Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Překlady
 > Překlady
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<předchozí v kolekci Edgar Allan Poe - Havran, překlad z angličtiny z kolekce Překlady
Autor: Naty (Stálý,Redaktor) - publikováno 15.5.2006 (00:07:45)

V dávnověku svého působení na Totemu jsem tu publikovala svůj překlad Havrana.

http://www.totem.cz/enda.php?a=23630

Tenkrát jsem kladla důraz především na co nejpřesnější dodržení vnitřních rýmů, které mě fascinovaly, a na významovou stránku textu, doprovázejícího ono pověsné Nevermore.

Přesto mě od té doby neustále trápilo, že se mi současně nepovedlo zachytit zvukovou stránku toho opakování, které je jedním z pilířů textu.

Nedávno mě konečně něco napadlo.

Posuďte sami, jak se mi to povedlo, či nepovedlo zachytit. 

 

 

   HAVRAN

   Edgar Allan Poe

 

 

     Za probdělé noci, kterou strávil jsem převážnou měrou

    nad zapomínanou vědou, půlnoci mne přikryl flór.

    Napůl snící, znenadání, zaslechl jsem zaklepání,

    velmi jemné zaťukání, od mých dveří, přes prostor.

    Mumlám si: „Snad na pozvání čeká tenhle noční tvor.

                   Jistě host jen – žádný spor“.

 

     Vidím to jistě, jako dnes, byl chladný, temný prosinec,

    kdy každý uhlík vrhal lesk mihotavý v dlažby vzor.

    Toužil jsem jen dočkat rána, četba knih už nepomáhá,

    v srdci stále zeje rána: není víc mé Leonor.

    Anděly jen nazývána sladkým jménem Leonor -

                  bezejmenný marný tvor.

 

    Pak hedvábné mihotání rudých záclon znenadání

    moje srdce hrůzou raní, nevzmáhám se na odpor.

    Srdce buší v nepokoji, zbytečně si opakuji:

    “Je to host tam v předpokoji u dveří, snad mírný tvor.

    Pozdní host tam v předpokoji u dveří, snad mírný tvor.

                 Jen to, nač ten marný vzdor.”

 

    Vtom se duše strachu zbaví a já pravím bez váhání:

    “Vstupte, pane nebo paní. Po pravdě, v tom není spor,

    jak mne zmohlo usínání, vaše jemné zaklepání,

    podobné spíš zašeptání, sluchu bylo na úkor.

    Jistě to však není zdání. Otvírám vám předpokoj.”

                   Jen tma kráčí přes obzor.

 

     Stojím tam, tmou pohlcený, čekající v roztoužení,

     morbidní mne jímá snění, jaké nezná žádný tvor.

     Vtom je ticho prolomeno. Leonory křestní jméno

     šeptem slyším vysloveno, jako něžný tichý chór.

     To já šeptám její jméno. Pro ostatní němý chór!

                   Jen to jméno – marný vzdor.

 

     Navracím se do pokoje, srdce plné nepokoje,

     chvěji se a zas to tu je, zas ten zvuk jak pro horor.

     “Ano, teď už to vím jistě, je to na okenní římse,

     záhada ta vysvětlí se, je to prosté, žádný mor.

     Záhada ta vysvětlí se za okamžik, žádný mor:

                    je to vítr –marný spor.

 

      Bouchnu sem tam okenicí, když koketně čepýřící

     havran, vážně kráčející, jako pohádkový tvor,

     sotva po mně pokukuje, jako pán se nakrucuje,

     na sochu se usazuje, podivný to matador.

     Jako pán se nakrucuje hrdý pyšný matador.

                    Usedá, je marný vzdor.

 

     Pak ten celý ebenový pták, co na soše si hoví,

     distingovaný až snový, můj strach mění na humor.

     “Ač vypadáš ošuntěle, jistě odpovíš mi směle.

     K Plutonově říši celé střežíš černé brány flór?

     Jaké jméno zachmuřené může mít tak ctnostný tvor?”

                    Odpověď zní: “Marnývzdor“.

 

      Byl jsem trochu udivený Havranovou odpovědí,

     vždyť v ní žádný smysl není, jenom prohlubuje spor.

