Pod skříní leží staré loutky
ty vyřezané Skupou
Jak rozplést jejich nitě?
Ve skelných bulvách staré vášně dupou
Když chceš, řeknou i „Miluji tě“
Jak hořet hlavou dolů
když je cit cítit na sto honů?
Jak každé ráno umřít včas?
Jak zničit krtka, který vrtá do záhonu
svou další díru do jiného světa?
Zas příští jaro v jiné společnosti
vyzkoušíš grify minulého léta
a připadáš si jako král. Nikdo se nikdy nedoví,
že jsi je odkoukal.
Netušíš, jak a co jsi prožil
Nevíš už ani, jak se chovat při souloži
Jak střílet na poplach,
když zapomínáš plán na další tah?
Kde nechal tesař díru do jiného světa
To nevíš
A suchým nehtem vyškrabuješ prach
zpod skříně kolem toho harampádí
Skupovy loutky žasnou: „Nás měly děti vždycky rádi!
Proč už se nelíbíme? Co teď děti chtějí?“
To nevíš. A nevíš ani
proč vlastně ničit krtka,
když jsi ho ze všech postaviček míval nejraději

aneb:

po-sta-vi-čky vyhřezané Skupou,

smaží se pod mou

la-se-ro-vou lupou