|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Žila kdysi jednou jedna rodina.
Dcera, syn, otec a jeho žena.
Ta jednou onemocněla a umřela,
tak si muž vzal jinou - ta však byla zlá.
Vyhodit z domu děti jeho chtěla,
zbavit se jích, že je málo chleba.
A tak jednou muži radu dala hned,
nechť nechá je v lese, sám vrátí se zpět.
Ač nerad se ženou souhlasil,
dětem že na dříví jdou ohlásil,
a hluboko v lesích tam,
nechal obě děti a vracel se sám.
Mařenka a Jeníček, tak se jmenovali,
zůstali sami v lese a trochu se báli.
Tatínka nikde není
a už je dávno po setmění.
Vylezu na strom povídá Jeník.
Vidím tu světýlko, půjdeme za ním,
byla tam chaloupka a na ní perník.
Aspoň se s Mařenkou pořádně najím.
Najednou z chaloupky ozve se hlas.
Kdopak to loupe perník mi zas?
Když uloupl perníček….
To mi né, to jenom větříček.
Po chvíli znova a ve dveřích stojí,
babička stará, děti se bojí.
Pojďte dál mé dětičky,
dám vám ještě perníčky.
Děti měli hlad,
přestali se bát.
Jakmile však za práh se dostali,
v babičce ježibabu poznali.
Ta byla však mnohem rychlejší,
Jeníčka za ruku popadla.
Byla o trošičku chytřejší,
Mařenka jako uklizečka dopadla.
do klece Jeníčka strčila
a začala ho vykrmovat.
Mařenku úklidem trápila,
po čase začala oběd připravovat.
Jeníček už baculatý, bál se co s ním bude,
ježibaba vodu vaří, pec horkem sálá.
těší se na Jeníčkovo masíčko tučné,
až opeče ho, už by si ho k snědku dala.
Vytáhne z klece Jeníčka,
nechť si na lopatu sedne.
Ten však má vykulená očíčka,
ani to s ním nehne.
Copak o to, ježibabo vím,
já sedl bych si na ni rád.
Avšak vůbec netuším,
jak a kam nohy své mám dát.
Budete tak laskavá×,
ukážete mi jak na lopatu sednout mám ?
Mě často se to nestává
a neporadím si v tomhle sám.
Ježibaba netušíc nic,
nadechne se z plných plic.
Uhni, ať ukážu ti jak se na lopatu sedá.
A tak si sedla, avšak jí třikrát běda.
Jakmile dosedla, děti lopatu vzali
a babiznu z ní do pece hodili.
Chvíli u zavřené pece ještě stáli
až pak si konečně oddychli.
Z chalupy poklad odnesli
a vydali se zpátky domů.
Spousty peněz sebou přinesli
a plno perníku k tomu.
Otec je se slzami v očích vítal
a ve dveřích se jim omlouval.
Tu zlou ženu z domu vyhnal,
pak už jen pozdě litoval.
Děti mu odpustili, měli ho moc rády
a on jim slíbil, že neotočí se k nim už zády.
Zůstali šťastni spolu už navždy
a to je konec tak jako každý
|
|
|