Zametovie rudá barva,

prokríva mou mysl,

a ja stávam se,

ochablou.

Jsem sama ve své mysli,

a divím se tlkotu mého srdce,

které požírají víčitky,

a spárami svími ji trhají.

Nečekám už více,

na modrookého prince,

který ochotou a láskou svou,

vyhnal by démonov z mé mysle.