Každý
kdo někdy byl dítě
zná ten pocit
kdy končil den
a přišla noc
a v noci dítě
toho nenaběhá moc
což je škoda
milovat se jen se
dnem
ano
miloval jsem slunce
i skrze rolety
cítil jsem ho
jak bylo blízko
ale
i noc je krásná
ač nás před ní
chránili
dnes zapomínám
krásu dne
a kalím čistou duši
dříve dětskou
nyní značně
nerozumnou
pošlapanou:
pohledy, vzpomínkami,
myšlenkami
(ostatně kdo
z nás se choval ke své tabula rasa
s úmyslem
vypěstovat kvítí okrasné
brzy pohořel- ostatní
mezitím sklízeli alespoň oves)
celou naší dobou
z dětské duše
vznikla duše
dospělého člověka
už ne čistá a jasná
radující se
z věcí
které neexistují
ale šedivá
jako města
ve kterých bydlíme
nyní je nám noc
pokrývkou
která halí naši špínu
a my pak bez náznaku
bez jediné kapky
splínu
přežíváme den
a kalíme duši
přes
noc.
