TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 6.7. mistr Jan Hus

Všechny rubriky

Próza

> Próza

>		Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Muž který si hrál na Boha
Autor: Rony Rubinek (Občasný) - smazáno

celej on (Občasný) - 17.6.2006 > Tak musím přiznat, že tentokrát jsi mě nedostala. Bude to tím, že to neni horor? Zkusím to rozebrat. Tak, myslím si, že pořád má i tenhle příběh takový ten temný nádech (smrt, vražda, bláznovství...), takže to nebude tím, že bych to zavrhl, že to neni horor, kterému já jedině holduji. Vůbec ne. Prvně, co jsem si hned nepřipustil byl tvůj popis tzv. osudů... i když to zní zajímavě, příjde mi to celé děsně nechci říct nepromyšlené (možná spíš nedomyšlené). Prostě nějaké potvory se ti nalepí na mozek a zapříčiní, že se ti stane to nebo tamto... Skrze mozek? třeba u toho příkladu, jak ženskou přejelou auto, bych to chápal, že jí zapřičinily myšlenku přejít a tím jí zabily, protože spadla pod auto. Takže jsou vlastně něco jako myšlenka? Létající myšlenky, co ti vlétnou do hlavy. A pak je popisuješ hmotně skrze DNA a celé je to pěkné... jen si prostě nepřipustím, že by kolem nás lítalo nějaké DNA nebo že by něco jako DNA ovlivnovalo co se mnou bude... že bych dostal "gen" vyhraješ v sazce nebo tak... Kdybychom zůstali, že to jsou nějaké létající myšlenky, energie, která by měnila naše chování stejně mi to přjde divné... zase ten případ té ženské s autem: pro ni je osud zemřít pod autem, dostala tu potvoru "umíráka" a tak je to osud... jenomže osud je to i pro toho, kdo jel v autě. Takže ten by měl asi dostat potovru "přejedeš". Prostě osud, něco děsně zapleteného a propleteného, každý s každým a ty to popisuješ moc zjednodušeně, jako jednoduché na sobě nezávislé děje. A pak si vůbec nevyřešila otázku, co a jak, láká ty bytosti, aby na tebe skočili. A právě to bych ted já nazval osudem... a s tím sis moc nepohrála, zmínila si, že je něco láka, ale pak si raději odbočila a to mi přišlo trošku nefér, vnímám to jako díru celého příběhu. Ještě mi přišlo, že jsi taky odbyla i to jak potvory začal hrdina vidět. Prostě tma, blbý pocit z rozvodu a je to. Konec mi pak nepřišel ani s tím jakoby vtipem, patřičně úderný. Nechápu proč tam popisuješ, bytosti X a Y když s tím dál nepracuješ, zbytečně to plete (možná si se snažila o jaké si dva druhy pohlaví, což mi nepřišlo nějak vhodné, když to je na té šílené DNA bázi), a pojmenování X a Y mi taky nezavání, zní to hrozně rádoby vědecky. Taky pořádně nechápu to propletení příběhu Hanky a Michaela, přišlo mi to jako taková vata, celý ten příběh o Hance a tím mě vlastně nedostal ani ten konec. Ovšem zase na druhou stranu život Hanky byl krásně živě popsaný a líbil se mi nejvíc. Michaelův život mi přišel oproti tomu dost nudný. Mno takže takhle jsem se pustil do příběhu. Stylisticky to je jinak skvělé, nikde mi nic nevadilo a ikdyž je to "dlouhé" tak jsem koukal jak rychle jsem to přečetl.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli celej on

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + devět ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game