Koulej se cvalíku,

míváš sen o létání a pádech

zbabělost zamotaná do pavučin

odvahy

sebevědomí

že leckdo by ti mohl závidět.

Cvalíku, koulej se

přivítáš jejich slova úsměvem

a dárkem, co bude jiskřit v očích

umíněných ukázat

něco lepšího, co se skrývá

pod obalem kůže.

A pak v nekonečných otáčkách

musíme dokázat lidem, že dá se žít,

umíme dávat

a umíme brát

a chtěli bychom jen mít a snít si

o budoucích láskách

schovaných v kapkách rosy

na lístkách sedmikrásek.

Zoufalí v tlačenicích

dáváme přednost samotě

s vůní rozmarýnu

a možná až jednou

budeme starší

poznáme život z temna tichých stran

rozlomíme pečeti trvání

bytostně budeme chtít

v davu umírat

aby ti ostatní

z toho taky něco měli.