Zlatý paprsek slunce
( jak rozkošné červánky ! )
nakreslí první strom
první les, první svah
a ještě nemá dost
a nikdo nemá dost,
olůvkem čmárali
znaky bolesti světu
zlaté olůvko
nebo i čína propiska
postupně vymalují přítomné účastníky
profil průseru
+ bolení slzavého bachoru
slzavý bachor budiž znak
tepaný generacemi rannímu tácku
včetně rohlíku, bílé kávy -
víla hledí jak sluníčko
( někdy bych ji lisknul, fakt, klisnovatí )
pravda ji osedlala tak
že hřívou zlatopaprsčitou
pohazuje koketně, ba nadhazuje bok
i když kanu vstříc trpnosti, trnům, tremolu břicha,
zpívají ptáci, rosa...
zpívají ptáci, rosa...
vata posledních veršů
zaoblí hrany kříže
chtěl bych vyloučit předmět
symbolu oběti i jiné,
nevědět zprvu nic
|