... vše dobře připravené a výjezd z Brna začal. Kousek za Brnem se k nám přidala první osádka skútru a s lehkostí maxíkům vlastní, se našeho auta držela až k místu srazu. Po příjezdu na hotel, v obci Benecko na parkovišti stálo už pár krasavců. Ještě před ubytováním, jsem si tu nádheru šla prohlédnout. Ladné křivky v metalíze hnědé, stříbrné, modré i černí maxíci tu stáli svorně vedle sebe - Suzuki Burgman, Gillera Nexus, Piaggio X9, Malaguti Madison, Honda Silverwing, Aprilia Scarabeo... převládaly ale jasně skútry Suzuki. Druhý den se jela Spanilá jízda z Vrchlabí. Organizátoři Bobech a Pegy stanovili čas na sobotu 3. června v 11 hodinu. Dlouhá řada maxíků vyrovnaných vedle sebe na náměstí přilákala jak domorodce z Vrchlabí, tak mnoho turistů, kteří zapomněli obdivovat hory. Krakonoš přijel také maxíkem, byl stylový až po té, co sundal helmu. Nebo že by i mezi pohádkové bytosti už zasahovala modernizace 21 století? Náměstí se zaplnilo nadšenci kolem rychlých kol. Za prohlídku jistě stály Gillery, se svou sportovní image. Před časem zaplnila Gillera mezeru v kategorii rychlých velkoobjemových čtyřdobých skútrů, když představila svoji novinku Nexus 500. Také luxusní Suzuki Burgmany AN 650 tu byly k vidění v hojném počtu - mezi cestovateli jsou nejoblíbenější. Maxi skútry se ve sluníčku leskly jako oko nedočkavého hřebce před důležitým závodem. Majitelé svých nablýskaných maxíků si tu vyměňovali zkušenosti, rady a pak se přesunuli k velkému společnému focení, na památku tohoto setkání ve Vrchlabí. Organizátoři srazu oznámili poslední informace a podrobnosti o jízdě. Jak jet bezpečně v tak dlouhé koloně. Pak se už všichni účastníci srazu posadili na své železné oře. V ukázkovém dvojřadu se kolona bezmála čtyřiceti různobarevných maxíků řadila po celé délce náměstí a rozjela se po silnici z Vrchlabí. Několikakilometrový had se nemalou rychlostí, hnal úzkými a klikatými silničkami. Jela jsem za kolonou v autě a střídala foťák s kamerou a sledovala tu kolosální jízdu. Silnice byla vybrána organizátory nejen co do kvality, ale užít si jízdu jak se patří. Velmi dobrý povrch vozovky a přitom pěkné táhle zatáčky se stoupající i klesající trasou. Při přejíždění krkonošských kopců jsem měla na dosah posledního jezdce a na horizontu jsme sotva viděla kde kolona začínala. Nikomu z řidičů, kteří museli čekat na křižovatce až se konvoj přežene to určitě nevadilo. Takovou přehlídku skútrů si hned tak nikdo neprohlédne. Velmi dobré zabezpečení, viditelnost prvních a posledních jezdců v ostře oranžové vestě a uzavření kolony autem, jistě přispělo k bezpečnému a bezproblémovému průběhu cesty. Jízda pro mne skončila u malé hospůdky v horách. Opět tu stála řada skútrů, vyrovnaných na parkovišti a další jízda byla před nimi, tentokrát na Sněžku, až zaženou hlad ti, kdo je dokážou zvládnout na silnici. Večerní shledání nebylo jen tím , proč jsem do Krkonoš přijela. Hudební zážitek. Přesto, že motorky zůstaly venku, některé zakryté plachtami, poslušně čekaly na další okamžik jízdy, tak se volná zábava točila okolo adrenalinového sportu v sedle skútrů. Také o dnešním zážitku z jízdy se povídalo a plánoval se další sraz. Tady organizátoři také dobře vybrali žánr pro poslech a večerní pobavení. Blueband Gratis rozezvučel své nástroje a myslím, že jsme přispěli k dobré pohodě v sále, všem kdo se srazu účastnil. Blues se hodilo mezi motorky a prospělo této atmosféře.
|