|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
jan(ek)ovi, barče, kelly, tichotamovi, marsé,jonášovi, leatherfaceovi........ovi a jánevim komu ještě, asi všem
Autor: Opíječ tchíní (Občasný) - publikováno 28.9.2006 (02:09:56)
|
|  |
Tenhle dopis má platit jako omluva, sami víte, je to se mnou občas těžký. Ale věřte mi, těžký to mám se sebou já sám. Já nevím čím to je, prostě to na mě občas příjde a mám dojem, že jsem někdo jiný... vlastně to vždycky začne, když zapnu svůj počítač. Dneska je ale výjimka, nezapomněl jsem totiž jako obvykle svoje prášky a proto se pokouším napravit, co jsem tu za poslední roky spáchal.
Nevim, asi se nezvládnu omluvit všem, u nichž jen tuším, že jsem jim nějak ublížil. Ani se nechci moc nostalgicky rozmazávat, tak to vezmu popořadě, jak mi to poslední dobou – když já sem nebyl tak úplně já – přišlo pod ruku. Aspoň na chvíli svojí internetovou identitu přetáhnu i do mý reálný podoby. Jeden toho tu má taky dost.
Barče jsem napsal:
výborné. V každym případě bych ale jako první okamžitě vymazal ten poslední, nejblbější verš...
- no jo, no... tak říct někomu o jeho básni, že tam je nějakej verš neblbější... vím, dělá se to, aby se ten někdo nasral. Asi by tady stačilo už to doporučení k okamžitýmu vymazání. Barčo, promiň.
S...třepemovi:
příjemná ale poněkud fádní, zvláště první jeden či druhý verš. Nejvíc se mi líbí "překračuješ louže" + druhá sloka bez posledního verše, poněvadž "neonové reklamy na štěstí" mi evokuje něco trochu jako písnička od zagorky "biograf láska". Nemůžu za to.
- zas tu mám podobnej problém, i když – jak píšu, nemůžu za to! Když někomu napíšu „poněkud fádní“, je mi úplně jasný, že jsem nadsadil stylistický nivó a tak vlastně rejpu.
Jenže, víte, ten umí to a ten zas tohle... moc dobře vím, že mou nejsilnější zbraní je schopnost argumentace, a to sice logický argumentace.
Nedávno sem o tom zas přemýšlel a došel jsem k tomu, že je to pitomost. Budu se snažit tomu vyhnout – s těma novýma práškama to snad půjde. Totiž: koukal jsem nedávno do Aristotela a zjistil jsem, že směšuje logiku a pravdu. Což se s náma táhne podle mě už nějaký to tisíciletí. A já si uvědomil, že to je blbě. Ta logika má s pravdou jen málo společnýho, je to takovej optickej klam, kterým kdekoho z vás můžu utlouct. Vždyť egil nedávno v diskuzi pod Jonášovym servilním – ne – jenom Jonášovým příspěvkem řikal, že to mám „vyargumentovaný“. Uvědomil jsem si, že tím klamu sám sebe.
S...třepe, co sme si to sme si!
K Leatherfaceovi:
milý kožeňáku, tvůj pohled není ani tak skromný, jako spíš zevnitř. Ale to nevadí, je to celkem od tebe milé (tedy pro jonáše).
1) servilita není nutně způsob jak něčeho dosáhnout. Servilní lidé mají prostě někdy uspokojení jen z toho, že mohou někoho nadmíru obdivovat, hřát se v jeho přízni, popřípadě pak těžit s odlesku jeho os
leatherface...
- no, tak tady to vidíte názorně, a jó a né že néé, vim to, asi není moc v rámci vzájemný slušnosti leatherfaceovi řikat „kožeňáku“. Dělám to dlouho, ale rozhod jsem se s tím seknout. Omluva je na mý straně.
Tohle bylo jan(ek)ovi:
- pro mě by stačilo: v domech se mnoho nevyznám,
vím jen, že mají svůj život
- nic víc
a dovedou nenávidět,
když je obnažíš
3 a 4 strofu považuju vyloženě za nepovedenou - o ničem. Druhá strofa, tam něco cítím, ale není to dobře "nastíněno".
