|
| |
 |
|  |
BABABA
Žil nebyl kdys kdes výrobce počítačů a počítačových sítí, Ing. Kompů Petr, a ten měl dva syny, dvojčata. Starší se měl k světu a už v útlém mládí vypomáhal otci s firmou. Mladší však byl zakřiknutý mámin mazánek, který měl navíc řečovou vadu a nedokázal vyslovit nic jiného než „Ba-baba!" Doma mu samozřejmě všichni rozuměli, ale aby neměl potíže s cizími lidmi, dostal ke svým 18. narozeninám opatrovnického robota. Ten mj. překládal jeho slova do obecné řeči. Netrvalo dlouho a stal se Bababovým nejlepším přítelem, důvěrníkem a rádcem.
Jednoho krásného dne, když byli rodiče i s bratrem na služební cestě, řekl robot Bababovi: „Pojď se mnou do světa, zde ti pšenka stejně nepokvete. Vím o místě, kde se ti bude určitě dobře dařit." Bababa poslechl a robot jej dovedl až do rezidence majitele 49 % bank na světě (to kvůli monopolu) a výrobce opatrovnických robotů, Mgr. Krále Jana z Vyššího Brodu. Na robotovo doporučení byl okamžitě přijat na místo holky pro všechno. Netrvalo dlouho a každý jej měl rád, protože od samého rána až do pozdního večera jen po celé rezidenci běhal a šukal* . A jelikož uměl říct pouze „Ba-baba!", nehrozilo, že by konkurenci vyzradil nějaké důležité tajemství.
Bohužel, do domu pana Krále se zanedlouho nastěhovalo neštěstí. Když pobýval na letním sídle, přilétl neznámo odkud drak, unesl mu jeho jedinou dceru Jůlinku a zbyl po něm jen veselý ohňostroj na obloze. S Jůlinkou pak zamířil k nedaleké jeskyni. Sjelo se tenkrát nápadníků z celého světadílu, aby vysvobodili sličnou a vnadnou děvu ze spárů nestvůry a pojali ji za manželku, ale ani jeden z nich neuspěl. I ti nejvytrvalejší to vzdali, když zjistili, že drak má nejen neprůstřelnou kůži, takže odolá i dělostřeleckým granátům, ale je na rozdíl od nich i imunní vůči chemickým zbraním. Když se stále nic nedělo, nechal pan Král rozhlásit, že kromě ruky Jůlinky dá statečnému jinochovi, kterýžto by dokázal dceru z dračího doupěte zpět přivést, i polovinu svých akcií ve všech podnicích. Po odvážných zachráncích však jako by se zem slehla.
Jednou řekl robot Bababovi: „Běž ty vysvobodit Jůlinku, tobě se to podaří. Bababa se zděsil a začal vehementně a důrazně protestovat „Ba-baba!". Nebylo to však nic platné, neboť robot jej nazdvihl, hodil si jej na záda a uháněl s ním k drakovi, až se mu za kolečky prášilo. U jeskyně nedal Bababovi sebemenší šanci na útěk, ačkoli ten se o to velmi snažil, a vhodil jej dovnitř. Jak tak letěl, uviděl Bababa něco zcela nečekaného. Drak ležel u jedné stěny jeskyně a Jůlinka mu právě starostlivě přikládala obklad na čelo. Pak Bababa dopadl a Jůlinka se otočila. „No konečně! Už jsem si myslela, že tě sem ten robot nedotáhne. Z toho čekání chudák Antananarivo onemocněl, takže nemůže nic hrát. Kde teď mám vzít hrdinu, který mě vysvobodí ze spárů hrozného a krvelačného draka?"
„Ba-baba!"
„Ještě že jsem si vypracovala i záložní plán. Vezmi si tenhle kámen a nos ho pořád u sebe. Ale to ti povídám, do kuchyně ani do jídelny nesmíš, sic by se ti špatně vedlo."
„Ba-baba?"
„Už můžeš jít, sbalit si dokážu sama. A při převlékání opravdu asistenci nepotřebuju. Na to mi stačí starý Antananarivo."
Zmatený Bababa vyšel z jeskyně a aby si urovnal myšlenky, procházel se po okolí až do noci. Po návratu do rezidence byl překvapen velkým shonem a radostným voláním „Sláva!", až se od pokojské dozvěděl, že Jůlinka utekla drakovi a vrátila se zpět domů. Aby pomohl s přípravou slavnosti, zašel Bababa do jídelny, zapomněv na Jůlinčino varování. Sotva vešel, všechny příbory se natočily jeho směrem a vznesly se do vzduchu. Naštěstí byl s Bababou robot, který jej okamžitě vyhodil z jídelny a zabouchl za ním dveře. Bababa tak pouze uslyšel řinčivý zvuk, jak ostnatá koule příborů narazila do dveří. Z bezpečnostních důvodů se pak Bababa zdržoval u serveru, kde nemohl způsobit vážnější škody.
Za nějaký čas nechala Jůlinka na internetu rozhlásit, že si hodlá vyvolit svého manžela, tak aby se všichni vdavekchtiví muži dostavili dne toho a toho na výše uvedenou elektronickou adresu. Toho dne přijely davy svobodných (i zadaných) mládenců a každý z nich se vyzbrojil maxisprejem účinných feromonů. Ve stanovenou hodinu vystoupila na vyvýšené podium Jůlinka s plynovou maskou na obličeji. Všem přítomným oznámila, že svého manžela si hodlá vybrat pomocí kouzelné šipky, kterou zdědila po svém prastrýci z otcovy strany. Šipka pak ukázala přímo na Bababu, kterého náhodou nesl robot okolo.
A byla slavná svatba, na kterou se přijeli podívat i Bababovi rodiče. Manželství Bababy s Jůlinkou bylo šťastné a plodné (6 dětí). Zásluhu na tom mělo i to, že Bababa nechtěl mít s podnikáním nic společného a tak ochotně podepsal cokoliv, co mu Jůlinka podstrčila. Jejich děti byly nejraději, když je vychovával Antananarivo, jehož jeskyní se tak rozléhalo „Da-dada!", „Ga-gaga!", „Ja-jaja!" atp. A jestli neumřeli, žili šťastně a spokojeně, dokud jim nevypli proud.
* Pozn. autora: volně slovy Boženy Němcové.
|
|
|
