Martin (Stálý,Redaktor) - 9.8.2006 > To je hezká příhoda:-) Takové si člověk dlouho pamatuje. Krapet jsi mi připomněl jeden příběh, který se mi stal přes asi osmi lety. Měl jsem jet za kamarádem do Buchlovic a protože už byla noc, řekl jsem si, že bych na Florenci přemluvil nějakého toho autobusáka, který míří na Ukrajinu. Jenomže tam byla pouze místa na sezení a žádný mne nechtěl vzít. A tak jsme se tam - úplnou náhodou - setkali já, pak nějaký kluk, který se po řadě let vracel napořád už domů z Kanady a nějaká holka, která se taktéž po letech vracela z Německa, kde do té doby žila. A všichni jsme hledali autobus na Moravu a všichni tři týmž směrem. Nakonec jsme šli na půlnoční vlak a tam se dali do řeči. Nejlepší bylo, že každý jsme byli úplně jiný - snad proto jsme si měli tolik co říci a nakonec vystoupili v Brně a zašli do noční hospody. Tam jsme spolu mluvili až do rána a až k ránu jsem chytil vlak a tím do těch Buchlovic odjel. Zvláštní na tom příběhu bylo, že jsme si na sebe zapomněli vzít kontakty a tak jsme se už nikdy od té doby neviděli.
A tak od té doby si vždycky, když vím, že někoho vidím naposledy, vzpomenu na tento příběh. Naposledy to bylo ve Švédsku, kde jsem byl pracovně a tam se zkamarádil s jedním klukem z Nigérie, který tam byl také krátce kvůli práci. Čtvrnáct dnů jsme tam odpoledne probádávali Stockholm a pak se rozloučili. Jak říkám, takové příběhy žijí ve člověku stále:-)
Ten příběh, co píšeš, by se dal jistě ještě rozepsat, ale jazyk, jakým jej podáváš, mi sedí a líbilo se.
