Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Mystika, filosofie
 > Mystika, filosofie
 > Filosofie
 > Náboženství
 > Duševno, mystika
 > Literatura, odkazy
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Sračky
Autor: čmelák (Občasný) - publikováno 9.1.2002 (00:10:29), v časopise 27.3.2002

Sračky

 

 Na místo před úvodem

Tenhle text je kompilací mého myšlení. Možná jeho formální stránka někoho znechutí a přijde mu nesrozumitelná, leč jsme na i-netu a tak se ptejte. Ona nesrozumitelnost je bohužel moje libůstka, kterou mi prosím odpusťte a ptejte se, pokud by vám bylo něco nesrozumitelné. Pokud jsem něco nepochopil správně já, dejte mi o tom prosím také vědět. Budu rád, když to co nejdříve napravím (než bude pozdě). Omlouvám se také předem za pravopis, což je možná jedna z největších slabin mé blbé hlavy, ale s tím se asi beztak nedá co dělat.

Úvodem

Vím, že mnohé chytnou pochybnosti hned z názvu, ale ono to nic jiného než sračky není. Je to jen blbý pokus vyslovit neukončitelné. Vím, že nejsem filosof, to co říkám žiju. Není to teorie, jde o zkušenost.

Také vím, že mnoho otázek a problémů, které zde řeším, že je již vyřešeno a že pro mnohé to bude otravné číst. Co ale zbývá, pokud se chceme dobrat pravdy? Začít od začátku! (Začínat od začátku byla zásada, kterou dodržoval i Tristran Tzara a Kurt Switters.) Navíc jen ten který to, co tu říkám skutečně prožil, nikoli jen pochopil může s tím něco dělat. Mohl bych i jmenovat pár lidí, kteří přišli jiným způsobem na to samé co já, ale proč? Tento článek není ani tak filozofií, jako již zmíněným kompilačním textem.

Snad se čtenáři na počátku budu zdát, jako bezpáteřní, ale snad mi bude věřit, že nemám důvod jiným být. Zároveň však, jelikož pro poznávání byla od pradávna symbolem cesta, se budu snažit nějakou páteř si v tomto světě zbudovat. Na počátku těchto mých sraček nebyli mýty, tak jako na počátku filosofie, ale bylo tam nic. Prázdno. A tak jsem se, podobně jako malý kluk, začal ptát “proč?” Proč tu jsem? Jaký smysl to má? A neměl jsem za sebou vůbec nic, jelikož prostě mě nic neuspokojilo. Bůh mě neuspokojoval, jelikož jsem těm řečem o něm za mák nerozuměl a jediné co jsem bezpečně měl, byl pohled na svět, který přede mnou stál. Ani o něm jsem však nevěděl proč tu je.

A teď alespoň trošku o tom co tu před vámi vlastně leží a co i snad bylo mou snahou. Snažil jsem se vytvořit konzistentní systém pohledu na svět. To znamená, že tento může být vyložen jen v nejmenší možné míře více způsoby. Tomu rozumějte zhruba tak, že tento systém vykládá sám sebe stále stejným způsobem.

 

Co je mím úkolem, popřípadě co je úkolem celé filosofie

Základním problémem je, jak již bylo naznačeno, že se mi jeví, že je, tedy že existuje svět. Chci zjistit, zda svět není jen zdání, tedy zda opravdu existuje, co to znamená, jaký tento svět je, jaký má smysl a to takovým způsobem, který by byl konzistentní a který by vycházel jen z faktů a z logického úsudku. Nic jiného v mé práci není přípustné. Jelikož jsem se vydal cestou průkazného (ve smyslu fenomenologie).

Dalším naším úkolem je zjistit, zda má naše existence v této realitě smysl.

 

 

Vlastní práce

  1. Na počátku se musíme vyrovnat s solipsismem a podobnými úvahami. Tyto teorie v zásadě vypovídají cosi o tom, že toto co se nám jeví, vůbec nemusí být pravdivé, že to jen jakási mája, nebo, že jsme v jakési virtuální realitě a že toto nemusíme vůbec respektovat. Však co nám zbývá?
  2. Připouštím, že toto může být pravda a že mé vědomí nyní píše jen pro jakési jeho výtvory, ale co s tím? Aktivita je totiž jak si později ukážeme to jediné smysluplné a to, že bych se na to tady vysral, by znamenalo, že bych projevil této máje odpor. Zároveň a to myslím, že je správné, že bych v ní dál také trpěl, jelikož kdykoli jsem byl svému jevení na odpor, dělo se tak. Tato iluze, tedy toto jevení, je podle mne primární východisko ke všem mým problémům (viz níže).

    Do tohoto bodu budu muset také zařadit tedy i několik předpisů této práce.

    První PŘEDPIS: Když budu psát, že “někdo něco činí”, či “…něco je”, znamená to, že “se mi jeví, že někdo něco činí”, že “… někdo něco je.”

    Další PŘEDPIS: Jakýkoli problém jež se mi jeví má v mém jevení své řešení. Problémy, jež jsou ve světě nastíněny mimo mé jevení, nejsou nesmyslné, ale nemůžu je řešit, jelikož neznám (vůbec, nebo částečně) jejich podmínky. Tyto problémy přenechám ve své filosofii plně teologii a umění. (Z toho také plyne omezení filosofického poznání)

    Třetí PŘEDPIS je: o objektivitě můžeme mluvit pouze tehdy, jestliže se více lidem (subjektům) jeví určité rysi daného tématu (věci, problému…) stejně. Stejně, či souhlasně je interpretují pomocí určitého jazykového systému (matematického, jazykového, logického, axiomatického…). Je to tedy jakési nadosobní vnímání. Důležité je ale poznamenat, že toto objektivní není objektivní absolutně, jelikož jak se o tom zmíníme později naše poznávání může být omezeno. Toto objektivní platí jen pro určitý druh (lidi, psy, netopýry…).

  3. Člověk je tvárný tvor. Jeho život může být nekonečně jiný podle genových dispozic (daností - obsahu) a podle společnosti (podmínek - forem), která zejména ovlivňuje průběh vývoje a tím i výsledek procesu zrání člověka.
  4. Jediné smysluplné kritérium hodnocení člověka, tedy tak zásadně kvalitativně odlišné bytosti, které je závazné a platné je pravdivost. Rozumí se tím tvořit, jednat a mluvit v souladu se sebou samým.
  5. 3.1

    Vyvstává ale otázka proč vydávat člověka za tak kvalitativně odlišnou bytost. Domnívám se, že je to z toho důvodu, že pravdivost je u něj nenutná.

    3.2

    Zároveň však vyvstane otázka proč je to kvalita. Je tomu zřejmě tak proto, že kvalita vyvstává jedině v předpokladu svobodného jednání. Toto jednání nám přináší nejméně dvě možnosti. Jedna možnost má být chápána jako kvalita, ta druhá jako její nižší stupeň, či její negace.

    3.3

    Možnost kvalitativně jinou poznáme jen v jejím projevu. Jde o takový projev možnosti, který přijímá veškerou zodpovědnost za své činění.

    Proč ale být v našem světě zodpovědný? To je jádro pudla, ke kterému se snad, pokud budu-li přistupovat ve svých úvahách pravdivě, dostanu, jelikož se bytostně dotýká základní otázky po smyslu světa.

    3.4

    Proč by ale měla být nepravdivost v životě nezodpovědná?

    Opět se domnívám, že je tomu tak proto, že lidé kteří jsou se svojí nepravdivostí smíření (znají sami sebe jako zakomplexovaný subjekt) jsou v posledku pravdiví (jde o negaci negace), jelikož jim to tuto možnost dává.

    Naopak lidé, kteří jen svojí nepravdivost využívají k jiným cílům, nejsou (a ani dost dobře nemohou být) plně smíření s jejími důsledky jsou naprosto mimo tuto kvalitativní možnost.

    3.41

    S tím souvisí i téma, které mě (zejména z uměleckého hlediska, a tedy to se příliš nepatří) velmi zajímá. Totiž to, že i rozhovor s blbcem může být pro inteligentního člověka velmi přínosný, jestliže tento blbec je pravdivý. Přičemž toto jeho kvalitu blbce nijak neposouvá.

  6. Člověk nehledě na jeho vývoj, může tvrdit něco co subjektivně cítí, nebo čemu věří, ale toto nemůže vydávat za pravdu, pokud své tvrzení nepodepře objektivním důkazem, kterým by dal jiným najevo, že to tak skutečně je (je to podobné jako v lékařské teorii o příznacích nemoci – objektivních a subjektivních).
  7. Člověk je ke světu vázán pěti smysly (čich, hmat, zrak, sluch, chuť) a myšlením, tedy systémem, kterým jednotlivé vjemy, které se mu (systému) jeví vyhodnocuje a třídí. Tyto vjemy však nemůže považovat za vše, co se tohoto světa, ve kterém žije, týká. Musí vědět, že může (ale nemusí) existovat něco, za tímto obrazem, který si o světě vytváří. (viz už Platón, pak i Kant a v indické filosofii … )
  8. V tomto se ukazuje, že mnohdy myšlení, či intuice mohou předběhnout svou dobu, respektive, mohou mít transracionální charakter. To je vidět z následující pravdivostní tabulky.

    Tázání zda existuje transcendentní

    Vyložení

    Struktura myšlenky

    Ano

    1

    Iracionální (poznámka 1)

    Ne

    0

    Racionální

    I ano i ne

    10

    Bezsmyslné (Disracionální???)

    Ani ano ani ne

    00

    Transracionální

  9. Co není zdůvodnitelné nemůžu považovat za oprávněné. Ovšem i naopak toto nemůžu považovat za neoprávněné, jelikož podle předchozího odstavce vím, že toto nemusí být zdůvodnitelné a to jen pro mou neschopnost poznat pravdivost výroku. Můžeme o tomto pouze vymýšlet čistě teoretické hypotézy a tím se pokusit rozkrýt tuto spekulaci. Tyto hypotézy nemusí být jen čistě logické (a ani nejsou), jelikož jde o věc mimoracionální.
  10. V tomto smyslu bych se k ničemu nikdy (při dnešní úrovni poznání světa (tj. suma všeho co je nejen hmotného, ale i nehmotného (myšlenky, city, informace))) nedobral a proto musím vždy volit pravidlo nejzákladnějšího předpokladu, který ale nemusí (poznámka 2) být správný a které podpírám pravidlem “důkazu”, kterého se ale postupem poznávání skutečnosti musím vzdát.
  11. To, co člověk nemůže dokázat jakýmkoli jazykem (tedy transracionalitu), o tom by měl mlčet. Co lze říci slovy (iracionalita, racionalita) se dá říci srozumitelnou formou (in: L. Wittgenstein). Takovým případem může být pojem Boha.
  12. Nikdy nikdo nedokázal, že existuje. Nikdy nikdo nedokázal, že neexistuje. Boha dnes musíme, chtě-nechtě, považovat za objektivně neprokázanou (neprokázatelnou?) filosofickou spekulaci. (Ale to je v oblasti filosofie. Jiných oblastí se toto tvrzení netýká.)

    Alnselm z Canterburry, který se pokusil Boha dokázat (a samozřejmě se mu to nepovedlo) svým ontologickým důkazem Boha (poznámka 3), se snad pokoušel říci jen tolik, že když už je něco opravdu nesrozumitelné (nám), neznamená to zároveň, že je to nepravdivé.

  13. Ve filosofii se nemusí postupovat striktně logicky, ale ex-post musí logický obraz vyplynout (jakožto důkaz správnosti cesty). I kdyby se (např. v případě Boha) logický obraz nevytvořil, nebo o tom ten, který toto poznal nedokáže srozumitelně vypovídat, musí se vyjasnit kontinuita takového vyplynutí, abychom mohly, alespoň jen obrazně, pochopit strukturu takového názoru, což je pro poznání smyslu zejména, velice důležité. Z této struktury pak můžeme vycházet, pokud se nám jeví pro naše poznání tato otázka zajímavá.
  14. Svět nějak vznikl. Jelikož nikdo (zatím) nedokáže říci jak, musíme předpokládat, že tento není (i když to nemusí být správné, jak jsme již zmínily výše. Předpokládejme, jelikož nemáme pro nic jiného důkazy, že svět vznikl sám. (in: E. Bondy) Toto je očividně nejméně fantaskní teorie ze všech, které nám dosavadní myšlení přineslo.
  15. Neexistuje žádná osudovost vývoje, alespoň se mi to tak jeví. Neexistuje žádný objektivní důkaz pro to, že by bylo mé bytí zde předem dané. Existuje jen taková teze. Tato teze však opět k ničemu nevede (nic co by mě mohlo dále posunout v mém poznávání) a proto ji budu dále vnímat jen jako možnost.
  16. To znamená, že mimo tuto tezi je bytí v tomto světě naprosto svobodné a veškeré zákony v dění si jeho prvky určují samy, dle jim postoupených zákonů. Ve stručnosti by se to dalo vyjádřit jako zákon subsidiality (nevím jak se to přesně píše) v této ontologické realitě.

  17. Předešlý bod znamená, že se mi jeví, že jsem naprosto svobodný i v otázce smyslu mého života. Tato otázka je mi otevřená v mých možnostech. Smysl mého života si můžu dát jedině já sám, nikdo jiný to za mě neudělá.
  18. Zde by již vznikl prostor pro víru. Proč ale hned skákat k tomu nejjednodužšímu, když si můžu ještě v klidu projít následující myšlenky.

