Zmrzlýma prstama bubnuju na tvojí kůži znamení jara.

Na kůži horkou jak pecen chleba.

Do očí hážu ti kamínky a sleduju jejich pád až na dno.

Tam stojíš v košilce na onyxové podlaze, s očima plnýma kamení.

Kamení ostrého jak břity motliteb.

Chřestíš zámkama a voláš: „klíčníkůů“.

Otáčím se za tím hlasem.

Pomalu a po tmě.

V kapse u košile jsem naštval včelu, anebo…

jsem Tě uviděl.

Stojíš v košilce na onyxové podlaze, s očima plnýma kamení.

Kamení ostrého jak břity motliteb.

Chřestíš zámkama a voláš: „klíčníkůů“.

Otáčím se za tím hlasem.

Pomalu a po tmě…