MiKa (Občasný) - 23.6.2006 > plnohodnotno> jé, ahoj loď plnohovnotno (právě jsem se vrátila z vody - sjížděli jsme se studentama ohři, teď už se zas sjíždim na netu:) -
děkuju za poznámku, tvůj názor si vždycky ráda přečtu - hele, co se olina týče, já ho neberu jako romantickýho hrdinu, bojovníka za lepší budoucnost apod. - jen mám ráda lidi, který nedbají na proud a jdou klidně proti němu, nebo si tak po svym trčí, nebo i třeba hnijou po svym, nenechají se přitesávat většinovým míněním - takovýto - co by si lidi pomysleli!!! a to se mi u olina líbilo, vesele padal ke dnu, ale si to tak prostě vybral, urval se ze řetězu a tim mi byl sympatickej (a tenkrát se za takový urvání ze řetězu platilo mnohem víc než dnes)
s těmi autobio prvky - já vim, že je nemůžu pelcově próze automaticky přisuzovat, aniž bych byla mnohem víc zasvěcená - ale vedlo mne k tomu to, že jsem poznávala místa, dokonce i jednu velice známou figurku - herdu (žral psy, hrabal se v popelnicích, byl to kláštereckej maskot) + člověk ví, že tu žil, že pak emigroval do francie + a to mu právě vytýkám - jako by neuměl držet tonus vyprávění v rámci celku, jako by musel zaznamenat všechno, jako by to právě byl skorem až jakýsi deník, kde nelze opominout tuhle zkušenost nebo tenhle zážitek apod. (proto ten silnej autobio dojem) - obzvláště pak ve třetím dílu, jak píšeš, tam měl hodně zkracovat, dle mýho - ale přitom tam byly i zajímavý situace a momenty, který by vydaly na samostatnou povídečku -- nicméně máš pravdu, že člověk musí bejt opatrnej a neplést si dojmy a pojmy :) a to se mně občas stává, jsem takový nadšený dojmolog :)
