TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 28.11. René

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Dům kde jsem se narodil
Autor: rohoz (Občasný) - publikováno 5.10.2006 (08:21:48)

	Šílená svině (Občasný) - 11.11.2006 > rohe> Výborně pánové, netetelím se sice blahem, ale zaujali jste mě, oba dva (ty+Ariel). Vyjádřím se ještě k básni rohože: ta báseň je velmi příjemná, ale, podle mého soudu, je to text plný takové podbízivosti čtenáři, "hlazení po duši, po dušičce". Typický je například postoj blondýny, která směšuje několik věcí dohromady. Říká: kdo prožil návraty, nemůže o tomto říci, že je to kýč. Velký omyl. Kýč dokonce předpokládá, že věci, které zobrazuje, lidé dobře znají (a připustme, že zážitek návratů není z těch, který by nezažila drtivá většina lidstva). Proto je to také téma velmi oblíbené. Autor kýče vyhledává taková témata a zpracovává je způsobem, který lidem a jejich pocitům lichotí. Tato báseň je kýč. Pěkně napsaný. To se nevylučuje! Naopak. Kýč je velmi často po technické stránce velmi dobrý. Můj estetický postoj je ten, že mám k takovým věcem negativní předsudek. To mi ovšem nebrání (alespoň myslím) abych byl schopen, do určité míry, bez nějakého "nepřátelství" tu báseň hodnotit. Asi takto: nemám v lásce filmy, kde se moc střílí a dochází k naturalistickým vraždám - ale přesto se mi některé filmy tohoto žánru líbí. Nyní k paradigmatum a dalším těmto cizotermínům. Hodnotit dílo z jeho paradigmatu může v podstatě jen umělec, který ho vytvořil. Protože jen on to paradigma zná. Čtenář zcela přirozeně přistupuje k dílu se svým paradigmatem a hledá a nalézá nakolik se oba pohledy na svět doplňují a míjí. Já, jako vnímatel díla a také autor, hodnotím na základě 1) zkušenosti 2) nějaké estetické libosti či nelibosti 3)snažím se v míře, které jsem schopen, aplikovat na dílo znalosti, které mám... Zkušenost si myslím, že je u mě asi nejpodstatnější... Přečetl jsem na totemu řadu básní (a předtím, než jsem zde začal "působit" nebyl jsem zdaleka pole neorané) a srovnávám je. Za tu dobu mám v hlavě určitý žebříček a nové básně, které přečtu, do něj zařazuji. Mám asi představu, co je top na totemu (nemyslím autory), co je průměr a co je velmi slabé. Mezi to zařazuji tuto báseň jako průměr. Analogie? Představ si, že jsi vášnivý rybář a již jsi vyzkoušel desítky prutů. Když přijdeš do obchodu, okamžitě vidíš: tenhle prut je moc pěkný, ale nemá dost pružný. Ten je méně atrktivní, ale zase špatně drží, tenhle má blbej mechanismus navyjáku tamten tohle, tenhle zas to...Pokud bys začínal rybařit, nebo si kupoval teprve svůj druhý prut, prostě ty chyby a přednosti tý spousty zboží, co máš před sebou, neuvidíš. Ale přesto se ti nějaký bude líbit víc a jiný méně. Pokud ale výrobce přidá k nějakému prutu román, kým byl vyroben, z jak skvělého materiálu a kolika prošel zatěžkávacími zkoužkami, může tě to ovlivnit, ale nakonec to je k ničemu, když se ti ten prut na prvním kaprovi zlomí. Ale i zkušenost v tomto ohledu není bez rizika. Taky se můžeš seknout. Pak je ta rovina líbí-nelíbí (pokud zkušenost je subjektivní pohled - ale má nějaké objektivní rysy) tak rovina -líbí/nelíbí je subjektivní dvojnásob. A co se týče znalostí z oboru literatury či umění? Nemysli si, že dobří hodnotitelé jsou ti, kteří se vyznají v teoriích - většinou je to naopak! Nechci tě o tom přesvědčovat...bylo by to zbytečné. Já jsem se s několika teoriemi v životě setkal, dokonce jsem se jimi i dost zabýval, ale mnoho si z nich už nepamatuji. Spíš takové obecné věci, jak lze také na dílo pohlížet...že existují různé pohledy. Člověk zapomíná... Takže v rovině literární kritiky...rohe...blafu. Ale věř mi jednu věc. V téhle oblasti, tak trochu blafuje každý! Nemysli si, že když studuješ nějaký obor spojený s uměním, že jseš odborník, který neblafuje. Škola ani literární kritika není od toho, aby dávala jednoznačné odpovědi. Jen v tom labyrintu umění má nyježděnou nějakou tu dálnici, cestu nebo vyšláplou pěšinku - nic víc. A nikdy to víc nebude. Ještě k hodnocení. Tohle je prostor (totem) v něčem velmi zajímavý. Hodnotitel je zde často zároveň autorem - můžeš se podívat, jak píše on. A za druhé: na svou báseň můžeš mít tolik reakcí, kolik lidí oslovíš. A vůči jednomu, dvou negativních můžeš mít klidně sto pozitivních. Ve vyšším (profesionálním) světě umění to tak nefunguje. Na dílo vyjdou tři kritiky a basta. diváci, čtenáři se můžou rochňat blahem z tvého díla, ale kritik tomu přisoudí třeba špatné hodnocení. A ty se můžeš ptát? Má na to právo? Rozumí mému dílu? Jeho paradigmatu? Není to nějakej blbec? víš, co ti odpoví, když se ho zeptáš? tohle:"mně je úplně jedno, jak nějakej nezkušenej autorek brečí nad tím, že mu nerozumím a neznám jeho maminku"¨. "Já sem si to přečetl a napsal, že je to blbý. Protože si myslím, že to tak je. A mohu jmenovat deset autorů, kteří jsou lepší...a proč bych tedy měl tomuhle dávat jiné hodnocení, když si ho svým dílem nezaslouží?" Zde na totemu se ale kvůli jednomu špatnému hodnocení není třeba vzrušovat. Prostě si řekneš: ten to hodnotí špatně, uvidíme, co jiní. a je to. A navíc, si ještě můžeš říci, že je tady beztk spoustu lidí, kteří literatuře a umění ani nerozumí - a budeš mít pravdu. Když budou hodnotit kladně, tak si zase můžeš říci, že tomu všichni rozuměj. Záleží na tvém egu. Měj se!

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Šílená svině

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + čtyři ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game