Zemřela těžce včera za úsvitu, vyčerpána bojem o svůj život... Poslední moje věrná přítelkyně!
Hodně trpěla, než se prodrala rokem bolestí ke zničujícímu a bolavému konci.
Teď tu leží, celá v bílém, jako nevěsta, která zemřela svému ženichovi, zatímco on srdceryvně pláče nad svojí ztrátou.
Pozoruji její, smrtí smířený, bledý obličej, plný jemné a něžné krásy.
Kolikrát jenom jsem svírala její drobnou bílou dlaň, když bojovala se svojí nemocí a s návaly bolesti, které se neustále vracely znovu a znovu do jejího křehkého těla.
Když zemřela, kupodivu se mi velmi ulevilo, neboť už jsem neměla sílu sledovat její poslední zápas.
Sbohem, moje nejmilejší, drahá přítelkyně, která jsi se mnou sdílela tolik společných chvil!
Už tě neuvidím, protože zmizíš z mého života jako každá iluze, která mě kdy v životě opustila.
Jenomže tebe jsem nejvíce milovala, tu naději, že je v NĚM alespoň kousíček něčeho dobrého! Alespoň za nehet lidského cítění, nebo pochopení pro druhého člověka.
Jenomže bohužel, on není nic, než jenom sebestředný, zlý a nelítostný sobec...
Jak velmi mě teď mrzí, že jsem musela odhalit jeho pravou tvář a tím způsobit tvoji tak zbytečnou a bolestivou smrt... SMRT KRÁSNA !
|