  19. Já, tedy má individualita spočívá jedině v tom, jak prožívám vnímané. Toto individuální prožití světa není vnímáno jako prožití něčeho transcendentního (jak to míní Husserl a jeho fenomenologie), jelikož toto transcendentní chápu jako něco, co se mým smyslům sice nevyjevuje, ale jako cosi, co vnímám jinak. Vím o něm, ale nedokážu o něm povědět ani prd.
  20. Tento svět chápu a prožívám nikoli jako cizí svět, ale svůj svět, svět do kterého patřím a to i přesto, že jsem do něj termínem Heiddegera “vržen”. Tento svět, který se mi vyjevuje chápu jako prazačátek mého poznávání. Já a tento svět, nejsme zkoumající a zkoumaný, lékař a pacient, mučedník a utrpení. Jsme partneři, kteří si mohou vzájemně co dát. (To ale zároveň neznamená, že tento svět mi nepůsobí utrpení.)

    Možná se ptáte k čemu chci dojít. Jen k tomu prazvláštnímu výroku, který řekl Siddhárta – “Já není.”.

    Myslím, že jde právě o tohle. Svět a já jsme spojenci a i svět skrze mé vnímání, dochází spásy, alespoň ve mně samém. Ale to je také vše co pro sebe můžeme udělat (viz. předchozí bod). Já a svět, mé vnímání a svět je jedno. Mé vnímání je součástí světa.

    Fenomenologie je již v tomto smyslu zbytečná a byl bych hlupák, kdybych ji dále využíval, i když ji samozřejmě nemůžu opustit úplně. Jelikož jestliže to, co se mi jeví, je to jediné co skutečně mám, existuje jistě cesta která mě prostřednictvím vnímání dovede k dalšímu poznávání.

  21. V tomto bodě je ta nejzákladnější otázka, tedy otázka po smyslu vyřešena.
  22. Stojím nyní před světem zcela svobodný a odpovědný, jelikož odpovědnost ke světu je nutná – jsme totiž nyní partneři. Došel jsem k tomuto závěru bez toho, abych si vytvořil jedinou berličku, jediný slepý bod, jelikož veškeré předchozí možnosti, které byli naznačeny stále považuji za možné – není důvod je odmítat.

  23. A teď k otázce po smyslu. Existuje, ale naše poznávání je není schopno systematicky uchopovat. Je nad námi – nad věcí. Přesto se to některým povedlo a proto snad je možné doufat, že to někdy a nějakým způsobem přijde.
  24. Život je s tohoto pohledu stejně nesmyslný jako cokoliv jiného v této ontologické realitě. A co je může nesmyslné vykonat? Dojít ke smíření se svojí existencí.

  25. Otázka po etice. Jednoduchá. Je víceméně totožná s obecně přijatými principy, ale zásadně se vyhýbá jakékoli dogmatice.
  26. Zlé oplácej dobrým, jelikož ten kdo je nesmyslný nesmí na druhém, kdo je nesmyslný páchat jakékoli zlo. Nečiň tedy druhému nesmyslnému to co bys nechtěl ty sám – nesmyslný.

  27. Proč ale žít? To nevím. Myslím ale, že jediným smyslem života, který jsme schopní sdělit, je žít. Život nespočívá v imanentním, ale v tom co je pro něj samý transcendentní – nedosažitelné. To jsem ale řekl na začátku, že tomuto se budeme snažit vyhýbat, jelikož jde o dosti neartikulovatelnou záležitost. A právě proto zde skončíme. Jen si ještě dovolím poznámku, že jedině aktivita (v obecné smyslu slova), nás může k tomuto transcendentnímu přiblížit.

 

Takže to ještě zakončím jednou mou básní, která nese stejný název jako tento text:

Sračky
Mám otázky, na které chybí odpověď
Ó, jak rychle ztrácím při nich úroveň
Bolí a hnisají jak bércoví vřed
Jak ale zhojit ho, když byl rozedřen

Jsou odpovědi ke kterým chybí otázka
a ty už žádné alkoholy neumlčí
Snad drtit je jak vejce běláska?
Pak trávit celé roky s kocovinu v duši

A jsou věci, na které se zeptat nelze
a ty jsou vlasem hlubokého obzoru
Skryté a průhledné krajní meze
o nichž vím, ale mluvit nemohu

Poznámky

1 - chápej – rozumově, anebo logicky nezdůvodnitelné → záležitost víry

2 - Toto pravidlo nemusí být správné pro konečné poznání, pokud jsme si ovšem vědomi toho, že nemusí být správné ani z hlediska poznávání.

3 - Není možné, aby to, nad co nic většího nelze myslet, bylo pouze v nahlédnutí. Je-li to totiž pouze v nahlédnutí, lze myslet, že je to také jako věc sama, což je více. Je-li tedy to, nad co nic většího nelze myslet, pouze v nahlédnutí, pak to, nad co nic většího nelze myslet, je zároveň něco, nad co lze myslet něco většího. To však jistě není možné. Existuje tedy beze vší pochyby něco, nad co nic většího nelze myslet, a to jak v nahlédnutí, tak jako věc sama. in: Anselm z Canterburry - Proslogion



Poznámky k tomuto příspěvku
čtenář humbucker - 9.1.2002 > Píšeš, abychom Ti dali vědět, bude-li něco nepochopitelné či špatně pochopitelné. To by vydalo na článek delší původního, proto místo rozebírání všech jednotlivostí vznáším jednu námitku vůči celku: Pokus vyrovnat se v jednom článku na Totemu s ontologií, gnoseologií i etikou a celou filosofickou tradicí je IMHO předem odsouzen k naprostému nezdaru: je to příliš široké na to, aby to mohlo být o něčem. Myslím, že by bylo pro Tebe i pro čtenáře lepší vzít jedno podstatně užší téma (třeba tu vrženost u Heideggera, byť i to je celkem široké) a co nejsrozumitelněji ho čtenářům vyložit, pokusit se ukázat jeho význam, implikace, případné „nedostatky“ etc. Nejlépe samozřejmě tak, aby tomu rozuměli i ti čtenáři, kteří nejsou „profesionální filosofové“. (A k tomu ještě tak, aby s Tebou ti ostatní mohli věcně polemizovat ;-)
Takhle mi to opravdu připadá spíše jako zbytečné plýtvání elektrony, jež jsou navíc draze zpoplatněné odporným monopolistou.
<reagovat 
čtenář Britta - 9.1.2002 > Proc zrovna tak vulgarni nazev?
<reagovat 
westfood (Občasný) - 9.1.2002 > já to beru jakožto vydobité životní stanovisko, né jako nutně filosofický text jež má vnést nové světlo. A jako shrnutí svého pohledu na svět je to dosatčující.
<reagovat 
westfood (Občasný) - 9.1.2002 >
Body: 5
<reagovat 
j'en ai marre (Občasný) - 12.1.2002 > Opravdu pozoruhodný text. Musím říci, že jsem si ho radši rovnou vytiskl – to abych s ním mohl trávit své volné chvilky. I když si vážím tvého výkonu (začít od Wittgensteina je vysoká laťka!), mám k textu pár výhrad. Docela pěkně je shrnul Humbucker – v zásadě s ním souhlasím, akorát bych za to nedal tak špatnou známku. Já si dám, ale (a to rád) tu „práci“ a pokusím se Humbuckera doplnit. Budu mluvit v bodech, jak je už mým zvykem.
( 1 ) NEŠTASTNÝ ÚVOD A PODCENĚNÍ FORMY.
Přiznávám, že skoro celý tento bod kritiky je založen na mém vkusu. Přesto bych se s tebou o své myšlenky podělil. První výhradu mám k PRAVOPISU, který jsi (velice nešťastně) ve fóru označil za formu s tím, že (cituji) „forma je sice potřebná k obsahu, ale je méně významná“. Proč má pravopis málo společného s formou? Zatímco forma je bytostně spjatá s obsahem, pravopis nikoliv – vynecháme-li oblast slovních hříček. Jistě, tvá „disdebilita“ je handicap, ale ne neřešitelný. Stačí investovat do koupě příručky pravidel českého pravopisu a slovníku spisovné češtiny (200 Kč) nebo poprosit někoho z přátel, zda by tvůj text nepodrobil korektuře. Pokud jde o mne, dokážu se nad hrubice povznést – neodsoudím něčí text jen kvůli hrubicím! Pravopis je však tak dobře viditelný, že hrubice upoutá můj první pohled takřka ve 100% případů. Nápaditý obsah tak soupeří o pozornost se shodou podmětu a přísudku nebo vyjmenovanými slovy. Je to škoda, čtenáře to ruší.
Ale vraťme se k otázce FORMY. Mýliš se, když říkáš, že forma je méně významná. Ne, je to rovnocenný partner obsahu a když se tito partneři hádají je to chyba autora (taky už se mi to nepovedlo a musel jsem to v palbě kritiky uznat). Ve střetu formy a obsahu vidím v tvém díle slabinu. Polehčující okolnost v mých očích je Wittgenstein, je to opravdu vysoká laťka. Jemu se nakonec podařilo zůstat vcelku srozumitelným (alespoň v tom, s čím jsem obeznámen já – celý Traktát jsem nečetl), ale ty ses v tom trochu zamotal, o tom později. Co je však (a teď je to opravdu „vkusovka“, kterou si držím už cca pět let) strašný nešvar je tvé UVEDENÍ TEXTU (tedy první dva bloky textu). Opravdu si nedokážu nijak vysvětlit proč autoři tak často PŘEDEM PROGRAMOVĚ DEVALVUJÍ svoji práci. Namátkou několik příkladů (odjinud): „No, tu písničku jsme moc nezkoušeli, bubeníkovi bylo teď tejden blbě…“ nebo „…tak si to přečetli a řekli abych to sem dala, ale já nevím…“. Jak jsem si všiml, většinou si takovou poznámku neodpustíš. Rád bych to chápal jako gesto upřímnosti (už to slovní spojení mi smrdí), ale nezdá se mi to. Přeci nebudu „pouštět ven“ něco, za čím si nestojím. S tím souvisí i NÁZEV. Já mám sice do slovního projevu Mirka Dušína dost daleko, ale když píšu vulgarismy nepoužívám. Někdo to sice celkem umí (Bondy, řekl bych), někdo to učinil svým „labelem“ (ano, Bukowski), ale stejně mi to nesedí – ale jak jsem řekl, to jsou spíše „vkusovky“, ale ze své reakce jsem se je rozhodl nevypustit.
( 2 ) PROČ NESROZUMITELNĚ?
Píšeš, že ti máme „prominout tvoji libůstku v nesrozumitelnosti. Zajímavé, já mám opačný problém: nejdůležitější je pro mne, zda jsem srozumitelný (aniž bych zjednodušoval!) a zda jsem někoho oslovil. Rád bych věděl jak se dokážeš už PŘEDEM smířit s tím, že ti lidé nebudou rozumět a ještě to svést na „libůstku“. Pak mi uniká proč píšeš. Taky mi vrtá hlavou, proč jsi tak zatvrzelý v otázce (ne)publikování. Je na tobě, zda mi tuto otázku zodpovíš. Nebudu se zlobit, když uznáš za vhodné pomlčet, ale dej mi to alespoň vědět. Ze zásady nesoudím druhé, ale nemohu se vyhnout dojmu, že je to trochu „pozérství“, za každou cenu proti proudu (zvláště v kontextu tvých „uvedení k textu“). Ale toto je jen dojem, který rád změním.
( 3 ) K VĚCI:
( i ) „Prázdno“.Mluvím o třetím odstavci v Úvodu: „A neměl jsem za sebou vůbec nic, jelikož prostě mě nic neuspokojilo.“ Jestli jsem tě dobře pochopil,šel jsi cestou karteziánského „Dubitó“. I když se Husserl po kritické reflexi Descarta (§ 10 v Karteziánských meditacích) dostal o trochu dál, stále se mi nezdá, že by někdo mohl začít z Prázdnoty. Myslím, že jsi se narodil do světa, který tě vybavil různými předsudky, různě skrytými. A i při „Husserlovské“ snaze se ti nepodaří zbavit se jich.
( ii ) Velice dobrý je druhý odstavec 1. bodu – Aktivita se zdá být opavdu to jediné smysluplné, či ke smyslu se nějak vztahující. Škoda, že tuto myšlenku vzápětí „glosuje“ zbytečné „vysral“.
( iii ) Pokud jsi pozorně četl moji polemiku s terou (Obrana přirozeného světa), pak je ti jasné, že ve 3. si rozumíme. Tento je jedním ze základních kamenů mého pohledu na svět. Přiznávám, že od 3.1 mi to spíš motá hlavu.
( iv ) Tabulka v 5. bodě mi připadá zbytečná, taktéž mi připadá zbytečná celá „poznámka 1“. S tím, co je to „iracionalní“ moc lidí problém nemá. Měl ses raději (a můžeš to doplnit) věnovat „zákonu subsidiaRity“ v 11. bodě. Tvá poznámka že „nevíš jak se to píše“ je v písemném projevu zbytečná, stačilo se podívat do slovníku. Tohle vypadá zbytečně „hloupě“. Jinak je dobře, že jsi transracionalitu do své práce zavedl. Je to docela dobrá koncepce, která pomůže při třídění otázek.
( v ) EX – POST LOGICKÝ OBRAZ a KONTINUITA VYPLYNUTÍ. Toto mi připadá jako příliš silné kriterium, myslím, že v životě se dá najít dost „diskontinuit“ – mezní situace, kdy se člověk tzv. obrátí nebo obyčejná intuice. ( Tady bych ti doporučil knihu R. K. Mertona: Studie ze sociologické teorie, první esej o historii idejí). Merton naráží na fakt, že se vědci možná příliš potlačit diskontinuitu a intuici.
( vi ) VRCHOLEM TEXTU JE PRO MNE 11. BOD A 12. BOD– TY SE POVEDLY.
( vii ) Poslední větu 1. odst. 13. bodu sis mohl odpustit – víš proč!
( viii ) Ten osamělý řádek bodu třináct („Já není“) je místo, kde se rozcházíme. Z hlediska tvého textu jsi tady předvedl příliš velký skok (což jde právě proti Witt. Formě, kterou jsi si zvolil!). To, že jsme partneři neimplikuje mystické splynutí. Zdá se, že „Já není“ je takový zlomový bod tvé práce, pak už následuje jen příliš rychlé vypořádání se smyslem a etikou.
( ix ) KONEC DOBRÝ VŠECHNO DOBRÉ? Myslím, že ano. 17. je „dobrý bod“ a báseň se mi hodně zamlouvá až na název.


