Jste jako naostřený meč,

můj pane jenž se nebojíte stínů.

Jste jako naostřený meč,

co na mé smrti nese vinu.

Podlomená kolena a uslzené oči,

nebojte se pane, já už nemám strach!

Já před ostřím vaším neuskočím,

moji krev teď vpije popelavý prach.

Jste jako vítr nad modravým mořem

unáší mě v dáli do krajiny snů.

Budete mou vášní, budete mým hořem,

já chci s vámi zemřít na konci svých dnů.

Podlomená kolena a krev na bílé dlani

zabte mě můj pane, já už nemám strach.

Nebojím se teď a nebudu se ani,

až se přiblížíte vy, můj milovaný vrah.

Jste slunce na obloze siné

rozum vás nenávidí a srdce miluje.

Jste slunce na obloze siné,

jste horoucí peklo, co mě spaluje.

Podlomená kolena a puklé srdce moje,

milujte mě pane, já se nebojím.

Probudím se ráno, slunce do pokoje

svítí zlatě oknem a já jenom sním.