Byl večer a v očích hrůza a děs,
byla půlnoc a začínal maškarní ples.
Sama se potácí mezi hudbou a stoly
a nikdo netuší, jak moc to bolí.
Zradili, zničili, roztáhli sítě
a do nich nakonech chytili si tě.
Věřila bláhová prvnímu slovu,
dalšímu objetí podlehla znovu,
měla ho ráda, on měl snad rád,
mohla ho milovat, mohla se smát.
Pak z lásky staly se podřadné stíny,
už nikdy se nezbaví pocitu viny.
A léta čekání, všechno je pryč,
vem smutek do hrsti, z plných plic křič.
Ztratila lásku, kterou ji život dal,
ztratila kluka, co ji snad miloval.
Malá, hloupá, nezkušená,
v očích dítě, v srdci žena.
Miluje tmu, co do noci se zešeří,
podlehla osudu, však lásce už nevěří.
|