TEDY: jak řekl Humbucker – vzal sis toho moc. Sice sám uvádíš, že jde o takové shrnutí. Já to chápu jako manifest tvého filosofického postoje a i když mám radši „srozumitelnost“ dávám „dvě“. To tak odpovídá tomu, jak na mě text působil. Fundovanějšího rozhodnutí nejsem schopen. Těším se na tvé další práce, protože věřím, že nezůstane jen u „Sraček“. Ale i za ty děkuji.

Body: 3
<reagovat 
čmelák (Občasný) - 12.1.2002 > Tak já Vám napíšu všem až po zpracování borbova textu jo? To bude zase peklo :)
<reagovat 
 j'en ai marre (Občasný) - 13.1.2002 > čmelák> Nebude, já nerad smažím lidi. Smajlik
<reagovat 
humbucker (Občasný) - 14.1.2002 > IMHO znamená „in my humble opinion“ (dle meho skromneho nazoru). Myslel jsem, ze je to na inetu celkem zavedene, tak to pouzivam, nebot v cestine takova zkratka neni a je casto potreba.
Heidegger by asi rekl, ze u zvirete nema rozliseni autenticky / neautenticky vubec smysl. To se da rict jen o pobytu.
Prijde mi, ze obcas pouzivas zavedene pojmy i s odkazem na autory strasne volne, coz je zavadejici. Treba imanentni - transcendentni, vrzenost atd. -- no nic, jdu spat.
<reagovat 
čmelák (Občasný) - 15.1.2002 > Já na netu moc zavedenj nejsem. Takže děkuju.
Taky jsem to tam psal, ale pak jsem to smazal, protože to je jasný a nechtěl jsem aby to dopadlo jak moje odpověď Bobrovi.
Asi to je pravda. Budu si to muset všecko definovat sám, to se učtete. Já prostě musím být podle sebe ;)
<reagovat 
čmelák (Občasný) - 14.1.2002 > humbucker/
- No nic konkrétního, ale dík.
- Psát o Haiddegerově filosofii mě až tak příliš nezajímá.
- Sračky byli odpichem, k diskusi .
- Co znamená IMHO?

Britta/
viz. Bobrovi

westfood/
právě o to šlo a byl bych rád, kdybyste se do mě pustili :)

Bobrovi/
Děkuju ti mockrát. Tvoje práce nese ovoce.
- S tou formou, máš pravdu. Nemám nic na obhajobu. Můžu jen říct, že když jsem to psal tak byl v mírné alkoholové indispozici. Je to dobrý postřeh - forma je rovna obsahu. Dík za něj. Docela dobře doplňuje samotný text.
Jen bych ještě chtěl říci, že je do jisté míry pravopis formou je, jelikož posunuje obsahy. Forma se navíc vyznačuje tak, že ji a priory musíme znát (třebas nevědomě, ale u pravopisu je to danost vědomá (měla by být :) ). Formu si vytváříme z toho, jak vnímáme věci (vížka / výška); tyto věci se dějí ale v čase a toto poznání jsou fakty (vížka je / je výška) a podle nich poznáváme obsahy (vížka / výška je taková a taková). Pravopis je formou i když až v určitém vztahu se to vyjevuje.
- K poruchám. Normálně posílám svoje texty Pavče, která je opravuje. Tohle jsem jí ale posílat nechtěl proto, že jazyk textu je dost složitý a tak by to pro ní bylo náročné všechno opravit a ona má dost svojí práce. Pro mě je právě pravopis "neviditelný" a tak se ho snažím naučit čtením.
- Uvedení textu. Jde v jistém smyslu o pozérství, jestli se to tak dá nazvat. Není to však samoúčelné. Jak jsem tam i psal nejsem filosof. Občas to mám tak, že poetická hodnota převálcuje hodnotu smyslu (což je ale blbé!).
Ale nejprve. Libůstka v nesrozumitelnosti byla samohumoristická reflexe - právě jazyk, který jsem zvolil, jsem zvolil tak, aby byl co nejjasnější (protože mě ten W. jasný právě pro svůj jazyk byl), jenže se mě nakonec zdálo, že se to otočilo proti mně. Takže to v zásadě je libůstka v srozumitelnosti, kterou se mě textem podařilo dokonale retardovat, ale už jsem neměl chuť tomu věnovat další čas. Slovo PŘEDEM teda není, v jistém smyslu, na místě.
Často tyhle retardace používám a neuvědomím si, že lidé, kteří to čtou, to nemusí pochopit. (Podobně tomu bylo i v terině fóru). Občas prostě retarduju sám sebe, abych se si, mohl dosyta vysmát. Po několikerém přečtení textu jsem teda došel k závěru, že něco takového je nutné napsat, aby mystérium bylo dokonalé :). Navíc jsem se chtěl (a to je zcela oprávněné) vyhnout absolutizaci myšlenek a zdůraznit diskutabilitu - proto ta přehnané pošpinění textu. (Ale porovnávat to s "ta básnička je blbá, ale já ti jí řeknu" to ne)
- K názvu. Jednak je text důsledek sraček, ve kterých jsem se pěknou dobu topil. Proto jsem i použil tento název. Pak jsem se tak rozhodl kvůli nedokonalosti textu - výše. A za třetí se mě líbila značně epigonská představa, že když si na univerzitách budou předčítat můj všeobjevný text, budou hovořit o tom, jak skvělé Sračky ten Kuba napsal :).
- Vulgarismy. To je pro mě kapitola sama pro sebe. Mám je strašně rád. Znějí mi jako velkoměstská poesie. Pro mě je tradiční pojetí "vulgarismů jako šafránu" dost nepřípustná, protože si myslím, že poesie by měla odrážet svět v kterém žijeme a moderní svět je vulgární až to hezké není. proto je používám, aby si lidé neustále uvědomovali přítomnost takového světa. Možná je to naivní, ale pro mě je to tak. Ale teď s tebou souhlasím, že to nebyli použité na místě (vyjma názvu).
K VĚCI
- Tahle PRÁZDNOTA je pojem nikoli ontogenetický, ale filosofický. Např. - Sám jistě chápeš, že moje stručné pojednání o solipsismu musí asi normálně člověka dost urazit (že je jen výplod mého mozku - ou!!!), ale filosoficky je to představa regulérní (navíc základní) a ten se sní taky musí vypořádat. Prostě jsem musel začít od nuly, jak to jen jde. Musel jsem vycházet z konfigurace, kterou mám, to ano, ale od nuly.
- AKTIVITA - právě to je, myslím, problém Romana.
- Prostě myslím, že jiní živočichové nemají na vybranou - jsou PRAVDIVÝ ať chtějí nebo ne. Musejí si chytit kořist; zabíjejí aby mohly přežít a takové chování je v souladu. Jen člověk má tu možnost žít "neautentickou existenci" - to je myslím Heiddeger.
- K TABULCE A POZNÁMCE - Dost často jsem se stekal s takovým zjednodušujícím pojetím víry jako nesmyslu. Výra není nesmyslná! To jsem se pokusil poz. 1 zdůraznit - OK jestli to bylo zbytečné
- SUBSIDIARITA (nedošlo mi, že existuje slovník :), navíc jsem doufal, že to tak je správně) - v jakém smyslu rozvést? Mě to tak přišlo postačující.
Ještě mě došlo, že v té tabulce je blbě tohle: odpověď "i ano i ne" je podle mě špatně klasifikovaná. Není to iracionální ve stejném smyslu jako víra, ale je to "neexistující možnost" tohle prostě existovat nejde. Ale nevím jak to zapsat.
- EX-POST LOGICKÝ OBRAZ. Ale jasně, že to tak je. Vždyť mluvíme o tom samém (z jiného pohledu myslím)- já intuici naprosto beru. Ale vždycky když jsem jí použil, tak mě pak došlo, (nevím jak je to možný), že to tak logické, že to mělo souvislosti s tím co jsem už prožil. Intuice existuje nezávisle na chladné úvaze, ale obojí vychází z toho samého, z těch samých zkušeností ale pro podvědomí a vědomí jinak zapsaných a akcentovaných. Intuice je podvědomá a tak, když jí používáš, používáš ty samé zkušenosti, které jsou ale z podvědomí. Proto to dává obraz logický a kontinuální. Prostě potom, když si to reflektuješ tak "to sedí". A tak prostě mystiku taky beru, protože se snaží dojít tam kam já, ale pomocí jiných cest - třeba intuicí.
- Já není - nejde o žádné mystické splynutí - vždyť Siddhárta byl materialista jako Brno. Možná tě provokuje slovo spása, které by se dalo nahradit slovem smíření. - Chtěl jsem se vyrovnat s tímhle výrokem, protože Budhova nauka (ne buddhismus) je mě dost blízká. Není to implikace je to výklad výroku. Je ale fakt že tohle představuje zlom. Navíc mě tenhle výklad umožnil se vyrovnat s fenomenologií a tak ex-post se přiblížit ke smyslu. (Asi jsem to měl rozepsat)
- BÁSEŇ se tak nejmenuje. Ona se vlastně nejmenuje vůbec a bylo ode mě blbé ji tak nazvat.
Tak reaguj a nebo se ještě dotaž. Díky fakt moc - je to moc užitečné (Doufám jen, že pro všechny zúčastněné) a vyvodím si z toho důsledky :).
Ještě jsem zapomněl na to svoje NEPUBLIKOVÁNÍ v časopise, opíšu to vtipem - Odjíždí lord na služební cestu a má podezření, že ho manželka podvádí a tak si najme detektiva. Druhý den přijede a ptá se detektiva, jak a co. On povídá: Manželka odešla do restaurace, tam byla s nějakým mužem. Pak šli tančit a pak taky šli k Vám domů. Lord zbystří - A co? Co bylo dál? U vás si otevřeli láhev vína a pak když ji vypili, tak zhasly. Bože! - Poznamená lord. - Zase ta trapná nejistota. (zase retardace - ou!)… Váženě si nejsem, tím co píšu jistej (přesto, že mám asi dost slušná hodnocení), navíc mě spíš zajímá kritika než publikování, to se může udělat dodatečně. Spíš bych čet, ale na to se taky necejtim a tak mi to takhle stačí.
Jo a poslouchal jsem Potrubí - něco je dobrý, něco zas míň, ale víc se mě toho líbí.

<reagovat 
 j'en ai marre (Občasný) - 17.1.2002 > čmelák> Děkuji - toto si dovoluji označit za opravdovou diskusi. Jsem rád za tvou důslednost. Četl jsem to jen jednou a tak si (případné) poznámky nechám na později. Jsem však plně satisfakován.

A velice děkuji za dotaz na humbuckera - taky mi to vrtalo hlavou, ale vždy jsem se zapomněl zeptat.

Děkuji za poslech Potrubí. (jen malá reklama kolegovi: většinu textů píše farišta...)

BUDU RÁD KDYŽ V DISKUSI NEZŮSTANEME SAMI!!!

Děkuji.
<reagovat 
Zefram (Občasný) - 8.3.2002 > Asi bych mel zacit nelitostnou kritikou od sameho pocatku, treba zduraznit, jako jini, ze tve tema bylo prilis siroke, ze jsi jej nepojal dostatetecne hluboce atd. Neudelam to, protoze si ani jedno z toho nemyslim. Tva vychodiska i sire zaberu mi pripadaji v poradku. Libi se mi i ta "descartovska" pasaz a doporucuji ti z ni neslevit. Ne snad, ze bych souhlasil s moznosti zacit skutecne z niceho, to mi nepripada realisticke. Ovsem chapu to jako metodickou vyzvu, nicemu prilis neverit, jak to zrejme bral i Descartes sam.

Nejake ale vsak zakonite musi prijit. Ackoliv nanejvys sympatizuji s tvou snahou a patranim po jistem vedeni, nejsem srozumen s nekterymi zavery, ke kterym jsi dospel. A ukazu ti, alespon se o to pokusim, ze neplynou z tvych predpokladu, ze v nekterych retezcich uvah chybi clanky. A samozrejme si pri te prilezitosti prihreji svou polivcicku.

