Ukotven v místě,
kde jen dva hlasy znějí (v jednací síni, kde oba předvádějí to, zač je strany platí), se dívám na Tebe. Vzpomínám, jak’s chtěla do nebe, do ráje a na Kanáry, já dal tak málo — jen sebe, kytku verše z Máje…. Potom přišly sváry.
Je ze mne odpůrce Tak náhle bez příčiny. Za lásku před soudem? Za jaké pykám činy? Zazněla slova soudce ve jménu republiky. Ty‘s vstala s úsměvem, podala’s ruku s díky. a pak jsi zmizela tam někde v nedohlednu. Taky už odcházím ani se neohlédnu. a zkusím vstřebávat svobodu, co mě čeká..
Bude mě trochu víc, trochu víc o člověka, co vsadil na lásku ta však prohrála s jměním. Zahalím minulost, půjde-li, zapomněním a začnu od znova (s pošramoceným egem) ......................... „Tak na zdraví, kamaráde, a popojedem….“
|