     Kdopak to kdy slyšel věru, aby v noci na návštěvu

     přilétl kdo toho zjevu, vskutku překvapivý tvor.

     Aby v noci na návštěvu zjevil se tak zvláštní tvor,

                    s divným jménem: Marnývzdor.

 

      Ale Havran opuštěný, na mé soše usazený,

     celou duší obsažený v jednom slově: “marnývzdor”,

     nepronese slovo jiné, ani pírkem nepokyne,

     dokud se rtů mých nesplyne: “vše se ztrácí za obzor!

     K ránu naděje má hyne, jako dávných přátel sbor.”

                   Pak pronesl: “Marný vzdor.”.

 

     Udiven jsem, ohromený, tou případnou odpovědí.

     “Hloupost, na tom přec nic není, nejspíš zná jen tenhle chór.

     Zřejmě lapen nešťastníkem, jemuž život stal se peklem,

     Nepochytil nic víc, než ten nudný žalozpěv, jak mor.

     Věčně opakovaný ten nudný žalozpěv, jak mor.

                   Pouhé marný – marný vzdor.”

 

     Svým zjevem však Havran snění chmurné znovu v úsměv mění,

     čelem k němu, k soše, k dveřím, sebe ptám se na názor.

     V křesle sametu si hovím, v představivosti své lovím,

     co as, zjevem osudový, tenhle zlopověstný tvor,

     hnusný vyzáblý a snový, sdělit mi chce, dávný tvor,

                  krákoravým “marnývzdor”.

 

     Hádám, zdali smysl tu je, v tom, co ten pták deklamuje,

     zatímco mi propaluje nitro jeho žhavý zor.

     Samet křesla tiše hladí (kde mou hlavu spánek mámí)

     lampa světlem mihotavým, kreslí pomíjivý vzor.

     Ten samet však nepohladí, její líc, v tom není spor.

                  Žel už nikdy, marný vzdor.

 

     Náhle vzduch byl vůní sytý kadidelnic kdesi skrytých,

     kroky serafínů tichých jak by tajil temný flór.

     „Snad poslové nebes němí nesou nápoj zapomnění,

     doufat mám, že vše se změní, zapomenu Leonor.

     Nápoj zkonejší mé snění, vzpomínky na Leonor!”

                  Krákl Havran: “Marný vzdor”.

 

     Proroku, ať zlý či dobrý, pták-li jsi, či ďábel podlý,

     pokušitelem ať zlobným, nebo přinesl tě hrom,

     vyvržen jsi v opuštění, v tuto zemi, kde nic není,

     kromě hrůzy mého snění, odhal kruté pravdy mor.

     Což nenajdu utišení? Tebe ptám se na názor.

                  Krákl Havran: “Marný vzdor”.

 

     Proroku, ať zlý či dobrý, pták-li jsi, či ďábel podlý,

     rci, pro oblouk Nebes zdobný, Boha, který je náš vzor,

     duši žalem obtížené, zdali v ráji odloučeném,

     tu, jíž andělé zvou jménem, obejmout smím, Leonor,

     tu, jíž andělé zvou jménem, výjimečnou Leonor?

                  Krákl Havran: “Marný vzdor”.

 

     Toť poslední slovo ptačí, či ďáblovo – rozchod značí.

     Vrať se – povýšeně křičím – v říši, kde dlí temný mor.

     Táhni, ty prolhaný ptáku, ani pírko na památku

     v samotě mé, plné zmatku, nemine mi přes prostor.

     Pusť mé srdce ze zobáku, táhni, nevděčný jsi tvor.!

                  Krákl Havran: “Marný vzdor”.

 

     Havran nepohnutě hledí, stále sedí, stále sedí

     na mé soše nic netuše, přikovaný na obzor.

     Jako ďábel, žádná změna, pohled slitování nemá,

     říše stínů rozprostřena pod lampou, jak černý flór.

     Moje duše ze hry stínů zahalena v černý flór,

                  nevznese se – marný vzdor!

