Lamarski (Občasný)

Opravdu jsem si po delší době početla (jako obvykle když čtu něco zajímavého, málem jsem přejela stanici, kde jsem měla vystoupit). Svůj styl brousíš jako kosu, to je v pořádku, ale podtrhla jsem si pár věcí, na které by ses měla rozhodně zaměřit a nenechávat je v textu jakoby se nic nedělo. Se svým slepšujícím se slohem si prostě musíš udržovat i další stránky věci. Třeba ty už zmiňované překlepy jsou úplně zbytečné. Pak mi přišlo, že v posledních povídkách se snažíš vysvětlit některé jevy vědecky. V téhle povídce mi to trochu vadí. Ty potvory vypodobněné jako osud v pohodě- je na každém jak si osud představuje, ale zapletení konkrétna v případě deoxyribonukleové kyseliny a spol., to ti dle mého názoru může rozmetat nějaký chemik nebo laboratn z genetiky, tím si přiděláš problémy s vysvětlováním a obhajovaním a přijde mi to jako ztráta času. Nehledě na to, že podobná spojení  jako biopolymerní prekurzory jsem přelouskala a odvedlo mi to pozornost od příběhu. Hanka byla bezvadná, i když dostala větší možnosti jak si podrobit čtenáře. Přistihla jsem se, že mě víc zajímá její osud než chudáka hlavního hrdinu. Ta polemika, cos vedla s Dondiem ohledně vzhledu osudu vs. potvory a jejich systém napadání člověka, je zajímavá, ale nechala bych na každém ať si to přebere a vytvoří ve vlastní fantazii jak chce. Nakonec na mě ten konec působil, že ty potvory byly jen výplodem choré mysli Michaela - tedy mohly mít jakoukouli podobu a jakkoli "nevěděcky " napadat člověka. 

V každém případě příběh je zajímavý, bez hluchých míst (vysvětlování DNA a RNA vypouštím, protože pro příběh nejsou zas tak moc podstatné), které ti byly vyčítány v minulosti. Dobře se to čte a máš schopnost vtáhnout běžnou realitu čtenáře do postavy (líbilo se mi: jak krutě platí člověk za trochu sexu!).