TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Mystika, filosofie

> Mystika, filosofie

>		Filosofie

> Náboženství

> Duševno, mystika

> Literatura, odkazy

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Sračky
Autor: čmelák (Občasný) - publikováno 9.1.2002 (00:10:29), v časopise 27.3.2002

j'en ai marre (Občasný) - 12.1.2002 > Opravdu pozoruhodný text. Musím říci, že jsem si ho radši rovnou vytiskl – to abych s ním mohl trávit své volné chvilky. I když si vážím tvého výkonu (začít od Wittgensteina je vysoká laťka!), mám k textu pár výhrad. Docela pěkně je shrnul Humbucker – v zásadě s ním souhlasím, akorát bych za to nedal tak špatnou známku. Já si dám, ale (a to rád) tu „práci“ a pokusím se Humbuckera doplnit. Budu mluvit v bodech, jak je už mým zvykem. ( 1 ) NEŠTASTNÝ ÚVOD A PODCENĚNÍ FORMY. Přiznávám, že skoro celý tento bod kritiky je založen na mém vkusu. Přesto bych se s tebou o své myšlenky podělil. První výhradu mám k PRAVOPISU, který jsi (velice nešťastně) ve fóru označil za formu s tím, že (cituji) „forma je sice potřebná k obsahu, ale je méně významná“. Proč má pravopis málo společného s formou? Zatímco forma je bytostně spjatá s obsahem, pravopis nikoliv – vynecháme-li oblast slovních hříček. Jistě, tvá „disdebilita“ je handicap, ale ne neřešitelný. Stačí investovat do koupě příručky pravidel českého pravopisu a slovníku spisovné češtiny (200 Kč) nebo poprosit někoho z přátel, zda by tvůj text nepodrobil korektuře. Pokud jde o mne, dokážu se nad hrubice povznést – neodsoudím něčí text jen kvůli hrubicím! Pravopis je však tak dobře viditelný, že hrubice upoutá můj první pohled takřka ve 100% případů. Nápaditý obsah tak soupeří o pozornost se shodou podmětu a přísudku nebo vyjmenovanými slovy. Je to škoda, čtenáře to ruší. Ale vraťme se k otázce FORMY. Mýliš se, když říkáš, že forma je méně významná. Ne, je to rovnocenný partner obsahu a když se tito partneři hádají je to chyba autora (taky už se mi to nepovedlo a musel jsem to v palbě kritiky uznat). Ve střetu formy a obsahu vidím v tvém díle slabinu. Polehčující okolnost v mých očích je Wittgenstein, je to opravdu vysoká laťka. Jemu se nakonec podařilo zůstat vcelku srozumitelným (alespoň v tom, s čím jsem obeznámen já – celý Traktát jsem nečetl), ale ty ses v tom trochu zamotal, o tom později. Co je však (a teď je to opravdu „vkusovka“, kterou si držím už cca pět let) strašný nešvar je tvé UVEDENÍ TEXTU (tedy první dva bloky textu). Opravdu si nedokážu nijak vysvětlit proč autoři tak často PŘEDEM PROGRAMOVĚ DEVALVUJÍ svoji práci. Namátkou několik příkladů (odjinud): „No, tu písničku jsme moc nezkoušeli, bubeníkovi bylo teď tejden blbě…“ nebo „…tak si to přečetli a řekli abych to sem dala, ale já nevím…“. Jak jsem si všiml, většinou si takovou poznámku neodpustíš. Rád bych to chápal jako gesto upřímnosti (už to slovní spojení mi smrdí), ale nezdá se mi to. Přeci nebudu „pouštět ven“ něco, za čím si nestojím. S tím souvisí i NÁZEV. Já mám sice do slovního projevu Mirka Dušína dost daleko, ale když píšu vulgarismy nepoužívám. Někdo to sice celkem umí (Bondy, řekl bych), někdo to učinil svým „labelem“ (ano, Bukowski), ale stejně mi to nesedí – ale jak jsem řekl, to jsou spíše „vkusovky“, ale ze své reakce jsem se je rozhodl nevypustit. ( 2 ) PROČ NESROZUMITELNĚ? Píšeš, že ti máme „prominout tvoji libůstku v nesrozumitelnosti. Zajímavé, já mám opačný problém: nejdůležitější je pro mne, zda jsem srozumitelný (aniž bych zjednodušoval!) a zda jsem někoho oslovil. Rád bych věděl jak se dokážeš už PŘEDEM smířit s tím, že ti lidé nebudou rozumět a ještě to svést na „libůstku“. Pak mi uniká proč píšeš. Taky mi vrtá hlavou, proč jsi tak zatvrzelý v otázce (ne)publikování. Je na tobě, zda mi tuto otázku zodpovíš. Nebudu se zlobit, když uznáš za vhodné pomlčet, ale dej mi to alespoň vědět. Ze zásady nesoudím druhé, ale nemohu se vyhnout dojmu, že je to trochu „pozérství“, za každou cenu proti proudu (zvláště v kontextu tvých „uvedení k textu“). Ale toto je jen dojem, který rád změním. ( 3 ) K VĚCI: ( i ) „Prázdno“.Mluvím o třetím odstavci v Úvodu: „A neměl jsem za sebou vůbec nic, jelikož prostě mě nic neuspokojilo.“ Jestli jsem tě dobře pochopil,šel jsi cestou karteziánského „Dubitó“. I když se Husserl po kritické reflexi Descarta (§ 10 v Karteziánských meditacích) dostal o trochu dál, stále se mi nezdá, že by někdo mohl začít z Prázdnoty. Myslím, že jsi se narodil do světa, který tě vybavil různými předsudky, různě skrytými. A i při „Husserlovské“ snaze se ti nepodaří zbavit se jich. ( ii ) Velice dobrý je druhý odstavec 1. bodu – Aktivita se zdá být opavdu to jediné smysluplné, či ke smyslu se nějak vztahující. Škoda, že tuto myšlenku vzápětí „glosuje“ zbytečné „vysral“. ( iii ) Pokud jsi pozorně četl moji polemiku s terou (Obrana přirozeného světa), pak je ti jasné, že ve 3. si rozumíme. Tento je jedním ze základních kamenů mého pohledu na svět. Přiznávám, že od 3.1 mi to spíš motá hlavu. ( iv ) Tabulka v 5. bodě mi připadá zbytečná, taktéž mi připadá zbytečná celá „poznámka 1“. S tím, co je to „iracionalní“ moc lidí problém nemá. Měl ses raději (a můžeš to doplnit) věnovat „zákonu subsidiaRity“ v 11. bodě. Tvá poznámka že „nevíš jak se to píše“ je v písemném projevu zbytečná, stačilo se podívat do slovníku. Tohle vypadá zbytečně „hloupě“. Jinak je dobře, že jsi transracionalitu do své práce zavedl. Je to docela dobrá koncepce, která pomůže při třídění otázek. ( v ) EX – POST LOGICKÝ OBRAZ a KONTINUITA VYPLYNUTÍ. Toto mi připadá jako příliš silné kriterium, myslím, že v životě se dá najít dost „diskontinuit“ – mezní situace, kdy se člověk tzv. obrátí nebo obyčejná intuice. ( Tady bych ti doporučil knihu R. K. Mertona: Studie ze sociologické teorie, první esej o historii idejí). Merton naráží na fakt, že se vědci možná příliš potlačit diskontinuitu a intuici. ( vi ) VRCHOLEM TEXTU JE PRO MNE 11. BOD A 12. BOD– TY SE POVEDLY. ( vii ) Poslední větu 1. odst. 13. bodu sis mohl odpustit – víš proč! ( viii ) Ten osamělý řádek bodu třináct („Já není“) je místo, kde se rozcházíme. Z hlediska tvého textu jsi tady předvedl příliš velký skok (což jde právě proti Witt. Formě, kterou jsi si zvolil!). To, že jsme partneři neimplikuje mystické splynutí. Zdá se, že „Já není“ je takový zlomový bod tvé práce, pak už následuje jen příliš rychlé vypořádání se smyslem a etikou. ( ix ) KONEC DOBRÝ VŠECHNO DOBRÉ? Myslím, že ano. 17. je „dobrý bod“ a báseň se mi hodně zamlouvá až na název. TEDY: jak řekl Humbucker – vzal sis toho moc. Sice sám uvádíš, že jde o takové shrnutí. Já to chápu jako manifest tvého filosofického postoje a i když mám radši „srozumitelnost“ dávám „dvě“. To tak odpovídá tomu, jak na mě text působil. Fundovanějšího rozhodnutí nejsem schopen. Těším se na tvé další práce, protože věřím, že nezůstane jen u „Sraček“. Ale i za ty děkuji.		Body: 3

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli j'en ai marre
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + deset ?

Napsat autorovi (Občasný) Nepublikovat mimo Totem.cz

Addictive Zone Orbital Defender Game