Rozlévaný soumrak

na sovích křídlech

v korunách stromů

ševelí

slova šeptá

duchům zvídavých obětí

kteří neváhají strašit nás

svými děsivými osudy.

Z obrazců skládanek

perliček útržků

vzpomínek

pozorují vlnky v řece západ slunce.

Přikrytí tmou
dáváme najevo nesmělými úsměvy

schovanými v masce nevinnosti

těm, co by nám mohli pomoci

ale cena bývá příliš vysoká.

V životě pláčeme

do podušek, do polštářů

necháváme otisky na postelích

pachy ve vláknech oblečení

rozpřáhneme náruč

a utajeni v nahotě cizích srdcí

schováme to své

do krypty zapomnění

aby už nikdy nemohlo z těla ven.

Uzamčeni v skrytu

bojujeme s přeludy

nasloucháme vábení

sladkým slovům naší přítelkyně

smrti.