Můj bratr plouží se po lesích.

Zavěšená v síti těsně před oknem

sanžím se zachytit ten odlesk skořápky, ve které odpočívá

jeho měkké tělo. Potřebuju

tu pevnost v očích.

Oba zapleteni

v kořenech stromu každý na opačné straně koruny

voníme stejným

ovocem.

Jsem chodcem v podzemí. Vzduchem dlouhými větvemi

větřím.