I

 I

 

Auta steny rozjezd

Teplo před jarem

Barvy okry červené

Táhly se nerušeně

kol nohy

která táhla hvězdu

 

Těsně

ale přímo k sobě

Oči do tmy

Jako neprůhledné jantary

 

Ve tmě a v přítomnosti

Příroda je rozdělena čarami

A ke každé se přilne jiný zvuk

A vůně každá protrhne

vzdálené divadlo k lesu -

 

Ty linie jsem viděl

Dotkl se jich harfou tušení

…se stmívá k podezřelému vzduchu

Jež patří do Pražských ulic?

 

Bombastický smutek v těle

Které se potřebuje rozplazit

Které je nedotčené autobusy…

 

…

 

 

II

 

Hudba za stěnou hrabe hudbu tam

kde se duše svého větru ptá:

                                      „kde jsi vál?“

Mrkací pana na písku

                             dohořívá

Za oknem já, v očích vida

                                     větu

Jak kapka za kapkou a při tom ono

znásilňování parapetů…

 

Kategorie: příliš sladký hnus -

 

A rozskočen na jednom poli

Paměť ručník čeká na tělo

                                       dlaní

III

 

Se zavřenýma očima sišel

Jako dva neprůhledné jantary

Jako slepec atlet

Jako slepec v šachu

který zničí koněm

 

Jdeš podpažně

Jen tušíš, kdo jsi, aby…

Vratké stěny země do nichž narážíš

Palmy domů

Hýbaly se k trůnu

Kde již Malýret sténá: „stůňu!“

Extravagantně přetvořený

Již nelze chtít více než jen existenci

 

Záclony rtů vyřkly nekončící slovo

Poslední jakoby antikristovo

Bylo vyřčeno v horké trávě

Ve městě večera nesl vůli nadosah

 

A právě: „chci“

Copak asi chtěl?

Růž jeho rtů slábla do bílé

Malýret Malýret Malýret ---

 

Zpívaly matky po porodu…

Když spatřily prvotiny zrodu

A jejich malé rty jež se pohybují

 

IV

 

Malýret se zastavil a vklínil

Mezi stěnu která

Byla natřena hudbou vlaků

 

Radiace rána

Zátiší automobilů

Otočená tramvaj k bytům

Zbabělé barvy typičnosti

Toť vše miloval pro příboj

Imaginace

 

Malýret skrz čas

Který se nevracel

Popraskal a zvrásnil (poté krvácel)

Jeho duší byla slova s angreštovou pří

Chutí od jara nakousnutého osudem…

 

 

V

 

A když se Malýret narodil v rudém moři

Čarokrásný, malý, nad ránem

Brzy pohyboval různoběžkami své vůle

 

V části pole

Kde se obracely stroje

Rostl k vysněnému thé moci

Vůni budoucnosti

Běl svých slov obracel v lokomotivy

 

„Atomizujte

Křídla promočená vodou

Blízko zvířat šiřte atom světla

Fauvisty nabíjejte zbraně

Éra dětství promine a pomine“

 

VI

 

Malýret stařec

Po létech v předscéně

Zničil svět, čarodějně

jako doba

Jako orkán

 

Mající bílé vlasy

 mající barvu krve

Trojúhelný obraz krutostarce

Převrstven vůlí k sobě samé

duše

 

VII

A z nebe byla loutka na prsty