Divnej den...
Češu se hlavou dolů,
poslepu, dohola,
nůžkama řeším minulost...
odstříhnout, vyhodit,
podvázat, zalepit...
neklást odpor
a tiše se usmívat,
tak je to v pořádku,
už umím počítat,
zavolám taxíka,
zamávám kostlivci
do orloje,
za úkol napíšu
poslední vůli,
zametu smetí za dveřma
svýho nepokoje...
to je ale počasí, že, paní...?
stmívá se a já mám hlad,
taky bych se chtěla milovat,
ve schránce zase jen složenky
- vůbec ne složené -
zase jan tak nestydatě roztažené,
zaskočí mi sprosté slovo,
vykašlu ho až k ránu, sláva!
a i kdyby ne,
stejně by mě bolela hlava,
takže to vlastně nevadí,
že mě nechceš,
stejně tě neznám...
...fakt divnej den...
tak zase někdy...!
|