Prvni ma uvaha patri te tabulce (iracionalni, racionalni, transracionalni). Zvlaste posledni polozka se mi zda pochybna. Nebudu lhat, zatim ji nemohu spolehlive znemoznit. Mam vsak jiste pochybnosti. Mne tyto nestaci k tomu, abych transracionalni vyvratil, tobe, jako jejimu tvurci, by vsak mely alespon ukazat, ze v tomto bode neni nic tak jiste, jak se mozna zda. Transracionalni mi pripada prilis jako mnozina vsech mnozin, jako holic ze Sevilly. Jak ma byt definovano? Jiste se mnou budes souhlasit, kdyz konstatuji, ze cokoliv, cemu muzeme pripsat jakoukoliv vlastnost, NENI transracionalni. Mam-li nase X alespon jednu vlastnost, o ktere lze cosi vypovedet, pak nemuze byt transracionalni, nebot je racionalni (nebo iracionalni, pokud si jednotlive vlastnosti nejak protireci). Treba zidle, je ze dreva, je cervena, sedi se na ni atd. Je tedy racionalni, lze o ni tvorit vety, podrobovat je analyze a rozhodovat, zda jsou ci nejsou pravdive. Iracionalni je pak vlastne popisem situace, kdy po aplikaci pravidel logiky zjistime, ze neco nesedi. Napriklad ta zidle je bud cela modra nebo cervena, nemuze byt zaroven cela modra a cela cervena. Transracionalni tedy je to, cemu zadnou takovou vlastnost nemuzeme pripsat, na co nelze logiku aplikovat, nelze o tom vubec nic rici. Nejsem si vsak jist, zda tato definice nevyvraci sebe samotnou. Na jedne strane je zrejma, protoze skutecne nic jineho transracionalni byt nemuze. Na druhe strane je vsak pochybna, nebot sama vylucuje moznost neco urciteho rici o vlastnim predmetu, vylucuje i sebe. Jak bych mohl definovat neco, o cem nelze nic jisteho rici, tedy rici neco o tom, o cem nelze nic rici? Tato definice je podle pravidel racionality nemozna. Saha vsak za racionalni, je proto snad mozna? Jak rozhodnout, kdyz jde o neco, o cem nelze rozhodnout? Transracionalni vypada skoro jako sikovny podfuk, ktery se jen tvari racionalne. Vse, co o transracionalnim reknu, vede ke sporu. Ja osobne bych navrhoval takovou konstrukci vyloucit. Priznavam, ze k tomu nemam dostatecne argumenty, jiste vsak je, ze nemuze byt zavedena bez zduvodneni, zda tomu tak vubec muze byt, ktere by uvedene namitky vyvratilo.

1) dokazat moznost transracionalniho

Zde podotykam, ze ty sam jsi se na pocatku sveho textu odvolaval na racionalitu, tudiz ted nemuzes transracionalni zavadet tak, ze bys konstatoval nedostatecnost pouze racionalniho pohledu, ze bys transracionalni zavedl pomoci neceho, co jeste neni zavedeno. To by byla iracionalita par excellance. Ja osobne se dokonce domnivam, ze transracionalni zavedeno vubec byt nemuze a ze tedy existuji pouze dve kategorie, racionalni a iracionalni.

Dale vsak budu predpokladat, ze transracionalni bylo skutecne zavedeno, at uz si o teto moznosti myslim cokoliv. Uvedl jsi napriklad, ze transracionalni je Buh. Dosahl jsi tim dvou veci. Jednak jsi Boha zneschopnil jeste ucinneji, nez se to kdy povedlo mne, a pak jsi ziskal nepratele mezi vericimi vsech nabozenstvi. Ta totiz o Bohu nebo o nejakych ekvivalentech takoveto bytosti neustale hovori, existuji cele knihy o teto a takovychto bytostech, rozsahle verouky jsou na tomto zalozeny, dokonale zaviseji na takoveto predstave. Tim, ze jsi Boha zaradil do transracionalna, vyjmul jsi jej z dosahu racionality i iracionality, nebot o nem nemuze byt receno vybec nic. On je/neni, stvoril/nestvoril svet, dal/nedal nam desatero, vyzaduje/nevyzaduje dodrzovani jistych moralnich zasad atd. Dokonce ani nemuze byt vymezen, nebot kazda jeho vlastnost mu nalezi i nenalezi.

Transracionalni Buh je dokonale neschopny, nebot pro neho neplati vubec zadne pravidlo logiky. Transracionalita sama zadna pravidla neobsahuje, nebot tak je definovana, v jejim ramci nelze nic vyvodit. Cokoliv je transracionalni, okamzite ztraci jakoukoliv cenu. Nelze na tom nic zalozit, nema to zadnou vypovedni hodnotu. Tady se ukazuje, ze bez logiky v podstate nelze nic rici. Logiku tedy neni mozno prekrocit, lze ji snad nahradit jinou, coz vsak vede k temuz. Reci o tom, ze nektere veci jsou mimo ni, nemaji zadny smysl, nema jej totiz cokoliv mimo ni. Proc tomu tak je? Reknu-li, ze venku prsi, prislusi tomuto vyroku nejaka pravdivostni hodnota. Odtud plyne i veskera sdelena informace. Slova jsou jako nosna vlna, ktera teprve modulaci nese sdeleni. Tou modulaci je pravdivostni hodnota. Pravda je vsak vysadou racionality.

Jakmile neco oznacis za transracionalni, prestava to mit svou cenu. Jinde jsem dokazoval, ze duse je nemozna. Kdosi, snad ty, mi rekl, ze duse je mimo logiku, ze je transracionalni. Mel to byt argument proti mne. Vlastne mi vsak poslouzil lepe nez cokoliv jineho. Ja sam jsem se totiz neceho tak radikalniho neodvazil, stale jsem predpokladal, ze duse je racionalni, pripisoval jsem ji jiste vlastnosti, a ukazoval jsem, proc takova byt nemuze (a proc jakkoliv jinak ztraci svou argumentativni hodnotu). Je-li vsak skutecne Buh a duse transracionalni, pak jsem se ji nemusel zabyvat, mohl jsem nad ni mavnout rukou, velkoryse ji ignorovat. Jakmile by se nekdo pokusil pouzit transracionalni pojem ve svuj prospech, stacilo by poukazat na transracionalitu a jeho pokusy by byly neutralizovany. Proto ti vlastne musim podekovat, nebot jsi mi ukazal, jak mnohem ucinneji potirat nabozenstvi, duchare a postmodernisty.

Take bych chtel neco malo podotknout k tve predstave objektivity jako dohody mezi lidmi. Tato myslenka jiste totiz odporuje tomu, co jsi rekl temer na samem zacatku. Objektivni neni to, co si dohodnou lide. To by pak objektivni byly nacisticke koncentraky, gulagy i svetonazor samanu kmene ztraceneho v Amazonii. Sireji jsem to kritizoval v reakci na jeden Belohradskeho text, ktery mi podsunul Bobr.A jsem si celkem jist, ze si nejsi vedom vsech dusledku teto predstavy, vsech dopadu na vlastni snazeni. Ja sam se stavim nanejvys odmitave k predstave, ze bychom mohli ziskavat cistou a nezkalenou pravdu, objektivni vedeni samo. Neni vsak nic posetilejsiho nez oznacit vse jen za dohodu mezi lidmi. Nenech se zmast postmodernistickym gulasem a kecy o vypraveni atd. Evropska dela a trhaviny usvedcila zbytek sveta s jeho rozmanitymi kulturami z omylu, z nedostatecneho pochopeni objektivni pravdy o realite. Sice nikdy nemuzeme vedet, nakolik jiz zname celou mozaiku, muzeme vsak sve poznani zdokonalovat. Nase poznani o realite je pak intersubjektivnim priblizenim objektivni realite. Mame vsak pristup i k objektivnimu vedeni. Je jim napriklad poznani matematiku o zakonitostech, jimiz se ridi abstraktni objekty, ktere si sami zkonstruovali. Nase aplikace tohoto objektivniho vedeni na realitu je pouze intersubjektivne platna, matematika sama je vsak objektivni. Stejne tak je objektivni jakekoliv vedeni, ke kteremu dospejeme uvahou z axiomu. Kdokoliv by si polozil tytez axiomy a pouzil tutez logiku, ziskal by naprosto stejne vysledky. A na to jsem narazel ve sve kritice postmoderny. Ona sama objektivitu predpoklada, vyvozuje z jistych axiomu sve zavery (avsak dokonale nekonzistentne). Obsahem jejich tvrzeni je vsak popreni takoveto objektivity. Jak vsak mohu jiste vedet, ze nic jisteho neexistuje? To neni vulgarizace, to je opravnena otazka, s jejimz zodpovezenim se zrejme nikdo neobtezuje. Uvaz to na priklade sveho vlastniho textu. Pokud maji postmoderniste pravdu, pak je to jen jedno z mnoha dalsich vypraveni. A kdybych ja jen trochu akceptoval jejich myslenky, nemusel bych se ani trochu zabyvat kritikou tvych nazoru, protoze je to jen dalsi mozny pohled na vec, ktery ani nemuze mit nejakou pravdu. Rezes si vlastni vetev, kdyz rikas ze objektivita je jen dohodou mezi lidmi.

Rikas, ze lide se lisi tim, ze u nich neni pravda nutna. Upozornuji, ze klam je vlastni ostatnim zivocichum take. Rostliny nekdy klamou svym zbarvenim a pachy, ktere vydavaji, aby pripadne skudce presvedcily, ze nejsou tak chutne nebo ze jsou dokonce nebezpecne, coz nemusi byt vzdy pravda. Podobne klamou i zivocichove, zvlaste pak ti, kteri tvori spolecenstva. Lide sami jsou zrejme geneticky predisponovani k pravde, protoze spolecenstva lharu evidentne nemohou prilis efektivne spolupracovat. Ani spolecenstvo pravdomluvnych neni idealni, nebot jediny lhar dovede nadelat ohromne skody. A tak vetsinou mluvime pravdu, pricemz dovedeme obcas zalhat. Nevidim v tom zadnou odlisnost od zbytku prirody. A navic je zrejme, ze takto polozeny argument zcela zavisi na stupni naseho poznani o realite, tedy na intersubjektivnim vedeni, pricemz sam jsi na pocatku proklamoval objektivitu. Jiste vedeni to neni, neberu to jako prijatelny argument.

2) zduvodnit, proc by se clovek mel lisit od zbytku prirody

Dokonce si myslim, ze neni ani mozne dokazat, ze by clovek mel stat mimo prirodu. Prirodovedne poznatky tomu nemohou poslouzit, mohou pouze vyvracet, nikoliv dokazovat. A pak je nanejvys logicke predpokladat, ze nejsme odlisni od zbytku reality, je to dokonce metodologicka nutnost, opak je zjevne chybny, nebot takove vedeni nemuzeme mit.

Ohledne svobody cloveka jsem se uz vyjadroval ve svem textu o dusi. Bez duse je svoboda jen mirou nepredvidatelnosti procesu.

3) Dokazat, proc svoboda neni jen mirou nepredvidatelnosti.


Uvedl jsem tri body, o kterych si myslim, ze v tvem textu chybeji. Jsou zcela zasadniho charakteru a uprimne receno si nemyslim, ze bys v jedinem z nich mohl uspet. Ovsem jako s prekazkami konzistence se s nimi musis utkat, nikoliv je obejit, tim myslim nejake pochybne konstrukce a vagni formulace. Jiste, muzes zpochybnit mou kritiku, muzes ukazat na dilci nepresnosti, na obcasne zjednoduseni, muzes zpochybnit me zavery, otazky vsak proto nezmizi. Doufam, ze nepodlehnes temuz klamu, jako nekteri, ze konstatovanim meho omylu a poukazem na nejakou drobnou nepresnost zaplacnes problem. Delam chyby a jiste tam nejake budou, jsou totiz pravdepodobne uplne vsude. Avsak to neni reseni, neni to odpoved, otazky nezmizi, naopak budou jeste nalehavejsi (nebot vzniknou pochybnosti o tom, zda odpoved vubec existuje). Preju hodne stesti.
<reagovat 
čmelák (Občasný) - 9.3.2002 > Ahoj Zeframe,
tvůj text mě hodně potěšil i když musím připustit, že jsem to ani trochu nečekal.
Ano Zeframe, je to nádherná myšlenka, ta transracionalita. V podstatě jsem jí obšlehnul z Wittgensteina (což jsem si ale uvědomil až posléze). O transracioálnu je sktutečně výpovědní hodnota nulová (je předmětem romanových textů). Sám jsi to popsal obdobně. O čem se nedá mluvit, o tom se musí mlčet. Nejde o tom žíct ani chlup, aniž by to nemělo smysl - náboženství skutečně žádný takovýto smysl lidem nepřináší (jen berličky) (vyjma například toho, že nám historicky zajistily vzdělanost, či umění...). Skutečně je to mimo logiku! Ale opět připomenu Wittgensteina, který říká, že transracionální věci nelze definovat, ale jen ukázat, například v mé tabulce, jsem na to ukázal. Ale tady to končí. Dál už musí každý člověk jít sám, žít si se svojí transracionalitou. Právě to mě dosti štve na náboženstvích, jelikož podsouvají něco, co není postaveno na osobním poznání, ale jsou to jen keci, které lidi nekriticky přijímají. Přijde mi to líto, jelikož lidé pak mají postavený hranice, ve kterých se mají pohybovat a když se v osobním transracionálním prožitku setkají s něčím, co tyto vymezení překračuje opomíjejí to, a nebo to považují za ďábelské... Náboženství tak zabíjejí tu nádhernou zkušenost, kterou (nesmyslně, ale přesto) popisuje mystika. Myslím, že nejdokonaleji, jak se člověk naučil ukazovat transracionálno, je právě umění (art) a to ať je to Mickyho Sixtinská kaple, Duchampovo Je-li dáno, anebo Newtonovy obrazy. Vznešené, jak to nazýváme je prostě tu a nejlepší jak o tom vypovědět je říci to náznakem, symbolem... Proto mě pak mrzelo, že jsem toto Vznešené i já musel okleštit do transracionálna a nakonec mi to přišlo hloupé a ubohé. (Jenže co s tím má filosof dělat, je to tu a potřebuje to být exponováno alespoň v náznaku, aby přemýšlivý vědě, že to filosof ví a že s tím počítá). Ano Boha jsem zmrzačil a to z toho důvodu abych mohl ty hloupé debaty o něm ve chvíli nejvyšší vzplanutí utnout.
Jen ještě poznámku k tvému přístupu. Nesnaž se duchaře potírat (to nemá moc valný smysl, že), zkus je navést na cestu, kde k tomuhle poznání dojdou samy. Souhlasím že pak by svět mohl být svobodnější!
Ještě do třetice připomenu wittgensteina, který na konci traktátu říká, že po takovém poznání, které jsme s transracionalitou učinuily, je nutné celý ten žebřík zahodit. Neumím to dokazovat, ani to nejde, lze to opomenout, jen o tom vědět a dál jít světem. Dokonce mě ani nenapadá jak dokázat, že to je pravdivá hpotéza.


