|
|
|
Koloběh peněz Autor: Tina (Občasný) - publikováno 27.10.2001 (10:47:27), v časopise 6.11.2001
|
| |
Koloběh peněz
Všechno začalo tím, když jsem si vybrala z bankomatu na rohu ulice tisíckorun a pospíchala na sraz se svou kamarádkou, který jsem měla v nedaleké kavárně.
Kavárna ležela kousek od budovy nádraží. Musela jsem projít kolem restaurace Mc Donald, kde vždy na lavičkách posedávají mladiství v otrhaných kožených bundách, natupírovanými vlasy a lahvemi piva před sebou. Jeden z nich, muž s dlouhými vousy a poďobanou tváří, mi zastoupil cestu a vychraptělým hlasem mě požádal o drobné. Po chvilce přemlouvání jsem vytáhla peněženku a vysypala mu do dlaně drobné. Nestihla jsem si všimnout kolik mi jich zbývá a pospíchala jsem na schůzku. K mé smůle mě po několika minutách chůze přepadla nutná potřeba, každému velmi dobře známá. Rychle jsem tedy zamířila do stanice metra, kde za okénkem seděla starší paní s tváři jako shnilé jablko. Pozdravila jsem ji a na talířek jsem vysypala drobné.
,,Chybí vám 40 haléřů “, řekla stařena s hlavou obvázanou šátkem a nadřazeně si mě změřila.
,,Aha“ Otevřela jsem znovu peněženku, ale k mé smůle mi nezbývaly už žádné drobné:,,Víte, mám už jenom větší obnos a dost pospíchám… “obrátila jsem se na ni, když jsem zjistila, že moje peněženka kromě tisíckoruny zeje prázdnotou.
,,To mě nezajímá, musíte si rozměnit,“ odpověděla stařena. Podle jejího výrazu bylo znát, že nemá cenu ji dál přemlouvat. Zoufale jsem se rozhlédla, kde bych si mohla rozměnit. Pár metrů od místa, kde jsem se nacházela, stála trafika. Zamířila jsem k ní a zastavila se u okénka. Na skle byla připevněna cedule Peníze nerozměňujeme. Na čele mi vyvstal pot. Prodavačka u stánku s textilem, který stál opodál, mi dávala svým výrazem jasně najevo, že na rozměnění nemá ani korunu. Rozhlédla jsem se kolem. Hala byla prázdná.
Když už jsem si myslela, že jsem v koncích, zahlédla jsem ve škvíře mezi dlaždicemi kovový plíšek. Sklonila jsem se k zemi a štěstí mi přálo, byly to dvě koruny. Zvedla jsem je a pospíchala k okénku. Stařena si ode mě vzala peníze a já jsem v duchu děkovala tomu, kdo je ztratil.
,,Nevrátila jste mi přesně, “ obrátila jsem se na toaletářku, když jsem zjistila že mi v hrsti plné drobných chybí koruna.
„O ničem nevím, “ odpověděla stařena a otočila se ke mně zády tak, že nebylo možné s ní dále mluvit.
Když jsem vyšla ven, uzřela jsem u okénka trafiky mladíka, kterému jsem před pár minut dala všechny své drobné, kupovat si krabičkou cigaret Marlboro. Chtěla jsem ho dohonit, ale ujel mi před očima metrem.
V kavárně nad šálkem kávy, který za mě platila kamarádka jsem zkonstatovala, že hlavní je, že nám ten koloběh peněz tak dobře funguje. A netrápí nás inflace.
|
|
|