- je blbý, někomu řikat, že je něco „o ničem“, ale snad mi to prominete, když jsem ve stavu, tak mi janek prostě strašně leze na nervy. No, vlastně bych se měl omluvi já jemu :)
Tichotamovi:
Tichotame, já chápu, že se nechceš smířit s tím, že podle mého názoru je ta báseň mizerná, ale můžeš si říkat, co chceš, když si to přečtu znova, tak to na mě působí ještě hůř než napoprvý. V té básni nic není, jem taková atmoška, navíc nijak "pregnantně" zachycená. Spíš takový dojmy maturanta. Seš maturant? P.S. Nech si od někoho vysvětlit, co znamená "mít růžové brýle" popřípadě "mít brýle černé". Jinak nevím, jestli tu maturitu zvládne
- tohle jsem zas trochu přepísknul. Teda, to s tím přeceňováním mýho názoru. A navíc, když někomu řeknu, že je jeho báseň mizerná... asi mě nebude mít zrovna za bůhvíjakýho kritika. S tím maturantem jsem to pak přehnal úplně, to je prostě urážka nejhrubšího ražení, jako kdybych mu říkal: jseš mladej, uhrovatej, ještě nezralej... atd. U Tichotama to mám jinak – já mám jeho básničky vlastně rád, ale prostě ve mě je někde takovej ten hřebík, že i do věcí a lidí, co mám rád, ho musím zavrtávat, zkoušet co vydržejí. A takhle přes internet je to tak snadný, je to strašný pokušení, nikdo vlastně nic neví, všichni jsou virtuální a v rámci mojí dřívější logiky (protože odteď to bude jinak) jsou i vztahy mezi náma virtuálníma jednotkama virtuální. Možná jsem teď si uvědomil i ten lidský rozměr našeho místního veršování, tak snad se toho virtuálního vyvaruju. Jen když ty prášky budou dál fungovat.
tohle jsem napsal ............ovi:
jo, jo. To zpívali už kluci z turba, "ale hrát prý se má, jen s tím co máš". To byla hitovka jak prase. Ne, tyhle verše mi připadají poněkud retardované.
- no, jsme zas tam, kde sme byli. Je mi až trapně, jak se opakuju. Sorry :)
K marsé:
ten nadpis! a ta první věta: sluníčko olízlo špičky mraků - no, na copak asi autorka myslela, ehm, že? Četl jsem jen první a poslední větu, takže bodovat nebudu, ale i ty krátké ukázky považuju za naprosto famozní - takhle blbě něco napsat, to vyžaduje svým způsobem také talent.
- to mi zas ujely nervy, vím, když si přečtu jen první a poslední větu... je to divný na někoho nasadit takhle neúprosnou ironii, říkal jsem si kolikrát, že by bylo lepší nebodovat... ale ten hřebík. Jsem od malička hyperaktivní (vždyť taky měřím jen 176) a prostě když něco napsat můžu a když už mě to jednou napadlo, nic už mě nezastaví. Jinak je marsé holka šikovná. Myslím, že kdybych jí znal v reálu, asi by se mi hrozně líbila. Proto ta ironie, s holkama mi to nikdy moc nešlo, tady jim to alespoň můžu ukázat, nemají šanci! .... ježiš... no, tak to vidíte, to je přesně vono, takhle mi ujedou nervy... Marsé promiň... (můžu Ti ještě napsat?)
napsáno kelly:
totemově průměrná báseň - nevím, co jiného k tomu říci. Nejvíc se mi líbí dozrávání pláněk v plotě.
- Kelly je podle mýho taky šikovná holka, dokonce hodně šikovná, jenže... Znáte Goetha? (už zas opruzuju se svou studovaností, ale tohle je v dobrým) Tak ten taky jako já zastával názor, že ti dobří se mají kritizovat pořádně a z gruntu, kdežto ti průměrní jenom shovívavě. No, ještě to musím promyslet, ale teď mám pocit, že jsem to s tou druhou částí výroku měl jinak – totiž, ty malý jen tak příležitostně potírat je taky zábava. Teda byla. Ale když von se jich nikdo nezastal a bylo zábavný pozorovat, jak jsou proti mě bezbranný... no, ale i o tomhle jsem přemýšlel a chtěl bych se teď vrátit k Goethovu původnímu tvrzení.
No, a pak je ještě blbý furt rejpat do totemu, víte, ve skutečnosti – kdybych to tu neměl rád, tak tu nejsu,ne?
Tak, to by snad stačilo. Sebekritiky se dělaly v padesátých letech a nechci to přehánět, aby to nebylo plačtivý. Chlap musí přijmout následky svech - i virtuálních činů, i kdyby si ty následky měl stanovit sám. Pro mě to byla tahle veřejná omluva. Nevím, nepamatuju se přesně, komu všemu bych jí měl adresovat, jak sem říkal, od malička jsem hyperaktivní a jednoho by ten počet mejch poznámek za poslední léta vcelku udolal.
Omlouvám se Vám
Opíječ Tchýní
PS: Zítra, maximálně pozítří, mi zas na chvíli dojdou prášky a objevím se tu takovej nabroušenej. Prosimvás neberte mě v tu chvíli zas tak vážně. Moje analytický vlastnosti a kritika budou právě pro tu argumentační logiku působit strašně přesvědčivě, a jo- občas sám sebe příjemně překvapím, ale berte tu omáčku kolem prosímvás s rezervou.
|
|
|
