|
 jsou dny kdy jsou dny kratší než světonázory pidilidí
názorová spektra se rozkrájejí v silonkových zácpách
je to pech brundibárového sádla
rozkrájené žito v intelektuální břidlici
Bergman v bílém seně hledající Morgensternovu myš
trocha kvítí po lichotkovém poli
totální mrzačení krvavého svědomí
to není obyčejná strašidelná stoka
to jest stínová vláda oligofreniků
operují lakonické peněžní věty
tam a zpět jako posekané vrtícím zubařem
natáčky vyloučené ze studií
hnací perverze odnáší slečny
opilé zdravotně nezpůsobilé k letu
skrumáž končí-je to snad hnis?
šedesátá léta byla prdelatá...
a já se inspiruju mrožem
který rukou vyvětrává zatuchlé krámy
prasopis
tužba moderního krylování
to je slovo do peckovité pranice
neobyčejný hlukot melodií
jednou přemůže i politický roj
je to boj
lebkohlavé Oi!
| 
