|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
(do tichosti
času dost)
i.
strhli úsměv
- trochu to štíplo
mezi zatoulané peří
z loňských dešťů - přecházely mě davy černých deštníků
občas pohled vyhubne tak
že ztrácí do tvaru
- půldotekových křivek
a mlha ze stromů se chodí ohřát ke rtům
kaštany v lahvi červeného
pomeranče a cigarety
- prokouřím balkón a půl chodníku navrch
dokud mne nepovalí srpnový mráz
a struna místo páteře - natažena k prasknutí
šeptá do dřeva
- krade kočkám z očí strach
k narozeninám si přeji
umírat v dešti sama a nahá
by v hlíně zůstala
jen promáčená stopa po srdci
ii.
nebem křižovala paroloď
na východ od rozbitého světla
lampa venku mrzla a jektala zubama
že nepřežije do léta
v Zatoulané Zahradě
- ty kaštany ve vlasech -
vadnou ptáci a schovávají peří
do rozlitého skla
zaklepu na lichou dobu
tohoto synkopického rána
- s údivem otevřu dveře
když polámaná slunečnice mi usne v dlaních
/jsem tvá tanečnice
se skloněnou hlavou
sedím na střeše a hlídám noc/
|
|
|