kolik mi mohlo být

pět, deset, dvanáct let?

snad i dvacet

stačilo si hrát

mezi provázky noci číst z očí

netopýří sny hlavou vzhůru

 

trochu jinak slepý

počítám schody

na prstech směnky vytržené z kalendáře

když zbývá zaplatit vstupné do divadla

 

už jednou mačkal jsem čas

pak týden

(myslím, že světil ho dramatik píšící komedie)

vyrovnával dlaní

 

ještě stále stojím frontu na věk

co opouští poslední řadu hlediště

zaslechnout nápovědu

ze zápěstí loutek tak dřevěných

 

že každý strom

je hra zrychleného tepu kdysi

když vítr kořenil v mysli

a ne vše říkal osikám