Tam – zpátky - tam
a pořád dokola
bez vůle točíš
tím svým kolem štěstí
nedbaje cestou na návěstí
víš
ve mně nebýt pokora
hlava by se mi rozskočila
a puklo srdce od lítosti
že z lásky ke mně zbyla ti
jen miska ohlodaných kostí
nezazlívám
jen občas ještě brečím
zmatená slovy
duší zmatená
utíkám pryč
a sama nevím před čím
od nynějška však budu číst
vždycky jen básně bez jména
Tvá vůle?
Kdež!
To snad jen zbožné přání
počítá s tebou kilometry…
tak jako ve mně cosi brání
smazat z mé mysli všechny Petry
i tobě stejně v týle sedí
před čím urputně zastíráš
tou vůlí svou zavřené hledí

Vnímáš mě vůbec?

Nevnímáš...