K objektivitě a solopsismu
Ano máš pravdu, také mě tahle zjednodušená představa (a souhlasím, že mnohých pomoderních filosofů) je nepřípustná. Já pravdu pojímám jak Foucault (a kdovíkdo ještě), tedy jako v součastnosti nejpravděpodobnější hypotézu, která pro naše podmínky platí, to jsem myslel "dohodou". Jakmile se ale hypotéza neosvědčí, nebo přibude nějaký poznatek, který hypotéza nepřijme, pak je nutné tuto dohodu změnit.
K tomu, že pokud bys použil stejné axiomy a stejnou logiku, pak vždy dostaneš stejné výsledky. Nadšeně souhlasím, ale viděl bych v tom i to, jak jsem psal ve Sračkách, že racio a intuice jsou (schematicky!) dva světy, které se vzájemně doplňují a vytvářejí nám obraz našeho "logického světa".
Musím ale na druhou stranu říct, že s myšlenkou, že nic není jisté se musím ztotožnit. Rozumějme si (myslím, že to půjde) vždyť celé Sračky jsou psány jen jako pravděpodobnější možnosti. A je to jen víra v tyto možnosti, která nám dělá svět bližším. Myslím, že pokud je někdo solipsista (a to já asi jsem - spíš ve smyslu k Tomasovu teorému), tak má dvě možnosti. Buď prostě se na to tady (co se mu jeví) vykašle, anebo to bude žít. A já si vybral druhou možnost a to jen z toho důvodu, že by to mohlo být lepší, přínosnější a zábavnější, než na tento svět, na tuto virtuální realitu mého chorého mozku kašlat. A já vím jistě, že věřím, že to tak je lepší. Ale tato víra je spíše pojata jako vědění, jelikož kdybych si měl neustále připomínat solipsistickou konstrukci, pak se s toho zblázním a v tomto, ve svém, v NAŠEM světě nic neudělám!

Dobrá k pravdivosti - je to jen hypotéza, která může být opravena :)
Nevím, možná, že člověk není příliš odlišný od ostatních.
Dokonce mě jednou napadla úvaha, že to že máme slova, tak že jsme na tom hůř než zvířata, protože musíme řešit otázky, které jsou nesmyslné. A koneckonců jediná životu smysludárná otázka na světě je ta po transcendenci. A vidíš zvířata nemají slova, nepotřebují je protože transracionalita je každému zřejmá a její řešení, jak jsme se shodly v artikulaci nespočívá. Proto jsme my lidé tak nešťastní a svojim neštěstím působíme na celej svět.
Ale asi to, že člověk je kvalitativně odlišná bytost nelze jednozanačně vymezit. Je odlišný, ale nelze to vidět černobíle. On je takový a zvířata taková nejsou...
Každopádně to snad v mojí úvaze (Sračkách příliš nevadí) nebo ano? Pokud toto opomenu, tak se s konzistencí, mám dojem nic nestane!?

K 3 bodu:
Nechceš na mě už toho trochu moc (Vždyť je mně 21!!! snad mám ještě čas to do konce života zvládnout :)))))))))))))))))))) )

<reagovat 
Zefram (Občasný) - 10.3.2002 > Nevim, proc jsi to ode mne necekal. Kritizuji jakykoliv nazor, se kterym nejsem spokojen a jehoz autor to alespon trochu mysli vazne (je tezke se bavit s nekym, kdo sve nazory pouze vykrikuje a takovym lidem je dobre se vyhnout). Ostatne tento pristup je vyhodny, musim sve nazory formulovat jasneji, nachazet lepsi argumenty a premyslet o takovych aspektech veci, ktere by mne nemusely ani prijit na mysl. Navic by ode mne bylo ostudne hlasit se ke kritickemu racionalismu a zaroven se kriticke diskusi vyhybat. Takze na tom opravdu neni nic prekvapujiciho.

A ted uz nesmlouvave k veci. Nesouhlasim s nazorem, ze nabozenstvi je transracionalni, jiste je totiz iracionalni (zde podotykam, ze polozku disracionalni bych vypustil, jelikoz patri do iracionalniho). Tady jsem trochu na rozpacich, nebot v tve poznamce 1 je vlastne receno, ze vira je iracionalni, coz koliduje s jeji avizovanou transracionalitou. Za platne si dovoluji povazovat pozdejsi pojeti. Ma predstava je asi nasledujici. V podstate mohou existovat dva stavy, pricemz ten druhy je prakticky zrejme nemozny, coz ale zanedbavam.

1) Pravda je pritomna = existuji pravidla usuzovani, ktera prideluji jedontlivym vyrokum jejich pravdivostni hodnoty.

2) Pravda neni pritomna = pravdivostni hodnotu nelze pripsat, informacni obsah jakehokoliv sdeleni je presne nulovy.

O tom, proc bez pravdivostni hodnoty nelze nic rikat (respektive informacni obsah je nulovy), jsem uz mluvil a nezda se mi byt nutnym to zbytecne opakovat. Myslim, ze na te uvaze neni nic, proc by nebyla zrejma.
Prvni pripad vlastne znamena pritomnost nejake logiky, tedy pravidel usuzovani. V tve tabulce jde o prvni dva body, racionalni (vyhovuje pravidlum logiky) a iracionalni (logicky nesoudrzne, chybne).
Druhy pripad je transracionalita, nic neni receno, pravda neni pritomna.
Jak jsem uz zminoval, nabozenstvi neco urciteho rika, sdeluje lidem jiste hodnoty, postoje a odkazuje se na skutecnost. Pak je tedy nutne racionalni nebo iracionalni. Samozrejme se priklanim k druhe moznosti, mluvil jsem o tom jinde. Transracionalni neni prave proto, ze se snazi neco sdelit, coz transracionalni diky nepritomnosti pravdy vubec nemuze. Transracionalni totiz nama absolutne zadnou hodnotu. Wittgenstein tuto kategorii zavedl, ja se toho drzim, nicmene podotykam, ze pouze a jen z metodickych duvodu. Nic totiz transracionalni neni a byt nemuze. Umeni tam take jiste nepatri, protoze neco sdeluje, je tedy racionalni nebo iracionalni (podotykam, ze tahle kategorie se vztahuje pouze a jen na logickou konzistenci).

Transracionalni vubec je neuveritelny problem a jeste se s nim budu muset poprat. A vysledek nevidim nijak optimisticky. Uplne chapu tvuj postoj, sam jsem zatim ustavil separatni mir.

Ano, nabozenstvi je neuveritelne omezujici a rigidni system. Sice neni transracionalni, to vsak nic nemeni na tom, ze jde o odsouzenihodnou nemoc lidskeho mysleni, nedostatek kritickeho rozumu a schopnosti uvedomit si vlastni moznosti. Buhuzel nabozenstvi a duse jsou temer totez, podobne nesoudrzne blaboly. Rekl jsi, ze druhe bych radeji nemel potirat, spise je uvadet na cestu, na ktere si sami uvedomi vlastni omyl. Obavam se vsak, ze dogmaticke mysleni je natolik dokonale uzavreny system, ze jedinou cestou ven je znicit jej. Z vlastni zkusenosti vim, ze bavit se s vericim o vire, Bohu atp. nebo s ducharem o dusi, nema valnou cenu. Za hradby mlceni a ignorance se nelze konvencnimi zbranemi dostat. Ostatne rekni sam, zda se ti nekdy alespon podarilo nahlodat nejakemu vericimu jeho presvedceni. Mne tedy ani v nejmensim.

To, co jsi rekl o Foucaltove nazoru na pravdu, je platne, pokud se ta pravda tyka realneho sveta, naseho priblizeni k jeho objektivni povaze. Nemuzes ale zastavat myslenku, ze nic neni jiste, jde o paradoxni nazor. Neni-li nic jiste, pak nemuze byt jiste ani to, ze nic neni jiste. Bezrozporny nazor je jedine ten, ktery pripousti, ze alespon neco muzeme jiste vedet, absolutne jiste. Vyplyva to ze samotne pritomnosti logiky jako nastroje rozlisovani, pridelovani pravdivostni hodnoty. Je-li pritomna, pak muzeme vedet jiste alespon to, co vyvodime ze svych axiomu. Opak je kontradikce.

Mam jiste pochyby o tom, zda zvirata jsou vubec schopna resit otazky smyslu. Jejich primitivni mozky k tomu nejsou vybaveny. O to vsak nejde. Spise me prekvapuje tvuj duraz na transracionalitu. Ukazoval jsem, proc nemuze byt relevantni cemukoliv, co ma informacni hodnotu, proc tedy vlastne nema valny smysl se ji zabyvat, pokud tedy nejsi, jako ja, lehce posedly gnozeologii. Nechapu vsak, proc bych mel byt z transracionalni zkusenosti deprimovan, jak by mne vubec mohla deprimovat, tedy vyjma obtizi, ktere musim prekonavat v usili o jeji lepsi pochopeni. Volne parafrazujic Konrada Lorentze konstatuji, ze kdokoliv jednou poznal rozmanitost a krasu sveta, nemuze jinak nez byt nadsen a nemuze postradat smysl a cil sveho zivota. Odtud muj optimismus.

Pokud jde o bod dva a tri, myslim, ze bys je mel podeprit, pro konzistenci je to jiste nutne. Ja osobne te nemohu a ani nechci pranyrovat za to, ze se ti do toho nechce. Popravde jsem nazoru, ze to ani nelze. Prosim te jen o to, abys na tyto dva body nezapomnel ve svych uvahach. Drtiva vetsina lidi je bere jako fakt, zadne dukazy ani nepotrebuji. Ovsem vzhledem k tve "kartezianske" vyzve na pocatku, by myslim bylo dobre si alespon byt vedom nepodlozenosti techto nazoru a zachazet s nimi opatrneji, coz mi ubere jeden cil a dopreje klidneho spanku.
<reagovat 
čmelák (Občasný) - 10.3.2002 > Ano myslím, že jsi trefil hřebíček na hlavičku. Je třeba rozlišit právě dva druhy víry. Víru kritickou, a nekritickou. Víra nekritická (náboženská) je iracionální, ale víra kritická je transracionální, jelikož je si vědoma své nevydiskutovatelnosti a její vývoj se děje nikoli přes artikulaci, nýbrž skrze ukazování se věcí.

Myslím, že se dvěma stavy máš naprostou pravdu, ale problém je jinde. Pro náši debatu bude stačit jen tento výbor stavů.

a/ pravda je přítomna a je takto respektována
(například, "K. Čapek napsal RUR")

b/ pravda je nepřítomna a je takto respektována (jako nepravda)
(například, "K. Čapek napsal Hlavu 22. Toto není pravda.")

c/ pravda je ale nemůže být artikulována a tedy respektována
(například, když je dcera znásilněna, nebo v otázce naší transracionality)
=> Zde podle tebe mlčení nemá informační hodnotu. Já myslím, že má nejasnou informační hodnotu. Ale vyvstává problém, zda má smysl, nebo ne se tím dál zabývat. Já myslím, že to smysl má v prvním a nemá ve druhém příkladě (z výše popsaných skutečností).

d/ pravda je a může být artikulována, ale není respektována
(například, když někdo tvrdí, že holocaust nebyl)

Náboženství (v určitém, pravém smyslu - problém!) a ani umění neříká nic o věcech samotných, neříkají CO věci jsou. Říkají JAK věci jsou. Tedy nesdělují vůbec nic, ale ukazují. Proto myslím, že umění a víra (třeba i náboženská, ale živá => kritická) jsou obě transracionální.

TRANSRACIONÁLNÍ MÁ SMYSL PRO SEBE SAMÉHO!

