Vím, určitě vím, jsem přesvědčen, že to vím, ač vím, že občas sním, to vím, byť nic nevím, jenže vím, že

jsou pojmy alternativní v provořadí

zavlečené do kompostu rozehřáté a pitomé

vím co to je páska na očích dokořán otevřených

mám paranoiu jistou což mi nevadí když si prozpěvuji

tak nechci ovládnout širý svět protože jeho rytmus je zrádný a nespolehlivý

řídím se vědomím o čemž sním když něco vím jím každého z nás ač si to nikdo nemyslí

vím co je to spravedlnost zarytá do morku kostí co nepočítám je okamžitá propast rétorických vášní
jakožto vycítím co je to poslední tečka na nebi sdělím že je to mrak co perlí jako lodní přibližnost

něco se nejeví pozitivně něco je vděk čekání vše zkrátí jen na dlouhý věk

to táhne šňůrou nafoukanou do dálky až do zapomění

ať prší třeba žáby- rozum vše požere