V mrazivém večeru,
v nejvšednějším dni ze všedních,
vyšplhám na střechu domu.
Pozdravím ptáky, jižní oblohu
a družice.
Pak zavolám na pána Boha,
obyčejně, né v pokoře,
to on by mi neuvěřil.
"Haló, Bože- kamaráde ! "
Já jsem si jist, že on mne uslyší,
nebude z toho dělat vědu,
brát to přes Bibli, Bhagavadgítu,
či Korán.
Bůh ví co vlastně platí.....
Pak přijde. Chlapík sympaťák,
nezahoří keře, nezazní hromy.....
Podívá se na mne a já nic neřeknu,
protože to by bylo plýtvání časem.
Pokývá hlavou,
v úsměvu moudrost , hloubky výšin.
A aniž by pohl ústy odpoví :
"Víš synu, hledáš tam, kde nebylo ztraceno."
|