|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Zrcadlo
Jsem jako zrcadlo v světě hmoty,
v němž odrážíš se, Pane.
Je na něm vrstva špíny,
však ruce požehnané
leští je do čistoty
a vyhlazují viny.
Ty ruce plné milosti,
jež pojmou všechny dary,
plácají v rozmanitosti
hmotný jíl v různé tvary.
Prstíky kreslí hrany.
Vše přijmou. Nejsou obtěžkány.
Pohltí do sebe celou hmotu,
aniž by byly pohlceny
a spatřují v ní nejistotu,
neměnný je jen proces změny.
Ty ruce, do kterých vše stéká
a plyne jako řeka,
jsou věčně napřaženy,
neodmítají ani rány.
Co pro nás nemá ceny,
tím cítí se být požehnány.
Prsty, jež dirigují čas,
dotknou se stěny uvnitř nás
a prostoupí ji bez úsilí,
jako by se jen probořily.
Neb žádná stěna vlastně není.
Tak nelze mluvit o boření.
Od nehybnosti k nehybnosti,
hýbou se všechny světy,
mohla bych mluvit o milosti
a nepohla bych rety.
Snažím se přesto hledat slova
pro píseň, jež je pro mě nová
a předzpívávat lidem sloky
obyvatel gandharvalóky.
|
|
|