egil (Občasný,Redaktor) - 12.10.2006 >
Jako vždy - mnohovýznamovost samotných slov (z rozličných kontextů); slova tím (zatížena) získávají na váze - musejí se vydat ze svých významů, každá tvá báseň je jakousi analytickou strukturou - její význam je pak daný čtenářovou schopností syntézy (jak napsal Jebavý; parafrázuju: Každej si nabere tolik, jak hlubokou má naběračku)
spouštím se do útrob básně, proniknu povrchem (ten láká, jsa trochu vábničkou)
a hledám ve významech, ve spojích utonomních fragmentů ;), spojích vertikálních i horizontálních...
melodie černání stříbra
stárne strach černání stříbra
v nátiscích málo černání stříbra
atd..
U této poezie je jediná volba, a to ji odmítnout, anebo přijmout. Nemá smysl jí vytýkat cosi ve smyslu "zde to je trochu klišé", protože verše ve své mnohovýznamovosti skutečným klišé být nemohou, a jestli, tak třeba v jednom ve dvou ze svých mnoha významů. To záleží od schopností a vkusu čtenáře, ale především od jeho očekávání, s nímž k textům přistupuje. Protože pokud je někdo naladěn na klišé, právě ta si bude v textech hledat. Výsledně se mi zdá, jako by se autor skrýval, zatímco čtenář je nucen se odhalit.
Finální syntéza je obtížná - vždy si vytvořím minimálně dvě alternativy - buď že si zredukuji text na rovinu gnómy, anebo pocitu.
