Dlouhá fronta stojící v pozoru - v obzoru

Kapitán před oknem mírně se kývá,

ruce své vztahuje,

z dálky mě vítá.

Vítr si pohrává s drobnými lístky,

pak světlo zabliká

a bubeník rozduní bílou kůži

Létají třísky.

Bělásci ztratily svůj bílý pel,

bodají do těla - krev proudí ven.

Černá a ztemnělá

jak z srdce proudí - tepá,

však studená na zemi se kroutí.

V  ní otisk boty,

velikost dvacet pět

Bojím se bouřky,

tak si se vrátil.

Jásej!

Vždyť Rejpal je zpět.

Přloží náplast, infusi dá ...

spíš nožík si nabrousí - podřeže

Krkvavé fleky už budou tu dva.

A stopy čerstvé,

barvou lásky zbarvené,

půjdou dál lesem za jinou Sněhurkou,

kde ještě naleznou stromy zelené