Ano, řekl jsem, že bys je neměl potírat a mám s tím velmi dobrou zkušenost. Chce to jen vlídnost. Člověk, který má problém (což jsou i ti, kteří nemají dostatek kritického rozumu, či důvěry v něj) jej ale nevyřeší sporem. To že ustavíš hranice JÁ - TY, ničemu nepomůžeš, ale spíše uškodíš. Děsím se slov "zničit jej".
Představ si situaci, kdy mluvíš s feťákem, který chce přestat brát drogy (berlička, jako berlička). Budeš mu říkat. Zničím drogy v tvém okolí? Ne to nejde! Nepomůžeš mu. Pokud se ale pokusíš pochopit podstatu jeho problému, pak můžeš problém odstranit. Nikdy nejdou lidské problémy odstraňovat násilím, vždyť to plodí jen další problémy. Nechci a nebudu ti dávat kondice z psychologie, ale tohle je přeci zřejmé.
Ptáš se na mou zkušenost. Ano povedlo, nepřestala ta holka věřit v Boha, ale přestala věřit v ďábla, který "zapříčinoval" to, že měla mentální anorexii. Kdybychom postupovaly tak jako ty, pak bychom asi těžko takového výsledku dostály. Dnes ta holka již žije celkem v pohodě život, ale víru neztratila - a na tom nevidím nic špatného (je jednodušší a je tak šťastná). Myslím, že i kriticky uvažuje o své víře.


O těch zvířatech - Nevím, možná že máš pravdu. byla to jen taková úvaha (možná z cesty).

Proč si myslíš, že je pro konzistenci tohoto systému nutné, abych ustavil nějakou tezi, kterou bych podepíral to, že člověka je kvalitativně odlišný. Již jsem napsal, že to zřejmě absolutní nebude, jelikož to není černobílé, ale myslím, že člověka se od ostatního živého významně odlišuje a to právě tím, že je pravdivost nenutná.
Odstraní se tím dělení člověk vs. příroda, na které si mně správně upozornil a se kterým se mohu ztotožnit.
Stačilo by v bod 3 a 3.1 přepsat takto?:

3. Jediné smysluplné kritérium hodnocení člověka, které je závazné a platné je pravdivost. Rozumí se tím tvořit, jednat a mluvit v souladu se sebou samým.

3.1
Vyvstává ale otázka proč hodnotit člověka právě dle toho? Domnívám se, že je to z toho důvodu, že pravdivost je u něj nenutná.

K tvojí poslední (3) poznámce, mě napadlo tohle:
Ještě nevím jak na to, ale já na to přijdu. Mám takovou teorii o bifurkačním bodu ve zvratech systémů, kterou musím ještě více promyslet a zjistit si ještě další údaje.

<reagovat 
čmelák (Občasný) - 10.3.2002 > Odpověděl jsem ti. Zeframe
<reagovat 
Zefram (Občasný) - 11.4.2002 > Omlouvam se, ze mne odpoved trvala tak dlouho. Sesypalo se na mne mnoho veci ve stejny okamzik a par tydnu jsem si proste nenasel dostatek casu. Zacnu trochu od konce. Proc vlastne zadat dukaz kazde vety? Uvaz sam. Proc maji prirodni vedy takovy uspech? Existuji vysvetleni, ze snad pro jednoduchost sveho predmetu, mysli se zvlaste fyzika. To je vsak omyl. Fyzikalni objekty jsou extremne slozite a mozna jeste slozitejsi nez objekty mekcich ved. Proc to tedy fyzikum tak dobre jde? Protoze se neprou o smysl pouzivanych pojmu, ten je vsem alespon v zakladnich obrysech jasny, jejich jazyk je natolik presny, ze se neutapeji v nedorozumenich (vyjimky samozrejme existuji) a predevsim, cimz se vracim k tematu, cokoliv tvrdi, podkladaji nejakym materialem. Neni mozne cosi zavadet, aniz by pro to existovaly velice padne duvody. Existuji jeste extremnejsi priklady, treba matematika. Ve filozofii tomu tak vsak neni, coz dobre vysvetluje naprosty chaos a zmatek a nepatrne pokroky, ktere cini. Mel bych se snad podilet na takovem marastu? Presne to po mne chces, kdyz se ptas, zda je opravdu nutne vzdy vyzadovat dukazy. Samozrejme je to nutne, v opacnem pripade to muzeme rovnou zabalit, protoze opravdu nema zadnou valnou cenu stravit drahocenny cas plkanim o vecech, ktere nejsou a mozna ani nemohou byt nijak podlozeny. Filozofii muze pomoci jen prisna disciplina. Oba vychazime z odlisnych predstav, oba je mame za pravdive, nejsou vsak nicim, pokud nejsme schopni je podlozit cimkoliv, co by z nich udelalo vice nez dojmy a povery. Tohle zrejme poznavas. Ve filosofii se nemusí postupovat striktně logicky, ale ex-post musí logický obraz vyplynout (jakožto důkaz správnosti cesty). I kdyby se (např. v případě Boha) logický obraz nevytvořil, nebo o tom ten, který toto poznal nedokáže srozumitelně vypovídat, musí se vyjasnit kontinuita takového vyplynutí, abychom mohly, alespoň jen obrazně, pochopit strukturu takového názoru, což je pro poznání smyslu zejména, velice důležité. Z této struktury pak můžeme vycházet, pokud se nám jeví pro naše poznání tato otázka zajímavá. Co vice jeste rici? Zadam te, abys ex post vyjasnil, jak jsi dosel k nekterym svym presvedcenim vcetne odlisnosti cloveka od zbytku prirody. Popravde si myslim, ze transracionalitu bys mel take axiomatizovat ty, nicmene to s radosti a nadsenim delam za tebe, abych ukazal, ze z ni ve skutecnosti plyne pravy opak toho, co tvrdis. Nemluve o tom, ze je to zajimavy problem a pripravil mne radu pekne pernych okamziku. S tvou tabulkou, jak jsi ji uvedl, nesouhlasim, nebot se transracionality vubec nedotyka. Do jistem miry si za to mozna mohu sam, kdyz jsem misty pro zkraceni pouzival slovo pravda ve smyslu pravdivostni hodnota, coz je myslim zakladem onoho nedorozumeni. Tve priklady se totiz dotykaji pravdy, nikoliv pravdivostni hodnoty. To neni pouze kosmeticky rozdil a k transracionalite to bohuzel pak ma jen malo co rici, coz jeste ukazu. Budu si vsak muset na hlavu nasypat popel, nebot to, co jsem rekl minule, nebylo ve vsem zcela korektni. Presneji to nebylo uplne a nektere pojmy se pomichaly. Chapu pak, ze te to nepresvedcilo a mozna i trochu zmatlo. Jak tedy regulerne zavest transracionalitu. Uz jsem rekl, ze transracionalni je to, cemu nelze pripsat zadnou vlastnost. Bohuzel to v mem podani melo stale jeste trochu esotericky nadech a navic jsem si vubec nebyl jist, zda Wittgenstein, ktereho citujes, preci jen nemel pravdu, kdyz rikal, ze na transracionalni lze jen a pouze ukazovat. Domnivam se vsak, ze jsem tohohle strasaka nakonec zahnal. Na transracionalni lze nejen ukazovat, lze s tim delat cokoliv se nam zlibi. Dokonce nektere priklady transracionality jsou natolik banalni, ze neni pochyb o nemoznosti na ni nejak zalozit nabozenstvi, jak naznacujes. Co to tedy je "ani ne, ani ano"? Je celkem zrejme, ze se to rozhodne nemuze tykat nasich poznatku o realnem svete, protoze ty jsou vlastne vzdy pochybne a o kazdem tak trochu plati "ani ne, ani ano", alespon ve vztahu k objektivni realite, jejiz povaha nam stale zustava zatemnena. To je vsak snadno prekonano konceptem intersubjektivity. Navic to zde ani nemuze byt predmetem debaty, nebot nabozenstvi opravdu na takovem zaklade postavit nelze. Pokud by te to snad blize zajimalo, o cemz vsak pochybuji, muzeme se k tomu jeste vratit. Pak nam tedy zbyva prozkoumat "ani ne, ani ano" v kontextu logiky. Tam je tento problem opravdu zavazny, nebot, alespon ja tak cinim, na poznani nutne pravdivosti nekterych vet lze zalozit celou konstrukci svetonazoru, v mem pripade vedy, nabozenstvi apod. Jinde jsem ukazoval, proc takto lze zavest jen a jen vedu, nic jineho. Ty sam jsi pak souhlasil, ze "klasicka" nabozenstvi jsou omylem, tudiz se nebudu pozastavovat ani nad timto problemem, ackoliv samozrejme take nepostrada zajimavosti. Je vsak zcela nutne zjistit, co to ta transracionalita je a co na ni lze postavit. Uz minule jsem rekl v prvnim priblizeni, ze transracionalni je to, cemu nelze pripsat zadnou vlastnost. Az pozdeji jsem si vsak uvedomil, ze spravnejsi by bylo rici, ze transracionalni vety jsou ty, ktere nemaji zadnou pravdivostni hodnotu. Transracionalnim pojmem je pak takovy, o nemz lze pronest jen a pouze transracionalni vety. Myslim, ze to je celkem zrejme vylepseni a nelze proti nemu vznest namitek. Avsak tato formulace problemu me privedla k nasledujici otazce. Za jakych podminek dochazi k tomu, ze formule nemaji zadnou pravdivostni hodnotu? Nasel jsem tri takove situace a schema je zrejme uplne, o cemz se lze snadno presvedcit jednoduchou uvahou. 1) Prvni moznost jsem jiz minule zminoval, jde o naprostou nepritomnost logiky, respektive souboru pravidel, jak rozeznat, zda vyrok je ci neni pravdivy. Tato situace je vsak zcela trivialni, nebot vsechny myslici bytosti se vyznacuji prave tim, ze takovymi pravidly disponuji. 2) V jistych axiomatickych systemech, ac vyhovujicich vsem rozumnym pozadavku, se mohou objevit takove formule, kterym proste nelze pravdivostni hodnotu pripsat, nelze je rozhodnout. Narazim na Goedelovu vetu o neuplnosti, coz je dnes velice znama vec, rekl bych az zneuzivana, takze predpokladam, ze v tomto bode se mnou budes souhlasit. Podotykam, ze uz zde je konec s Wittgensteinovym ukazovanim, nebot takove nerozhodnutelne vyroky lze docela dobre formulovat, premyslet o nich, analyzovat je ze vsech stran a pak dokazat, ze nejsou rozhodnutelne. 3) Treti moznost, zatim posledni, kterou jsem objevil, vychazi z predpokladu bezrozpornosti axiomatickych systemu. Jedna z jeho formulaci zni, ze nesmi byt mozne odvodit zarove A a non A. V one knize, kde jsem byl upozornen i na tuto moznost, autor navic dodava toto: Prave skutecnost, ze sporne systemy pripousteji jako teoremy kterekoliv formule (coz je pro nase potreby ekvivalentni zminene definici), svedci o jejich trivialnosti a nepotrebnosti. System, v nemz lze dokazat cokoliv, neni k nicemu. Smysl maji pouze ty systemy, ktere vyclenenim svych teoremu plni nutny predpoklad vseho poznani, odlisuji to, co je platne od toho, co neplati. Citace v bode 3 je v podstate lepsim vyjadrenim toho, co jsem minule oznacoval jako absenci informacni hodnoty. Pokud nejsou pritomna zadna pravidla odvozovani, pokud system nesplnuje pozadavky bezrozpornosti, pak nase poznani neni nijak obohaceno, neni pridana zadna dalsi informace, nebot neni pritomna. Odpovidam tak na tvuj konkretni dotaz. Transracionalita 1 a 3 je zrejme bezcenna, nebot skutecne nemuze obsahovat zadne sdeleni. Nejinak je tomu i s 2, kde jsou vsak transracionalni vyroky pouze vedlejsim produktem. Nejde zde o to, ze by transracionalni formule byly nevyargumentovatelne, problem spociva jinde. 1 a 3 je nepochybne dokonale nepouzitelne, nebot informace neni pritomna. Ve 2 vyvstava ten problem, ze transracionalni formule existuji vedle racionalnich/iracionalnich, nejde tedy o dokonale transracionalni system. O mnoha vecech v takovem souboru lze jiste rici, zda jsou ci nejsou pravdive, coz neladi s tvymi vyroky o transracionalite a jeji nevyargumentovatelnosti. (navic o takovych systemech lze uvazovat jako o jinych) Existuje vsak jeste jeden zavazny duvod, proc je transracionalita nepouzitelna. Rikal jsem to uz minule, nicmene nepostradalo to jistou vagnost a nemohl jsem s tim byt spokojen. S novym odlisenim transracionalnich formuli a pojmu je nahle vse jasne. Jak uz jsem rekl, transracionalnim pojmem je takovy, o kterem mohou byt vyneseny jen transracionalni formule. Uvaz vsak samotny akt definovani. Neni definice pronesenim racionalniho vyroku? Jisteze je. Pak tedy cokoliv ve 2 definovane, nemuze byt transracionalni. Cokoliv je transracionalni, je nedefinovane. Co je to tedy transracionalni Buh? Asi totez jako qxcvmn nebo ghslak, shluk znaku (ktere jsem si prave vymyslel). Tim je myslim zrejme ukazano, ze ani transracionalita 2 nemuze poslouzit jako zaklad cemukoliv. A nyni poznamka k tvemu tvrzeni, ze umeni a nabozenstvi jsou transracionalni. Jednak transracionalni byt nemohou, jak jsem jiz ukazal, za druhe je to nesmysl z vicera duvodu. Veda, alespon ta opravdova a tvrda veda, nerika, co veci jsou, ona pouze konstruuje modely reality a ukazuje, jak tyto jsou. Neni zadne neprekonatelne hraze mezi vedou, umenim a nabozenstvim. Vsechny tyto systemu cosi tvrdi, jen veda je vsak v tomto svem usili konzistentni. Nabozenstvi si narokuje pravdu, tento zaver jej tedy neutralizuje. Umeni si vsak pravdu nenarokuje, vyjma nekolika potrhlych vyjimek. V umeni jde o pouzivani jiste sady symbolu. Jistym zpusobem uzita, fusuje do remesla vede, pak samozrejme nema nadeji, nebot nemuze vzdorovat jeji pokrocile metodologii. Jindy si vsak klade jine cile a pak nelze klast zadnych namitek. Nevzyvam umeni, nepripada mi jako vylupek vsi skvelosti, to spise naopak, NEKDY je to stoka nasich predsudku a nedostatku reflexe. Dokonce si myslim, ze casto slouzi jen jako zasterka lidem, kteri se diky nemu mohou tvarit intelektualsky, aniz by ve skutecnosti meli dostatecne schopnosti jakykoliv myslenkovy vykon predvest. Je to vsak zrejme cinnost natolik vlastni cloveku, ze ji pres vsechen despekt musim akceptovat. Nemluve o tom, ze mnoha umelecka dila sam obdivuji. Veda a umeni jsou temer totez, aplikace lidske fantazie a schopnosti tvorit. Prvni je presne cilene, druhe je snad jen hra, oboji vsak obdivuhodne a nenahraditelne, at uz nase osobni sympatie tihnou k cemukoliv. Zastava-li nekdo nejake nabozenstvi a tvrdi-li zaroven, ze je nevyargumentovatelne, pak tedy nema zadneho duvodu, proc jej neopustit a neprijmout jine. Anebo ne? Zda se mi psychologicky nemozne zastavat nazor, o nemz jsem si vedom, ze neexistuje zadny duvod, proc ho zastavat. To, co ty popisujes jako transracionalni nabozenstvi, je zvlastni zpusob imunizace proti veskere kritice. Me nemuzete kritizovat, ja si preci nemyslim, ze bych mohl sve presvedceni vyargumentovat, presto jej budu i nadale zastavat. Elegantni zpusob, jak se zbavit vsi neprijemne kritiky a zit si uprostred umeleho raje naproste jistoty, coz je opak manifestovane nevyargumentovatelnosti. Pripada mi to jako dokonale iracionalni postoj, nikoliv transracionalni. Vychazi z toho, ze lide jsou schopni zastavat logicky rozporne nazory, pokud existuje mechanismus, jak zabranit zjisteni teto skutecnosti, coz ona nevyargumentovatelnost presne je. Rozpor mezi touto nevyragumentovatelnosti a tvym nazorem, ktery jsem citoval vyse, je sam prikladem takoveho doublethinku. Pokud jde o zniceni, vyvraceni, destrukci, totalni anihalaci logicky chybnych nazoru, skutecne se o to pokousim, skutecne je povazuji za nejzavilejsi nepratele, kteri si zaslouzi nanejvyse smrt a zkazu. Znicit, rozkopat, rozmacknout, to a jen to si zaslouzi. Ovsem, dulezite ovsem, zaslouzi si to jen a jen NAZORY, nikoliv lide. V tom je snad pokrok nasi spolecnosti, ze alespon nekde a nekdy nemusime likvidovat lidi, staci nam jen zlikvidovat jejich mylna presvedceni, v ramci kriticke diskuse. Ta anorekticka, o ktere si mluvil, kriticky nemyslela, neslo na ni vyrukovat s argumenty a zkusit ji presvedcit tim, co jsem minule nazval konvencnimi metodami. Zcela souhlasim, ze ji bylo treba pomoci a chapu, jake metody k tomu musely byt pouzity. Neni to vsak o nic mene desive a zneklidnujici. Iracionalita one zeny byla obracena jen a jen vuci sobe samotne. Co vsak iracionalita obracena vuci vnejsku? Nasili, rekl jsi, plodi jen problemy. Nesouhlasim s tim, vyhlazovani se ukazalo byt velice efektivni metodou, jak "presvedcovat". Iracionalita je prave proto desiva, ze casto saha k takovym genocidnim zpusobum. A mne proto nijak netesi zadny, byt sebeneskodnejsi, clovek, ktery je iracionalni, at uz mu to prinasi jakekoliv stesti. Nemam bohuzel ten talent presvedcovat lidi, pokusil bych se je presvedcit, ze je treba byt kriticky ke vsemu a ke vsem, zabijet nazory, pokud to vubec lze.
<reagovat 
čmelák (Občasný) - 11.4.2002 > Panebože ty jsi REAKCIONISTA!!!!!!!!! Tak teď dej čas mě, jo?!
<reagovat 
čmelák (Občasný) - 12.5.2002 >

