou makrelou. Zkoušela jsem si to představit. Nešlo to. Kdysi jsem měla vážně bohatou fantazii. Teď je to bída…

Poznámky k tomuto příspěvku

jelen (Občasný) - 14.3.2006 > HE Body: 5 <reagovat

Sí... (Občasný) - 14.3.2006 > jelen> Ď. <reagovat

Zrušit obrázky    Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno   e-mail> Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + šest ?