Naše zem

Nad město snáší se rudý mrak
lidé začínají se před ním schovávat.
Už s nikým se nebaví chtějí po svém žít
soused je praskačem proč nenechal je odejít.

Městem se valí tanky už není cesty zpět
lidé začínají ve vlastním městě překážet.
Tužka na papír píše udání
dopis bez podpisu zradou zavání.

Lidé pomalu bojí se mluvit i ve vlastním domě
co když jsou tu co když jdou zrovna po mě.
Raději nemají žádné kamarády
neradi by se dočkali další zrady.

Za svým názorem už nedokážou si jít
lehčí je mlčet a zády se k lidem otočit.
Raději poslušně vystávají hloupé fronty
než aby se ozvali a skončily na rukách s pouty.

Po tají střádají si v sobě plány jak odsud odejít
zbaběle opustit svou zem je lepší než proti proudu jít.
Všechno prodali už si balí kufry ženou se za svobodou
už aby tam byli snad bude jim tam líp za tou velkou vodou.

Proč někdo je prásk proč nenechal je jít
teď budou za svou touhu v kriminále hnít.
Ale co snad jednou budou ministři až padne vláda
už aby to bylo režim se mění to se někdy stává.