Slunce tahá drny za pačesy,
                           pošťuchováno náporem jara,
             a háže zrcátka do očí zahleděných,
povrchem třepetavých listů,

 

kolem kypí probuzené mládí,
                           i v květech sedmikrásek svítí,
                  a do ucha ze sluchátka brouká,
Gary Moore svým vtíravým hlasem,

 

rozechvělá, stýskavá vyznání,
                přítulně zalézají pod kůži,
                                s bodáním v slabinách se šíří,
když míjející zálibně kouká,

 

jen vědět,
že dávno ujel autobus,
                         to už se nenosí,
stejně jako to vtíravý blues,

 

i když slunce tahá drny za pačesy...