Pavouk HEŠ
Bylo, nebylo
v květnovém dni
v tom dni kdy důchodci o mládí sní
zrodil se pavouček jménem Heš.
Maďarský původ mu dal jisté geny
odpornost z pohledu měly z něj ženy.
již od mládí miloval dítka
varování kázala mu pavoučí hlídka:
"Buď spíše samotář, nech toho světa,
domy jsou horší než židovská gheta.
Najdi si lísteček a žij tam sám
na kousek mouchy, přijď večír k nám.
Překrásný dům si vyhlédl Heš,
proboha pavoučku sebevrah jseš.
Síťky své připravil v rohu v tom pokoji
nad loží děvčátka,s tím se Heš spokojí.
Uměla číst, i trochu psát
lásku a svých pár much
chtěl dívce dát.
Miloval, rád ji měl, žil jenom pro ni
náhle ze zdola někdo tu zvoní!
Ach její přátelé, kluci a holky,
ze školy, z hřiště
přijdou i příště,
maminka nese jim z kuchyně vdolky.
"Podívej na svůj strop, pavouk tu visí"
Pokojem se dětský smích a strach Heše mísí.
"Pojď a sundej ho, bude sranda"
píchala do dítka kámoška Vanda.
Vzaly ho do dlaně,pavouk se bojí
nožičky klepou se, chloupky mu stojí.
Pot horký po čele pavoučku teče
vteřiny stojí,čas se tak vleče.
Pepíček vzal dítku pavoučka z dlaně
- už nožičky trhá -
fakt to jsou fracci....mafii na ně!!
Dokola pavouk se bez nohou točí,
slzy a strach mu tryskají z očí.
Dítko co měl ho rád, řeklo však "DOST !
Proč ale nevidím v nožičce kost?
Pojďte se podívat, na pitvu hrát si
a rohlík s nugetou přitom dát si."
"Hmyz kosti nemá" dodala máma
taková povrchní, zhýčkaná dáma,
"A dost her, běžte se učit
a ne tu pavouka tak krutě mučit!"
Heš pozdvihl na matku zrak
viděl jak Pepíček rohlík svůj slupl
a náhle přiběhl a na Heše - dupl.
Mastný flek po Heši na lině zbyl
Savo má přehršel chemických sil
už ani flek není...
...a před chvílí
jsi ještě žil...
|