|
| |
 |
|  |
Rozchod.
Měl tenkrát vše, co jsem si vždy přála. Eleganci i ducha , uhlazenost , která okouzlovala a dodávala mi společenskou jistotu při návštěvách vybraných podniků.
Život s ním, stále v rychlém pruhu, byl pro mně, po těch před ním něco, po čem jsem toužila a co jsem si na něm cenila nejvíce. I jeho vůně mě dlouho omamovala. Nikdy jsem nemyslela na den, kdy se s ním rozloučím. A doufám, že ani on ne. Ani tedˇ, když jsem mu naposledy zamávala a když musel v mém zpětném zrcátku vidět mé slzy, které jsem nemohla udržet, myslím že to plně nepochopil. Snad čekal, že se zase vrátím. Stál tak smutně a odevzdaně na parkovišti a snad nevěřil, že to šeptané Sbohem, byla poslední slova, která ode mně uslyšel.
Cítila jsem se hrozně špatně. Hlavně vědomím, že jsem nevděčná, podléhající modě a konvenčnosti doby. Co záleží na tom, že ten druhý je o deset let mladší a asi s jinou mentalitou..Vždytˇ před těmi deseti lety to byl právě ON, který mi svými vlastnostmi tak okouzlil. A i já jsem o těch deset let starší..Co mu mohu vyčítat.? Ani jednou mě nezklamal, užili jsme spolu ty nejnádhernější chvile..
A přece tedˇ stojí sám, opustěně na tom parkovišti, a já jsem s jiným..
S tím druhým, vonícím opět novotou a elegancí …S tím, který nemá asi tolik ducha, ale zato více ohně, lesku a sportovní povahy. Chci si právě s ním, těch mých deset let nějak kompensovat ?
Uvidíme..
Ale když on ten Dodge-Spirit se svou trochu staromodni kaslí už opravdu neni v modě.. a ten Pontiac- Sunfire byl zrovna na slevě…..
|
|
|