Jak jsi psal o třech možnostech toho, že určité věty nemají žádnou pravdivostní hodnotu (p.h.).

Skutečně je se mé předtavě o transracionalitě blíží syntéza druhé a třetí možnosti. Avšak je trošku jinak interpretované. Je pravda, že transracionální věty nevypovídají nic a přesto mají smysl. Tuhle myšlenku budu hájit.

Prosím odpusť mi mou nekonkrétní obraznost, ale prostě se nedokážu v následujícím odstavci vyjádřit lépe.

Myslím totiž, že transracionální věty jsou ty věty, které vypovídají z našeho světa o možnosti "jiného světa". Referenty těchto vět nejsou nikdy verifikovatelné a tak se může zdát, že jsou to plky o ničem. Neverifikovatelnost nespočívá ani v tom, že tyto věty nemají smysl v našem světě (jsou to přeci věty o jiném světě), ani v myšlence Goedelovy věty, a bohužel ani ve třetí možnosti že každý axiomatický systém musí být bezrozporný. Totiž: pokud existuje axiomatický systém sub-světa, pak je možné, že je součástí trans-světa, kterého je sub-svět součástí. Sub-svět nemusí mít dostatek, resp. žádné informace o trans-světě a tudíž o něm nemusí umět vypovědět ani nic. Je tedy verifikovatelná hypotéza že takový trans-svět je i není, které právě v našem axiomatickém systému vypovídá o možnosti existence takového světa a nikoli o nutné existenci.

Vycházím z toho, že je docela možné, že transracionální věty mají f-ci v transracionálním světě, ale ne v našem racionálním světě, v tom pouze ukazují. Je to zcela jednoduchá představa, která je docela možná, když si představíš dvourozměrný svět a k němu trans-svět - tedy svět trojrozměrný. To je myslím docela dobrá analogie. V takovém světě nikdy nemůžeš verifikovat hypotézu, že existuje svět se třetím rozměrem, ale můžeš jí zcela oprávněně navrhnout.

Nejde tedy (jak píšeš) o systém v němž lze dokázat cokoliv. A pak je tedy jasná i tvoje výtka: cokoliv je transracionální je nedefinované, ale jde o tom pronést alespoň dvě hypotézy. Ano skutečně je tomu asi tak.

A skutečně v obou případech hypotéz je sub-systém konzistentní, dokud není vyloučeno, že existuje trans-systém (svět), což být principiálně vyloučeno nemůže.

Ještě k tvému textu.

Podezříváš mě z toho, že se snažím udělat z transracionality to, co chci zastávat. NE! To je povrchní a hloupé. Snažím se říct: Zapomeňte na metafyziku, je to zbytečné se tím zabývat. Je to naprosto zbytečné. A jestli existuje cosi jako trans-svět, pak jistě nám, svému sub-sytému "poskytl" vše čím by bylo možné jej poznat a "udělat z něj domov", nebo co... Co vlastně máme s tím naším světem podle tebe dělat?

Pak jsem také vyplodil text O čase, který je na Totemu. Tak trochu odpovídá na tvojí výtku, že svoboda jen mírou nepředvídatelnosti. Jde ti o determinismus? Alespoň tak jsem to pochopil, pak jsem se právě tohle snažil zvrátit. Tak pokud budeš mít chuť, tak si ho přečti. Je dosti trivialistický, ale snad (co jsem dostal e-maily tak i pro jednoho člověka, co studuje filosofii byl) přínosný.