 

 

 

                       

Přehled transkripcí Newermore:

 

překladatel

 

V.K.Šembera

Jaroslav Vrchlický

A.E.Mužík

Karel D. Lutinov

Vítěslav Nezval

Otto Fr. Babler

Jiří Taufer

Eugen Stoklas

Dagmar Vágnerová

Rudolf Havel

Jan. Bl. Čapek

Kamil Resler

Rudolf Černý

Ivan Slavík

Svatopluk Kadlec

Alois Bejblík

použito v první části

 

nikdy víc, více nic,nic víc

nic víc, pranic víc

nadarmo

žádný vzdor, žádný (ten)tvor

už ne

blud, odnikud, zahrnut, stud

více již, nikdy již, nic víc

nikterak

mám (pozdní, jméno, noční)čas

jeden-, tento-, kolikrát, , tma a chlad

ztraceno

smrt a zmar, temnot zmar, nese zmar

pak ne, nikdo ne, již ne, víc ne

navždycky, víc ne, nic víc

jedin-, nikdy-, málo-, kolikrát

vše, zde, víc ne

použito v druhé části

 

nikdy víc

nikdy víc

nadarmo

Nevermore

víckrát ne

marný blud

nikdy již

nikterak

vrátit čas

jedenkrát

ztraceno

marnost – zmar

nikdá ne

víckrát ne

nikdykrát

marno vše



Poznámky k tomuto příspěvku
šedé (Občasný,Šéfredaktor) - 15.5.2006 >  
Doporučil 
<reagovat 
macho (Občasný) - 15.5.2006 > Od Poa jsem četl v angličtině jen jeho prózu a i to byl celkem záběr, hovoříme-li o původním znění s použitím dnes již málo frekventovaných slov a větných spojení. Pročetl jsem tvůj překlad pozorně a nejvíce na mne zapůsobily poslední čtyři sloky, ty mi jdou pod nosánek. Zvedám ruku pro ty poslední čtyři sloky, ale jinak klobouk dolů Naty . . Použití - marný vzdor -  dostatečné, zatím nevím, čím by se dalo never more lépe nahradit aby se zachoval obsah a styl básně. Hodně dalších takových invencí .   
<reagovat 
noa (Občasný) - 15.5.2006 > a víš, že se mi ta původní verze možná pozdává o fous víc... "nikdy víc" sice nekráká, ale jde pěkně k melancholické náladě - ono to anglické protažené "more" je o dost měkčí nežli české "vzdor" "spor" apod.

nicméně obě verze jsou úctyhodné se spoustou důvtipných překladatelských řešení - ráda bych slíbila, že to ještě skouknu s originálem, ale vím, že si na to nenajdu čas, tak nebudu machrovat :-).

Doporučil 
<reagovat 
Periskop (Občasný) - 16.5.2006 >
Doporučil 
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 20.5.2006 > to je uplne jedno, oni to stejne nevi ani tak ))) a navic byla by jsi prvni, ktera narusi tu Nezvalovskou hroznou tradici )))
<reagovat 
 Naty (Stálý,Redaktor) - 20.5.2006 > HACKMAN> První bych nebyla. Jednám teď s jedním člověkem, který se snaží dát dohromady vydání všech překladů, které nebyly obsaženy v těch známých šestnácti, které kdysi vyšly. Některé jsem si od něj nechala poslat a pokud mě paměť neklame, ta se tam určitě Krkavec vyskytl. Mám je uložené někde v počítači. Je to docela zajímavé. Kdyby ses chtěl kouknout, až se vrátíš, přepošlu.
<reagovat 
 Naty (Stálý,Redaktor) - 20.5.2006 > modrá muška> Inspirovaná tvojí poznámkou jsem k překladu přiložila přehled výrazů, použitých pro známý refrén ve zmiňovaných šestnácti překladech.  
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 19.5.2006 >

