Sportovec

-Ahoj!...Tady přece. Úplně dole, ve vodě.

- Už vás vidím, příteli. Co tady děláte? Tedy co TAM děláte?Dlouho jsme se neviděli.

- Trénuju, kapitáne.Neměl jsem čas se ani ozvat, všechen ho věnuju novému koníčku.

- A jaký to je? Máte jich tolik, že snad není možné, abyste zvládl další! Ostatně, nechcete jít na palubu? Rád bych vás přátelsky obejmul.

- Děkuji za pozvání, to mohu. Ale raději mě neobjímejte nebo budete celý mokrý.

- Vodník se přece nemůže namočit.

- Jak který, jak který, já ano, příteli. Znáte mě, vždy musím mít něco speciálního.

- Přátelství s vámi je mi nadevše, navíc mám nepromokavou uniformu. Vítejte na palubě. Je libo doutník? Vynikající, pravý kubánský. Vodnické puškvorcové bohužel nemám.

- Děkuji, víte, že nekouřím.

- Promiňte, pozapomněl jsem, Ale ještě jste mi neřekl, co děláte ve zdejších vodách? Nenapadá mě žádný sport, ve kterém byste nezískal aspoň jeden světový rekord. Naposledy jste myslím exceloval ve sportovním rybolovu.

- Vidíte, a to se ryb od dětství bojím. Proto jsem vždy bydleli v požárních nádržích. Tam ryby nejsou. Maminka naříkala, že nemá s kým promluvit…Ano, naposledy jsem ulovil dvě velryby najednou, ale teď jsem se dal na vytrvalostní plavání. Chci přeplavat La Manche. Nikdo z rodiny to nedokázal, budu první. Plavu ve všem, co uvidím. Zkoušel jsem plavat i ve sklenici od okurek,  to jsem dělával jako kluk. Ale nedokázal jsem se zmenšit na dostatečně dlouhou dobu, takže nakonec museli sklenici rozbít. Ta potupa! Psal o tom i VODNÍK VČERA, DNES A ZÍTRA, nečetl jste náhodou?

- Bohužel. Ty noviny mám předplacené, ale než ke mně doplují, většinou se rozmočí.

- Takže od té doby trénuju jen v moři. Tady přece jenom není tolik zvědavých novinářů jako ve slepých ramenech malých řek.

- Skleničku whisky?

- Nepohrdnu. A co vy, kapitáne, kde se tu berete? Naposledy jste vozil děti po rybníku.

-Život je žena.

- Snad změna, ne? Život je změna.

- Ne, žena. Madam Růženka. To ona mi nabídla řídit zaoceánský parník, který patří její cestovní kanceláři.

- Mám vás litovat či gratulovat?

- Sám nevím. Docela se mi to líbí, zatím plujeme bez nehody. Nebýt kotelníka.

- Kotelníka?

- Dává mi rozumy. Jak mám jet, kam mám jet, předevčírem v noci jsme málem nabourali do tankeru.

- Proč ho nevykážete do kotelny?

- Je to bratranec madam Růženky a ona mě zaměstnává, takže…

- Takže vás mám spíš litovat.

- Jak o tom mluvíme, uvědomuju si , že jsou chvíle, kdy bych s vámi měnil. Sportovat, objevovat, tykat si s yettim, stát pořád na stupni vítězů a otevírat šampaňské…

- Už mám z toho namožené zápěstí.

- …jen tak si plavat. Zpívá Plavu si ani nevím jak.

- Pojďte si to vyměnit.

- Cože?

- Pojďte si to vyměnit. Loď jsem ještě neřídil, Modrou stuhu za rychlost ve sbírce trofejí taky nemám…Vezmu to za vás. Být na suchu a přitom ve vodě, to je můj sen. Mít pod nohama oceán…

- Palubu, pod nohama máte palubu.

 - Nemusíte se bát, vodu znám jako své boty. Bude to zajímavá zkušenost pro nás oba.

-  Kapitán nemůže opustit loď.

- Zastoupím vás.

- Ale poznají to.

- Umím se v kohokoliv proměnit. Nepoznají rozdíl.

- A pak, ehm…je tu madam Růženka.

- Co je s madam Růženkou?

- Musím s ní trávit večery. Chodit mezi účastníky zájezdu. A tak.

- V tom nevidím problém, příteli. Zkrotil jsem velryby, zkrotím i madam. A kotelníka taky vykážu kam patří.

- V tom případě ano. Svěřuju vám loď. Pozor na ledovce. A taky na kormidlo. Prasklo a kotelník ho slepil izolepou.

- Nebojte se a klidně plavte.

- Kdyby to cestující věděli…přijde mi to k smíchu. Kdyby věděli, že kapitán je vodník!

- Zůstane to mezi námi. V klidu běžte a až vás to omrzí, prostě mi pošlete zprávu v láhvi. Pošlu pro vás jednu z těch dvou velryb.

- Už nemáme čas. Vidíte tu ženu, co sem přichází? To je Růženka.

- Zajímavá žena už od pohledu.

- Co teprve až ji uslyšíte! Ale když myslíte, tak hodně štěstí.

Hodně štěstí, příteli. A dobrý vítr!

/27.března 2006, psáno do kabaretu na zadání/