TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pátek 29.11. Zina

Všechny rubriky

Mystika, filosofie

> Mystika, filosofie

>		Filosofie

> Náboženství

> Duševno, mystika

> Literatura, odkazy

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Sračky
Autor: čmelák (Občasný) - publikováno 9.1.2002 (00:10:29), v časopise 27.3.2002

Zefram (Občasný) - 11.4.2002 > Omlouvam se, ze mne odpoved trvala tak dlouho. Sesypalo se na mne mnoho veci ve stejny okamzik a par tydnu jsem si proste nenasel dostatek casu. Zacnu trochu od konce. Proc vlastne zadat dukaz kazde vety? Uvaz sam. Proc maji prirodni vedy takovy uspech? Existuji vysvetleni, ze snad pro jednoduchost sveho predmetu, mysli se zvlaste fyzika. To je vsak omyl. Fyzikalni objekty jsou extremne slozite a mozna jeste slozitejsi nez objekty mekcich ved. Proc to tedy fyzikum tak dobre jde? Protoze se neprou o smysl pouzivanych pojmu, ten je vsem alespon v zakladnich obrysech jasny, jejich jazyk je natolik presny, ze se neutapeji v nedorozumenich (vyjimky samozrejme existuji) a predevsim, cimz se vracim k tematu, cokoliv tvrdi, podkladaji nejakym materialem. Neni mozne cosi zavadet, aniz by pro to existovaly velice padne duvody. Existuji jeste extremnejsi priklady, treba matematika. Ve filozofii tomu tak vsak neni, coz dobre vysvetluje naprosty chaos a zmatek a nepatrne pokroky, ktere cini. Mel bych se snad podilet na takovem marastu? Presne to po mne chces, kdyz se ptas, zda je opravdu nutne vzdy vyzadovat dukazy. Samozrejme je to nutne, v opacnem pripade to muzeme rovnou zabalit, protoze opravdu nema zadnou valnou cenu stravit drahocenny cas plkanim o vecech, ktere nejsou a mozna ani nemohou byt nijak podlozeny. Filozofii muze pomoci jen prisna disciplina. Oba vychazime z odlisnych predstav, oba je mame za pravdive, nejsou vsak nicim, pokud nejsme schopni je podlozit cimkoliv, co by z nich udelalo vice nez dojmy a povery. Tohle zrejme poznavas. Ve filosofii se nemusí postupovat striktně logicky, ale ex-post musí logický obraz vyplynout (jakožto důkaz správnosti cesty). I kdyby se (např. v případě Boha) logický obraz nevytvořil, nebo o tom ten, který toto poznal nedokáže srozumitelně vypovídat, musí se vyjasnit kontinuita takového vyplynutí, abychom mohly, alespoň jen obrazně, pochopit strukturu takového názoru, což je pro poznání smyslu zejména, velice důležité. Z této struktury pak můžeme vycházet, pokud se nám jeví pro naše poznání tato otázka zajímavá. Co vice jeste rici? Zadam te, abys ex post vyjasnil, jak jsi dosel k nekterym svym presvedcenim vcetne odlisnosti cloveka od zbytku prirody. Popravde si myslim, ze transracionalitu bys mel take axiomatizovat ty, nicmene to s radosti a nadsenim delam za tebe, abych ukazal, ze z ni ve skutecnosti plyne pravy opak toho, co tvrdis. Nemluve o tom, ze je to zajimavy problem a pripravil mne radu pekne pernych okamziku. S tvou tabulkou, jak jsi ji uvedl, nesouhlasim, nebot se transracionality vubec nedotyka. Do jistem miry si za to mozna mohu sam, kdyz jsem misty pro zkraceni pouzival slovo pravda ve smyslu pravdivostni hodnota, coz je myslim zakladem onoho nedorozumeni. Tve priklady se totiz dotykaji pravdy, nikoliv pravdivostni hodnoty. To neni pouze kosmeticky rozdil a k transracionalite to bohuzel pak ma jen malo co rici, coz jeste ukazu. Budu si vsak muset na hlavu nasypat popel, nebot to, co jsem rekl minule, nebylo ve vsem zcela korektni. Presneji to nebylo uplne a nektere pojmy se pomichaly. Chapu pak, ze te to nepresvedcilo a mozna i trochu zmatlo. Jak tedy regulerne zavest transracionalitu. Uz jsem rekl, ze transracionalni je to, cemu nelze pripsat zadnou vlastnost. Bohuzel to v mem