"ZKOUŠKA MIKROFONU!"
"JEDNA!"
"DVA!"
"Jak to vypadá, hoši? Dobrý?"
"Zatím nic. Zkuste to ještě jednou."
"JEDNA!!"
"DVA!!"
"ZKOUŠKA! ZKOUŠKA!"
"Tak co?"
"Ani náznak."
"Já se na to vyseru. Ještě jednou a balím to."
"Dobře, můžete."
"JÁ SI ZPÍVÁM.. JÉÉÉ.. OU JÉÉÉÉ.." "Co teď?"
"Pořád nic."
"No to si snad děláš prdel! Hošánku, ne-ser-mě! Já tam, vole, naklušu a jestli uvidím, že tam, vole, všechno svítí zeleně, tak se teš na to, že se naučíš lítat!"
"Šéfe, opravdu. Já si z vás nedělám srandu. Nevzdávejte to."
"SKÁKAL PES, PŘES OVES, PŘES MINOVÝ PÓÓLE."
"A jestli mi řekneš, že si svý chlastem vytrénovaný hlasivky namáhám zbytečně, tak to tady rozkopu!"
"Nerad to říkám, ale.."
"KURVA! JDU TAM, VOLE! SI MĚ NEPŘEJ!"
Muž v kožené motorkářské bundě s nápisem Harley-Davidson na zádech zahodil mikrofon do davu pobaveně přihlížejících rockerů a jako vystřelená kulka zamířil ke zvukařům. Svůj planoucí zrak upíral na malou boudu a představoval si, jak litry benzínu rozlévá po stěnách a s šíleně vyceněnými zuby škrtá sirkou o podrážku. Dlouhými kroky se hnal louku. Jednou zakopl o drn, upadl, zaklel do nebe, stoupl si a pokračoval. Pravidelný rytmus paží a nohou připomínal parní lokomotivu s nefunkčními brzdami. Rameny rozrážel nic netušící lidi s pivem v ruce - někteří neudrželi stabilitu a s žuchnutím dopadli na tvrdou zem.
Postupoval jako kráčející Godzilla, která se chystá udělat si z Prahy dětskej koutek. Nechtěl slyšet žádné výmluvy, teď si to s těmi zvukaři pěkně vyřídí.
Ani ho nenapadlo, že na mikrofonu většinou bývá přepínač ON/OFF, a že při zapnutí svítí malé zelené světýlko.
|