Zvedám se z promáčklého gauče,

v hromadách knížek a časopisů

pátrám po zběsile hrajícím

mobilu,

obývák ještě halí smířlivé pološero,

/v ložnici nikdy nespím - bojím se

podivného ticha)/

Opět je o něco temněji,

venku mlha a zdá se, že prší

/opravdu netuším, kde mám deštník/,

rozespale zapínám žehličku,

čistím zuby a ze šňůry sundávám

vyprané tričko.

Poslední okruh -

zrcadlo,

lednička (bláhově doufám,

že v ní je něco k snídani),

najít klíče

a pak už rychle

seběhnout na trolejbus

(pokud zas ujede,

zajdu se nasnídat do večerky).