<reagovat 
čmelák (Občasný) - 12.5.2002 > Odkaz na reakci pro Zeframa
<reagovat 
Zefram (Občasný) - 24.5.2002 > Synteza druhe a treti moznosti je z principu nemozna, odporuji si totiz v jedne ze svych zakladnich vlastnosti. Druha moznost transracionality se tyka bezchybne zkonstruovanych axiomatickych systemu, treti vsak vadnych, coz je zrejmy a neprekonatelny rozpor mezi 2 a 3. Mrzi mne, ze me natolik podcenujes, nikdy bych nepripustil, aby bylo mozno najit v me argumentaci takovou zejici diru. Syntezy a dalsi varianty jsou nepripustne, vycet je kompletni a dokazuje, ze transracionalita nemuze byt zakladem cehokoliv, pokud ji zkoumas v kontextu logiky, abstraktnich svety vyroku a pravdivostnich hodnot. Tato transracionalita, o ktere tvrdis, ze byla inspirovana Wittgensteinem, neni nijak zvlaste zajimava. Prisel jsi vsak s odlisnym pristupek k transracionalnimu, ke kteremu jsem se minule vyjadril snad jen v jedine vete, protoze mi nepripadal relevantni. Myslim, ze dobre chapu, co jsi mel na mysli svym vyrazem "jiny svet". Predesilam, ze to, co jsem rekl o transracionalite v kontextu logiky, se netyka teto transracionality. To neni zadny muj podvodny trik, minule jsem proste mluvil o vetach "ano i ne", nikoliv o jinych svetech a nasich popisech techto realit. Zabyval jsem se jen a pouze vyroky, o nichz nebylo mozno rozhodnout, zda jsou ci nejsou pravdive. Je to asi podobny rozdil jako ten mezi matematikou a fyzikou. Doposud byla rec o transracionalite z pozice "matematiky", v tvem novem pojeti jde o jakousi "fyziku". Fyzika neni matematikou a a matematika neni fyzikou, protoze predmetem jejich popisu jsou odlisne veci a vlastnosti jejich vypovedi se take neshoduji. Matematik poznava jiste a nepochybne pravdy o abstraktnich svetech, ktere si matematici zkonstruovali. Fyzik nektere z plodu tohoto usili pouziva jako MODELY pro vysvetlovani reality, jeho poznani neni jiste a nezpochybnitelne, coz je zrejme, za dobu existence moderni fyziky se jeji nahled na svet diametralne zmenil, zatimco matematicke vety dokazane ve staroveku jsou i nadale stejne platne, ackoliv tedy ponekud trivialni. Zakladnim problemem, ktery resi fyzik, je zajistit shodu modelu s realitou. Zadny z fyzikalnich poznatku neni verifikovatelny, jak jsi naznacoval, vsechny jsou "pouze" falzifikovatelne. To neni malo, odlisuje to vedu od jakehokoliv jineho poznavani, duraz na moznost vyvraceni je jeji neodmyslitelnou vlastnosti, pro kterou je tak jedinecna a uspesna. Tahle myslenka je relativne stara, ja ji jen papouskuji po siru Karlu Popperovi, v jehoz Logice vedeckeho badani si muzes precist velice presne a peclive zduvodneni, proc tomu tak je. Vyroky vedy o realne existujicim svete, tedy jeji modely, jsou nejen falzifikovatelne. Na modely jsou kladeny i dalsi pozadavky. Vybirany jsou ty obecnejsi, jednodussi atd. Tato kriteria zajistuji, ze nebude vytvaren slozity system omezene funkcnosti. Existuje vsak jeste dalsi pravidlo, ktere je mnohem zavaznejsi. Da se vykladat asi tak, ze je zapovezeno fantazirovat, tvorit nesmysly, nefalzifikovatelne konstrukce, ze je naopak treba drzet se faktu a testovatelnosti. Toto pravidlo, bezne zname pod jmenem Occamova britva, zajistuje, ze veda bude opravdu vedou, nebot zakazuje odchyleni se od testovatelnosti, principu falzifikace. Je proto velice dulezite a nesmi byt prekracovano. Pokud je Occamova britva porusena, dostavame se na pole metafyziky. To nemyslim jako hanlive oznaceni. Napriklad velka cast evolucni teorie je metafyzicka, podobne i monismus je metafyzikou. Metafyzicke je netestovatelne, tedy neni navzdy dano, ze to ci ono je metafyzikou, za jistych okolnosti se to muze stat i testovatelnym tvrzenim (Popper uvadi priklad Demokritova atomismu). K nasemu tematu, "jine svety" jsou metafyzickymi tvrzenimi (pokud by patrily do vedeckeho obrazu reality, pravdepodobne bys o nich neztratil ani slovo, jak alespon predpokladam). Nechci vsak budit dojem, ze to, co je metafyzicke, je automaticky mimo debatu a lze to tak maximalne pravidelne oprasovat. Ukazu to na prikladu sveho monismu. Jsou lide, kterym pripada rozumne vjemy, kterym jsme vystaveni a ktere muzeme zkoumat, prisuzovat ruznym poctum realit. Odtud treba deleni na dusi a telo, na prirodni a humanitni vedy etc. Podle meho nazoru je to nepripustne, nebot to vyzaduje, abychom o svete "out there" vedeli vice nez muzeme, z kolika "komponent" se sklada. Jelikoz to nevime, bude jakykoliv nas odhad pouze odhadem, neoveritelnym. Proto je zcela nutne, abych predpokladali, ze existuje jen jediny svet a realita, konstruovali jeji modely a pripadne dochazeli k nazoru, ze tomu tak zrejme neni (nikoliv vsak jiste, pouze jako falzifikovatelne tvrzeni). Je tedy chybou rikat, ze existuje jen jedina realita, to nevime, avsak predpokladat cokoliv jineho je zjevny omyl a nesmysl. Podobne je to s evoluci. Jakykoliv jiny vyzkumny program je nesmyslny. Pokud bychom prijali za pravdivy predpoklad, ze svet byl skutecne stvoren Bohem, evoluce tedy nenastala, co bychom pak meli zkoumat? Maximalne bychom mohli katalogizovat, coz vsak neni veda. Jak tedy vidis, metafyzika je cenna, nebot nam slouzi jako voditko, vyzkumny program. Z tohoto hlediska jsou vsak akceptovatelne jen nektere metafyzicke vyroky, zbytek je nepouzitelny. Ukolem filozofie, jak ji vidim ja, neni vynaset moralni a eticke soudy (nebot to lze vzdy a jen velice nesnadno a vagne, zcela bezucelne), zkoumat byti (to dela veda, filozofie pak jen plka), jejim pravym predmetem je gnozeologie (kam patri i toto trideni metafyzickych vyroku na vyzkumne programy a smeti). Nejsem tedy ten, kdo by stal proti metafyzice (pokud ji chces hajit, radeji si davej pozor na argumentaci Wittgensteinem a jemu podobnymi), ja ji naopak stavim temer do centra filozofickeho zkoumani. Pokud jsem minule uzavrel, ze neni mozne na "ani i ne" vyrocich zalozit nabozenstvi, pak nyni tvrdim, ze metafyzika je zcela legitimni zalezitosti, neni treba pro ni vynalezat nove jmeno (transracionalni) a rozhodne na ni nelze zalozit nabozenstvi. Pokud se totiz pridrzis logiky (jak jsem ukazal ve Svetonazorech), je cilovou stanici veda, jeji metoda a vysledky. Tento pohled metafyzickym tvrzenim prisuzuje nanejvys roli voditek (a to jen tem vybranym, kam nemuze patrit existence jineho sveta, protoze vse, co zkouma veda, patri do jedineho obrazu). Nabozenstvi je logickou chybou!!! Navic metafyzika nemuze byt jeho zakladem, nebot je mozno vytvorit nekonecne mnoho metafyzickych tvrzeni, z nich nelze vytvorit nabozenstvi, nebot by to znamenalo prispustit vsecho a zaroven nic (skoro ekvivalent nekonzistentnich axiomatickych systemu). Svet by pak stvoril Buh, ja, soused Franta, muj monitor nebo maly zeleny muzicek. Realne existujici nabozenstvi vsak obsahuji velice omezeny (a invencne chudy) soubor nicim nepodlozenych blabolu, coz neni veda a ani metafyzika, jen a pouze fatalni nedostatek rozumu a naopak nadbytek debility. Tve "tuseni" jinych realit neni preci nicim podlozene. Nelze vyvratit, je vsak logicky pochybene takove myslenky brat vazne. Ve jmenu takovych jinych realit bylo napachano neuveritelne mnozstvi. Jelikoz o nich totiz nemuzes nic rici, tedy myslim nic overitelneho, kazdy si vymysli podle sve fantazie vlastni verzi a nasleduje stret, kde nevitezi ten, kdo lepe argumentuje, ale sila. Mym svetonazorem je prave ona argumentovatelnost a duraz na diskusi, nikoliv nasili, proto nemohu souhlasit s nicim, co by jen naznakem podporovalo opak, ackoliv tebe osobne z niceho takoveho nepodezrivam. Rozmysli si sam, jake mohou byt dusledky zdanlive nevinnych myslenek. K casu: Z nejakeho duvodu vnimame tok casu, fyzika jej do svych teorii jistymi zpusoby zapracovava, tot vse. Otazka, co je cas, patri fyzice. Filozofie se s nim musi vyporadat jen tak jako se vyporadava treba s existenci reality, akceptovat, protoze neni vyhnuti. Cokoliv jineho postrada, alespon jak to ja vidim, smyslu. Na pocatku jakehokoliv procesu mysleni nutne musi byt jiste pojmy, o nichz uz nelze nic rici. Jejich definice je nemozna, protoze prave ony definuji vsechna slova, s jejich pomoci by snad mohly byt definovany. Proto je zrejma nutnost nektere skutecnosti proste akceptovat. Takovymi skutecnostmi je nase existence. Cim je? Jak mohu odpovedet, kdyz vse, co o ni reknu, obsahuje slovo byt, tedy to, co jeste neni definovano. Byt je proste byt a konec, ontologie je nesmyslem. Cas je cas a take konec. (obezlicka jako treba nahrazeni slova cas tokem ci proudem, zmenou atd. dojizdi na definicich techto pojmu, ktere si vyzadaji zase cas). Ukolem filozofie je pak tyto nutne a nezbytne pojmy usporadavat a odpovidat tak na otazky teorie poznani, ktera nam rika, co a jak muzeme vedet, orientovat nas ve svete a tak v podstate plnit ulohu, jez kdysi patrila nabozenstvim, nikoliv nas zavadet do slepe ulicky nedefinovatelnych pojmu. Ver mi, neni nic horsiho, nez kdyz ti nejaky clovek studujici filozofii rekne, ze tvuj text pro neho byl prinosny. Ma vlastni zkusenost s filozofii a filozofy mi jasne rika, ze lide, kteri umi myslet, nestuduji filozofii a naopak. A v pripade, ze tomu tak neni, pak jejich druhou profesi je nejaky obor, kde se myslet skutecne musi (podotykam, ze Popper vystudoval fyziku :)))) Celou bidu filozofie vystihuje jedina veticka, kterou jsem kdysi nasel na konci jakehosi sylabu ke zkousce. "Nehodnoti se studentovy filozoficke nazory, nybrz kvalita projevu a znalost problematiky." Nenasel bych vetu, ve ktere by bylo vice paradoxu. Copak znalost problematiky neimplikuje filozoficky nazor? Pokud ne, pak je filozofie jen snuskou presvedceni, nedokazovanych a nedpodlozenych. Dorazil mne Bobr svymi slovy o tom, ze nebude za vlastni nazory pripojovat QED tam, kde je bude povazovat za zvlastne dulezite a nepochybne jiste, nebot v humanitnich vedach se nedokazuje. Ja osobne nepovazuji odpoved na jakoukoliv otazku za uspokojujici, pokud skutecne nemohu dokazat, ze tomu je tak a nejinak, ze je to nutne, nepochybne a nevyhnutelne, jiste zcela absolutne. A pokud to, jak se casto stane, neudelam, pak me muzes bicovat po libosti dokud se nevratim zpet na cestu dukazu. A otazka nakonec. Jak by melo vypadat transracionalni nabozenstvi konkretne? Byl by to protipriklad vuci mym tvrzenim.
<reagovat 
 j'en ai marre (Občasný) - 25.5.2002 > Zefram> Hmmm, velmi pěkné! Určitě tě potěší, že „tvůj text byl pro mne přínosný“! Musím se ti Zeframe svěřit s tím, na co už dlouho myslím. Totiž, občas si myslím, že se mi zdáš. Myslel jsem, že vědci tohoto pozitivistického ražení jsou záležitostí 19. stol. Ale to jen tak, trochu esejistiky.----- Líbí se mi tvá víra v to, že tvé pojetí filosofie a vědy je krásně humanistické. Ehm, poněkud mi to kontrastuje s tvými výroky o POTÍRÁNÍ náboženství (co ostatně dělají náb. fundamentalisté a co dělali komunisti posedlí vírou ve vědecký ateismus?) a UPALOVÁNÍ astrologů, konče "pokusil bych se je presvedcit, ze je treba byt kriticky ke vsemu a ke vsem, zabijet nazory, pokud to vubec lze." Jsem ochoten to považovat za nadsázku, ale možná se pletu. Nicméně zůstává mi to při čtení tvých textů v hlavě, těžko se toho zbavuji. Ovšem za skutečný argument považuji: „Nenech se zmást postmodernistickým gulášem a kecy o vyprávění atd. Evropská děla a trhaviny usvědčila zbytek světa s jeho rozmanitými kulturami z omylu, z nedostatečného pochopení objektivní pravdy o realitě“. Dá se říci, že je to pro mne důležitější zpráva než celé QED.----- Tak a teď o co mi jde momentálně asi nejvíce: hájíš tedy oprávněnost a n a d ř a z e n o s t vědecké reality nad vším ostatním. OK, pak si ale uvědom, že hájíš realitu bílého Evropana. Dovolím si tě ocitovat: "Rozmysli si sam, jake mohou byt dusledky zdanlive nevinnych myslenek". Mohu tě tedy pokládat za ontologického monistu. Svět je jeden a basta. A ještě je to zrovna ten, ve který věříš ty. Hmm, dobrý. ALE KDE BEREŠ TU JISTOTU A NUTNOST? Jestli dobře čtu, říkáš nikde. Jediná tvá jistota je, že vše ostatní (dualismus, pluralismus) jsou plky. Je to tak? Jestli ano, co mi brání vycházet z jiného pohledu na svět? Z jiného paradigmatu? Kouzelný je také tvůj před-poklad, východisko, že lidé jednají jako vědci (hypotéza studenta, který udělal/neudělal zkoušku). Kloubouk dolů, kdyby to tak opravdu bylo, pak by sociologové mohli věštit. Ale: pojďme za našim studentem. Tak náš student šel na zkoušku s hypotézou, že stačí naučit se poznámky z přednášek. Tato hypotéza byla falzifikována hned natřikrát - a student byl vyhozen. Večer ho našli mrtvého pod oknem jeho koleje. Sám snad víš, že to není úplná fikce! Mám si tedy studentovu sebevraždu vysvětlovat také jako druh falsifikace? Pokoušel se snad falsifikovat zákon gravitace? Asi ne. Mohu si teď vymyslet tisíc a jeden příběh jak to bylo, ale asi za tím vězely nějaké psychické a sociální okolnosti. Max Weber je bezesporu klasik racionality, organizace atd. Ale sám dobře vědel, že lidé nejednají vždy racionálně. Zajímala ho právě iracionalita. A to ještě iracionalita ve správném pojetí: nepokládal iracionalitu za pouhý nedostatek racionality, ale o tom třeba jindy. Jeho koncept rozumějící (Verstehen) vědy jako komplement k vysvětlující (Erklarung) exaktní vědecké metodě znovuzaložil a dá se říci rehabilitoval sociologii náboženství. Právě díky vědcům jako Comte, kteří se pokoušeli extrapolovat exaktní metody na pole náboženství. A samožřejmě jim z toho vyšlo to, co tobě: kdo jedná náboženesky je idiot, nebo alespoň primitiv, kterého je třeba o s v í t i t osvícenským pojetím vědy a vtlouct mu do hlavy správný vědeckotechnický světonázor. A tím ho p o v ý š i t do stavu lidského. Tolik odvrácena strana monismu, řekl bych.----- Já nepřijímám tvoji sázku na jeden svět a na vizi toho, že ho lze převést na jeden jmenovatel. Nevidím důvod proč si nevsadit jinak, nezvolit jiné paradigma, které je na poli humanitních věd úspěšnější. Nevěřím, že je možno (zejména na poli humanities) „dokazat, ze tomu je tak a nejinak, ze je to nutne, nepochybne a nevyhnutelne, jiste zcela absolutne“. Dokonce bych řekl, že tato víra v jistotu, která v tvém případě znamená vyvolenost, je nebezpečnou genetickou predispozicí moderní vědy….(o tom má úvaha Čeho není nikdy půl).Pochybuji právě o možnosti QED, což ty nečiníš. Bohužel kultura (nebo: symbolické univerzum, neboli svět 3, jak o něm muví Popper) není popsatelné rovnicí. Fyzika může celkem obstojně pracovat s kauzalitou – o takové pevné závislosti se sociálním vědcům může jen zdát. Neveřím v možnost Descartovy Metody, jediné správné metody, která popíše všechno. Jeho práce o Metodě je symptomem jeho doby: velké monoteistické náboženství se ocitlo ve válce, ve válce, ve které bojoval Descartes. Existenciální jistota byla otřesena, bylo třeba najít novou půdu jistoty – ego cogito. To je opravdu (bez nadsázky) skvělý výkon. S tou výhradou, že Descartes byl nedůsledný skeptik: nikdy nepochyboval o použitelnosti more geometrico, geometrické metody. A o té se začlo pochybovat na přelomu 19/20 století. Celý jeho gnoseologický výkon je položen na „nedotknutelnosti“ more geometrico. Je to ten samý problém jako při tvé argumentaci: dobré vývody ze špatného předpokladu….----- Prostě jsem fascinován tvou bohorovností, se kterou označuješ jen jeden z proudů filosofického myšlení za filosofii, jsem fascinován, že nevidíš metafyzické předpoklady vědy, že označuješ studenty filosofie za nemyslící. Děkuji: nechci árijské diskursy.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter