|
|
|
Čokoláda Autor: Oplatka (Občasný) - publikováno 11.10.2001 (15:09:44), v časopise 25.9.2001
|
| |
Čokoláda
Svobodná mladá žena s dítětem přijíždí do konzervativního městečka, kde způsobí svým nekonformním přístupem k životu bouři nevole…S obdobným tématem jsme se setkali již ve více filmech; zvláštností, kterou se snímek Lasseho Halströma odlišuje, je skutečnost, že mladá žena otevírá v městečku obchod s čokoládou, a způsob, jakým je toto téma do příběhu začleněno.
Vianne (Juliette Binocheová) totiž zdědila po své babičce - Indiánce prastarý recept na přípravu pravé americké čokolády, a její pamlsky i nápoje mají na obyvatele ospalého městečka, kde až doteď běželo vše podle dávných pořádků, nečekaný účinek. Probouzejí v lidech touhy a vášně, které dos ud nepoznali - a tak se z manžela po leta zanedbávajícího svou ženu stává vášnivý milenec, stárnoucí muž objevuje sympatie k postarší vdově, zahořklá stará paní nachází znovu chuť do života…Na druhou stranu starosta, kněz a další vážení obyvatelé města sledují Viannino počínání se zjevnou nevolí a snaží se mu bránit. Město se tak postupně rozpadá do několika táborů: na ty, kteří se staví proti obchodu s čokoládou, ty, kteří by sem rádi zašli, ale bojí se, a ty, kteří stojí při Vianne. Když Vianne přijímá do zaměstnání i do svého domu Josephinu, zuboženou mladou ženou, týranou a bitou manželem-hostinským, vzedme se v katolickém městečku nová vlna odporu, protože jednou uzavřené manželství přece nelze rozpojit; a když potom ještě přijede na lodích skupina “cizáků”, a majitelka obchodu s jedním z nich naváže vztah, zdá se být situace neúnosnou. Bude Vianne putovat opět dál, tak jako to dělá celý život, a jako to dělali její indiánští předkové, kterým kletba velela roznášet dál a dál recept na čokoládu?
Téma konfl iktu svobodomyslného jedince a konzervativní společnosti je zde podáno formou do jisté míry odlehčenou, čemuž odpovídají pohádkové prvky příběhu, vyprávěného vlastně Vianninou dcerkou Anouk: severní vítr, který žene Vianne z jednoho místa na druhé, schopnost mladé ženy (téměř) bezchybně okamžitě uhodnout, jaký druh čokolády bude komu chutnat nejvíce, i okamžité a očividné účinky, které cukrovinky na obyvatele městečka mají. Mnohokrát se zdá, že příběh musí skončit špatně, ale nakonec děj na většině rovin směřuje k pohádkovému happyendu.
Na druhou stranu však možnost tragických vyústění ponechává režisér dlouho otevřenou, a osudy některých lidí (zejména Josephiny a jejího hrubého manžela) jsou až krutě realistické. Příběh se často dostává na samý okraj tragédie, a i po jejím zažehnání přivádí diváka k zamyšlení: Co kdyby doopravdy? Co kdyby starosta opravdu tím nožem ve svém fanatismu někoho zabil? Co kdyby Viannina dcerka opravdu zahynula díky bláznivému přesvědčení jednoho z obyvatel?
Film nakonec volí smí rné vyznění - i čokoláda a víra mohou žít vedle sebe, lidé k sobě dokážou být tolerantní a mít se rádi. Jeho hlavní deviza však spočívá právě ve dvojsečnosti zobrazovaných dějů, vyvolávající znepokojivé a přetrvávající otázky.
Nejsilnější je snímek v první části, kdy pozorujeme postupnou proměnu jednotlivých obyvatel městečka v závislosti na obchodě s čokoládou; téma samotné je natolik silné, že motiv “cizáků” a Viannin milostný vztah, které se objevují poměrně pozdě, působí až téměř nadbytečně. Viannin n áhlý a nelogický pokus o odchod v situaci, kdy jí vlastně žádné opravdové nesnáze nehrozí, je třeba spíše přičíst na vrub snaze ukázat doslovně změnu ženina přístupu k lidem ve městě. (Ostatně podobné nepravděpodobné odchody se v tomto typu snímků vyskytují často, a konstatujeme-li, že Halström přejal jedno klišé, nic to nemění na tom, že řadě dalších se s úspěchem vyhnul.)
Halström obsadil svůj film směsicí francouzských, britských, amerických a švédských herců. Juliette Binocheová v hlavní úloze je neodolatelně milá a okouzlující; zůstává stále toutéž Binocheovou, s jakou jsme se už setkali v řadě jejích předchozích filmů (a je jen věcí diváka, zdali to považuje za minus či plus). Mimořádně silně (možná silněji než hlavní představitelka) zapůsobí Lena Oli nová jako postupně se vzpamatovávající a samostatnosti nabývající Josephine. Velmi přesvědčivá je také Judi Denchová jako babička s “dekadentními sklony”, která znovu nachází chuť do života a navazuje vztah s dlouho ztraceným vnukem. Zcela nepřehlédnutelná je Victoire Thivisolová jako malá Anouk a stejně tak Aurelian Parent-Koenig v roli jejího dětského kamaráda, babiččina vnuka. Oproti tomu u “cizince” Johnnyho Deppa jde spíše o postavu přitahující svým odlišným vzhledem, než o propracovanou figuru.
Naprost o silná a nezaměnitelná je u filmu hudba Rachel Portmanové, výborně navozující atmosféru městečka, v němž se zastavil čas.
Milovníci klasických dramatických příběhů budou možná zklamáni tendencí k harmonizaci, která Čokoládou zejména ke konci prosvítá, a možná ji budou dávat za vinu snaze zalíbit se Američanům (film byl nominován na Oscara v hlavní kategorii). Pokud si však uvědomí, že film svou pohádkovost nezastírá a dokáže přitom vyvolat celou škálu otázek, pak možní dojde k názoru, že smírné vyústění přece nemusí být filmu vždy na škodu…
|
|
|