Kdykoliv vidim, jak nad ceskym prekladem teto basne visi nazev Havran -- smeji se velice ))) nevim proc, ale ten Nezval je pekny demagog a ovlivnil za dobu, co jeho preklad existuje, uz davy lidi )))  Pokud se podivame do originalu pak zrime slovo The Raven -  coz jak znamo neni havran, ale krkavec, to za prve. Za druhe  krakani havrana a krkavce je taky rozdil a proto Poe zvolil prihodne opakovacku: never more. Ale co musim uznat je, ze tvoje opakovacka se mi lbi vic, marny vzdor, to je krkavec..)) a tak kdyby jsi opravila havrana za krkavce, libila by se mi basen velice, velice ))) dle meho lepsi jak cely Nezval )))

jo jeste neco, je to stejny omyl jako u obrazu Dama s hranostajem od Leonarda, Ta dama samozrejme nema na krku hranostaje ani nahodou, ale fretku )))

 

jinak me vubec uz neprekvapuje kolik mladejch nema ani paru, ze ta basen existuje, natoz aby meli povedomi o nejakem divnem jmenu E.A.Poe ))) ale porad si myslim, ze ho bude vic lidi znat v Cesku jak v Irsku nebo prilehlych angloskotskych krajinach...


Body: 5
<reagovat 
 Naty (Stálý,Redaktor) - 19.5.2006 > HACKMAN> Díky za zastavení. O té záměně Krkavce za Havrana ovšem vím, jen jsem podlehla zavedené tradici. Mám tochu obavy, že kdybych zvolila název Krkavec, tak už spousta lidí vůbec nebude vědět, o co se jedná. 
<reagovat 
 Jarouch (Občasný) - 26.6.2006 > Naty> Taky jsem se kdysi (asi před rokem a půl) pokoušel o překlad nebo spíše přebásnění Havrana (na skutečný překlad by mé chabé znalosti angličtiny nestačily), ale nakonec jsem ho nějak nedokončil (skončil jsem po deseti slokách). Nezval poznamenal tvůj překlad nejen tím Havranem (ostatně i spoustu ostatních včetně mě), ale také třeba tou "vědou" v první sloce. Spíše by se tam hodilo třeba pověst, v některých překladech se vyskytuje báje. Dobře ses vypořádala s tím refrénem, poněkud šroubovaně zní "zor". Název Krkavec použil, pokud vím, M. Macek, ale jeho překlad neznám, takže první bys opravdu nebyla. To je jen tak několik poznámek, které mne napadly v práci u počítače.
<reagovat 
Ian Storm (Občasný) - 6.7.2006 > Mně osobně se nejvíc líbí zakrákání "Víckrát ne!", a to především proto, že je tvrdé tak akorát a navíc jako slovní obrat mnohem přirozenější než marný vzdor nebo marný spor. Asi to záleží na vkusu, ale myslím si, že přirozenější obraty jsou lepší kvůli účinku na čtenáře. Nejen výsledný zvuk, ale i obsah fráze (obzvlášť v případě cyklicky opakované fráze, prolínající celým dílem) má evokovat nějaký pocit a podobně sešroubované archaicky znějící kombinace vzbuzují spíše citový odstup. A ze stejného důvodu mám s tímhle překladem jako čtenář problém. Kromě toho, že je celý překlad mnohem tvrdší než angličtina vůbec může být, se mi prostě nedaří vstřebávat obraty jako "ani pírko nemine mi přes prostor" nebo "vrhal lesk mihotavý v dlažby vzor", či asonance typu "jako dnes - prosinec" nebo "jistě - římse", které už jsou pro mě příliš vzdálenými zvuky. Můj názor zkrátka je, že takhle Poeův Raven nekrákal.
<reagovat 
čtenář Martin Poljak - 3.7.2023 > Se sedmnáctiletým zpožděním: "raven" je obecné označení pro jakéhokoliv ptáka z rodu Corvus (tedy krkavcovitých). Vránu, havrana i krkavce tak lze zcela správně označot slovem "raven".

Podobný jev se vyskytuje i v češtině, kdy například "kachna" říkáme kdejakému vrubozobému z čeledi kachnovitých: polákům, čírkám, lžičákům i kachnám. Tedy stejně, jako když angličina používá slovo "raven" pro crow, rook i raven, tedy vrány, havrany i krkavce.

<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý,Redaktor)  
 
 
1 2 3 4 5 6 7 8 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 (26)
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter