TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pondělí 25.11. Kateřina

Všechny rubriky

Mystika, filosofie

> Mystika, filosofie

>		Filosofie

> Náboženství

> Duševno, mystika

> Literatura, odkazy

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Sračky
Autor: čmelák (Občasný) - publikováno 9.1.2002 (00:10:29), v časopise 27.3.2002

Zefram (Občasný) - 8.3.2002 > Asi bych mel zacit nelitostnou kritikou od sameho pocatku, treba zduraznit, jako jini, ze tve tema bylo prilis siroke, ze jsi jej nepojal dostatetecne hluboce atd. Neudelam to, protoze si ani jedno z toho nemyslim. Tva vychodiska i sire zaberu mi pripadaji v poradku. Libi se mi i ta "descartovska" pasaz a doporucuji ti z ni neslevit. Ne snad, ze bych souhlasil s moznosti zacit skutecne z niceho, to mi nepripada realisticke. Ovsem chapu to jako metodickou vyzvu, nicemu prilis neverit, jak to zrejme bral i Descartes sam. Nejake ale vsak zakonite musi prijit. Ackoliv nanejvys sympatizuji s tvou snahou a patranim po jistem vedeni, nejsem srozumen s nekterymi zavery, ke kterym jsi dospel. A ukazu ti, alespon se o to pokusim, ze neplynou z tvych predpokladu, ze v nekterych retezcich uvah chybi clanky. A samozrejme si pri te prilezitosti prihreji svou polivcicku. Prvni ma uvaha patri te tabulce (iracionalni, racionalni, transracionalni). Zvlaste posledni polozka se mi zda pochybna. Nebudu lhat, zatim ji nemohu spolehlive znemoznit. Mam vsak jiste pochybnosti. Mne tyto nestaci k tomu, abych transracionalni vyvratil, tobe, jako jejimu tvurci, by vsak mely alespon ukazat, ze v tomto bode neni nic tak jiste, jak se mozna zda. Transracionalni mi pripada prilis jako mnozina vsech mnozin, jako holic ze Sevilly. Jak ma byt definovano? Jiste se mnou budes souhlasit, kdyz konstatuji, ze cokoliv, cemu muzeme pripsat jakoukoliv vlastnost, NENI transracionalni. Mam-li nase X alespon jednu vlastnost, o ktere lze cosi vypovedet, pak nemuze byt transracionalni, nebot je racionalni (nebo iracionalni, pokud si jednotlive vlastnosti nejak protireci). Treba zidle, je ze dreva, je cervena, sedi se na ni atd. Je tedy racionalni, lze o ni tvorit vety, podrobovat je analyze a rozhodovat, zda jsou ci nejsou pravdive. Iracionalni je pak vlastne popisem situace, kdy po aplikaci pravidel logiky zjistime, ze neco nesedi. Napriklad ta zidle je bud cela modra nebo cervena, nemuze byt zaroven cela modra a cela cervena. Transracionalni tedy je to, cemu zadnou takovou vlastnost nemuzeme pripsat, na co nelze logiku aplikovat, nelze o tom vubec nic rici. Nejsem si vsak jist, zda tato definice nevyvraci sebe samotnou. Na jedne strane je zrejma, protoze skutecne nic jineho transracionalni byt nemuze. Na druhe strane je vsak pochybna, nebot sama vylucuje moznost neco urciteho rici o vlastnim predmetu, vylucuje i sebe. Jak bych mohl definovat neco, o cem nelze nic jisteho rici, tedy rici neco o tom, o cem nelze nic rici? Tato definice je podle pravidel racionality nemozna. Saha vsak za racionalni, je proto snad mozna? Jak rozhodnout, kdyz jde o neco, o cem nelze rozhodnout? Transracionalni vypada skoro jako sikovny podfuk, ktery se jen tvari racionalne. Vse, co o transracionalnim reknu, vede ke sporu. Ja osobne bych navrhoval takovou konstrukci vyloucit. Priznavam, ze k tomu nemam dostatecne argumenty, jiste vsak je, ze nemuze byt zavedena bez zduvodneni, zda tomu tak vubec muze byt, ktere by uvedene namitky vyvratilo. 1) dokazat moznost transracionalniho Zde podotykam, ze ty sam jsi se na pocatku sveho textu odvolaval na racionalitu, tudiz ted nemuzes transracionalni zavadet tak, ze bys konstatoval nedostatecnost pouze racionalniho pohledu, ze bys transracionalni zavedl pomoci neceho, co jeste neni zavedeno. To by byla iracionalita par excellance. Ja osobne se dokonce domnivam, ze transracionalni zavedeno vubec byt nemuze a ze tedy existuji pouze dve kategorie, racionalni a iracionalni. Dale vsak budu predpokladat, ze transracionalni bylo skutecne zavedeno, at uz si o teto moznosti myslim cokoliv. Uvedl jsi napriklad, ze transracionalni je Buh. Dosahl jsi tim dvou veci. Jednak jsi Boha zneschopnil jeste ucinneji, nez se to kdy povedlo mne, a pak jsi ziskal nepratele mezi vericimi vsech nabozenstvi. Ta totiz o Bohu nebo o nejakych ekvivalentech takoveto bytosti neustale hovori, existuji cele knihy o teto a takovychto bytostech, rozsahle verouky jsou na tomto zalozeny, dokonale zaviseji na takoveto predstave. Tim, ze jsi Boha zaradil do transracionalna, vyjmul jsi jej z dosahu racionality i iracionality, nebot o nem nemuze byt receno vybec nic. On je/neni, stvoril/nestvoril svet, dal/nedal nam desatero, vyzaduje/nevyzaduje dodrzovani jistych moralnich zasad atd. Dokonce ani nemuze byt vymezen, nebot kazda jeho vlastnost mu nalezi i nenalezi. Transracionalni Buh je dokonale neschopny, nebot pro neho neplati vubec zadne pravidlo logiky. Transracionalita sama zadna pravidla neobsahuje, nebot tak je definovana, v jejim ramci nelze nic vyvodit. Cokoliv je transracionalni, okamzite ztraci jakoukoliv cenu. Nelze na tom nic zalozit, nema to zadnou vypovedni hodnotu. Tady se ukazuje, ze bez logiky v podstate nelze nic rici. Logiku tedy neni mozno prekrocit, lze ji snad nahradit jinou, coz vsak vede k temuz. Reci o tom, ze nektere veci jsou mimo ni, nemaji zadny smysl, nema jej totiz cokoliv mimo ni. Proc tomu tak je? Reknu-li, ze venku prsi, prislusi tomuto vyroku nejaka pravdivostni hodnota. Odtud plyne i veskera sdelena informace. Slova jsou jako nosna vlna, ktera teprve modulaci nese sdeleni. Tou modulaci je pravdivostni hodnota. Pravda je vsak vysadou racionality. Jakmile neco oznacis za transracionalni, prestava to mit svou cenu. Jinde jsem dokazoval, ze duse je nemozna. Kdosi, snad ty, mi rekl, ze duse je mimo logiku, ze je transracionalni. Mel to byt argument proti mne. Vlastne mi vsak poslouzil lepe nez cokoliv jineho. Ja sam jsem se totiz neceho tak radikalniho neodvazil, stale jsem predpokladal, ze duse je racionalni, pripisoval jsem ji jiste vlastnosti, a ukazoval jsem, proc takova byt nemuze (a proc jakkoliv jinak ztraci svou argumentativni hodnotu). Je-li vsak skutecne Buh a duse transracionalni, pak jsem se ji nemusel zabyvat, mohl jsem nad ni mavnout rukou, velkoryse ji ignorovat. Jakmile by se nekdo pokusil pouzit transracionalni pojem ve svuj prospech, stacilo by poukazat na transracionalitu a jeho pokusy by byly neutralizovany. Proto ti vlastne musim podekovat, nebot jsi mi ukazal, jak mnohem ucinneji potirat nabozenstvi, duchare a postmodernisty. Take bych chtel neco malo podotknout k tve predstave objektivity jako dohody mezi lidmi. Tato myslenka jiste totiz odporuje tomu, co jsi rekl temer na samem zacatku. Objektivni neni to, co si dohodnou lide. To by pak objektivni byly nacisticke koncentraky, gulagy i svetonazor samanu kmene ztraceneho v Amazonii. Sireji jsem to kritizoval v reakci na jeden Belohradskeho text, ktery mi podsunul Bobr.A jsem si celkem jist, ze si nejsi vedom vsech dusledku teto predstavy, vsech dopadu na vlastni snazeni. Ja sam se stavim nanejvys odmitave k predstave, ze bychom mohli ziskavat cistou a nezkalenou pravdu, objektivni vedeni samo. Neni vsak nic posetilejsiho nez oznacit vse jen za dohodu mezi lidmi. Nenech se zmast postmodernistickym gulasem a kecy o vypraveni atd. Evropska dela a trhaviny usvedcila zbytek sveta s jeho rozmanitymi kulturami z omylu, z nedostatecneho pochopeni objektivni pravdy o realite. Sice nikdy nemuzeme vedet, nakolik jiz zname celou mozaiku, muzeme vsak sve poznani zdokonalovat. Nase poznani o realite je pak intersubjektivnim priblizenim objektivni realite. Mame vsak pristup i k objektivnimu vedeni. Je jim napriklad poznani matematiku o zakonitostech, jimiz se ridi abstraktni objekty, ktere si sami zkonstruovali. Nase aplikace tohoto objektivniho vedeni na realitu je pouze intersubjektivne platna, matematika sama je vsak objektivni. Stejne tak je objektivni jakekoliv vedeni, ke kteremu dospejeme uvahou z axiomu. Kdokoliv by si polozil tytez axiomy a pouzil tutez logiku, ziskal by naprosto stejne vysledky. A na to jsem narazel ve sve kritice postmoderny. Ona sama objektivitu predpoklada, vyvozuje z jistych axiomu sve zavery (avsak dokonale nekonzistentne). Obsahem jejich tvrzeni je vsak popreni takoveto objektivity. Jak vsak mohu jiste vedet, ze nic jisteho neexistuje? To neni vulgarizace, to je opravnena otazka, s jejimz zodpovezenim se zrejme nikdo neobtezuje. Uvaz to na priklade sveho vlastniho textu. Pokud maji postmoderniste pravdu, pak je to jen jedno z mnoha dalsich vypraveni. A kdybych ja jen trochu akceptoval jejich myslenky, nemusel bych se ani trochu zabyvat kritikou tvych nazoru, protoze je to jen dalsi mozny pohled na vec, ktery ani nemuze mit nejakou pravdu. Rezes si vlastni vetev, kdyz rikas ze objektivita je jen dohodou mezi lidmi. Rikas, ze lide se lisi tim, ze u nich neni pravda nutna. Upozornuji, ze klam je vlastni ostatnim zivocichum take. Rostliny nekdy klamou svym zbarvenim a pachy, ktere vydavaji, aby pripadne skudce presvedcily, ze nejsou tak chutne nebo ze jsou dokonce nebezpecne, coz nemusi byt vzdy pravda. Podobne klamou i zivocichove, zvlaste pak ti, kteri tvori spolecenstva. Lide sami jsou zrejme geneticky predisponovani k pravde, protoze spolecenstva lharu evidentne nemohou prilis efektivne spolupracovat. Ani spolecenstvo pravdomluvnych neni idealni, nebot jediny lhar dovede nadelat ohromne skody. A tak vetsinou mluvime pravdu, pricemz dovedeme obcas zalhat. Nevidim v tom zadnou odlisnost od zbytku prirody. A navic je zrejme, ze takto polozeny argument zcela zavisi na stupni naseho poznani o realite, tedy na intersubjektivnim vedeni, pricemz sam jsi na pocatku proklamoval objektivitu. Jiste vedeni to neni, neberu to jako prijatelny argument. 2) zduvodnit, proc by se clovek mel lisit od zbytku prirody Dokonce si myslim, ze neni ani mozne dokazat, ze by clovek mel stat mimo prirodu. Prirodovedne poznatky tomu nemohou poslouzit, mohou pouze vyvracet, nikoliv dokazovat. A pak je nanejvys logicke predpokladat, ze nejsme odlisni od zbytku reality, je to dokonce metodologicka nutnost, opak je zjevne chybny, nebot takove vedeni nemuzeme mit. Ohledne svobody cloveka jsem se uz vyjadroval ve svem textu o dusi. Bez duse je svoboda jen mirou nepredvidatelnosti procesu. 3) Dokazat, proc svoboda neni jen mirou nepredvidatelnosti. Uvedl jsem tri body, o kterych si myslim, ze v tvem textu chybeji. Jsou zcela zasadniho charakteru a uprimne receno si nemyslim, ze bys v jedinem z nich mohl uspet. Ovsem jako s prekazkami konzistence se s nimi musis utkat, nikoliv je obejit, tim myslim nejake pochybne konstrukce a vagni formulace. Jiste, muzes zpochybnit mou kritiku, muzes ukazat na dilci nepresnosti, na obcasne zjednoduseni, muzes zpochybnit me zavery, otazky vsak proto nezmizi. Doufam, ze nepodlehnes temuz klamu, jako nekteri, ze konstatovanim meho omylu a poukazem na nejakou drobnou nepresnost zaplacnes problem. Delam chyby a jiste tam nejake budou, jsou totiz pravdepodobne uplne vsude. Avsak to neni reseni, neni to odpoved, otazky nezmizi, naopak budou jeste nalehavejsi (nebot vzniknou pochybnosti o tom, zda odpoved vubec existuje). Preju hodne stesti.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Zefram
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + dvě ?

Napsat autorovi (Občasný) Nepublikovat mimo Totem.cz

Addictive Zone Orbital Defender Game