podani melo stale jeste trochu esotericky nadech a navic jsem si vubec nebyl jist, zda Wittgenstein, ktereho citujes, preci jen nemel pravdu, kdyz rikal, ze na transracionalni lze jen a pouze ukazovat. Domnivam se vsak, ze jsem tohohle strasaka nakonec zahnal. Na transracionalni lze nejen ukazovat, lze s tim delat cokoliv se nam zlibi. Dokonce nektere priklady transracionality jsou natolik banalni, ze neni pochyb o nemoznosti na ni nejak zalozit nabozenstvi, jak naznacujes. Co to tedy je "ani ne, ani ano"? Je celkem zrejme, ze se to rozhodne nemuze tykat nasich poznatku o realnem svete, protoze ty jsou vlastne vzdy pochybne a o kazdem tak trochu plati "ani ne, ani ano", alespon ve vztahu k objektivni realite, jejiz povaha nam stale zustava zatemnena. To je vsak snadno prekonano konceptem intersubjektivity. Navic to zde ani nemuze byt predmetem debaty, nebot nabozenstvi opravdu na takovem zaklade postavit nelze. Pokud by te to snad blize zajimalo, o cemz vsak pochybuji, muzeme se k tomu jeste vratit. Pak nam tedy zbyva prozkoumat "ani ne, ani ano" v kontextu logiky. Tam je tento problem opravdu zavazny, nebot, alespon ja tak cinim, na poznani nutne pravdivosti nekterych vet lze zalozit celou konstrukci svetonazoru, v mem pripade vedy, nabozenstvi apod. Jinde jsem ukazoval, proc takto lze zavest jen a jen vedu, nic jineho. Ty sam jsi pak souhlasil, ze "klasicka" nabozenstvi jsou omylem, tudiz se nebudu pozastavovat ani nad timto problemem, ackoliv samozrejme take nepostrada zajimavosti. Je vsak zcela nutne zjistit, co to ta transracionalita je a co na ni lze postavit. Uz minule jsem rekl v prvnim priblizeni, ze transracionalni je to, cemu nelze pripsat zadnou vlastnost. Az pozdeji jsem si vsak uvedomil, ze spravnejsi by bylo rici, ze transracionalni vety jsou ty, ktere nemaji zadnou pravdivostni hodnotu. Transracionalnim pojmem je pak takovy, o nemz lze pronest jen a pouze transracionalni vety. Myslim, ze to je celkem zrejme vylepseni a nelze proti nemu vznest namitek. Avsak tato formulace problemu me privedla k nasledujici otazce. Za jakych podminek dochazi k tomu, ze formule nemaji zadnou pravdivostni hodnotu? Nasel jsem tri takove situace a schema je zrejme uplne, o cemz se lze snadno presvedcit jednoduchou uvahou. 1) Prvni moznost jsem jiz minule zminoval, jde o naprostou nepritomnost logiky, respektive souboru pravidel, jak rozeznat, zda vyrok je ci neni pravdivy. Tato situace je vsak zcela trivialni, nebot vsechny myslici bytosti se vyznacuji prave tim, ze takovymi pravidly disponuji. 2) V jistych axiomatickych systemech, ac vyhovujicich vsem rozumnym pozadavku, se mohou objevit takove formule, kterym proste nelze pravdivostni hodnotu pripsat, nelze je rozhodnout. Narazim na Goedelovu vetu o neuplnosti, coz je dnes velice znama vec, rekl bych az zneuzivana, takze predpokladam, ze v tomto bode se mnou budes souhlasit. Podotykam, ze uz zde je konec s Wittgensteinovym ukazovanim, nebot takove nerozhodnutelne vyroky lze docela dobre formulovat, premyslet o nich, analyzovat je ze vsech stran a pak dokazat, ze nejsou rozhodnutelne. 3) Treti moznost, zatim posledni, kterou jsem objevil, vychazi z predpokladu bezrozpornosti axiomatickych systemu. Jedna z jeho formulaci zni, ze nesmi byt mozne odvodit zarove A a non A. V one knize, kde jsem byl upozornen i na tuto moznost, autor navic dodava toto: Prave skutecnost, ze sporne systemy pripousteji jako teoremy kterekoliv formule (coz je pro nase potreby ekvivalentni zminene definici), svedci o jejich trivialnosti a nepotrebnosti. System, v nemz lze dokazat cokoliv, neni k nicemu. Smysl maji pouze ty systemy, ktere vyclenenim svych teoremu plni nutny predpoklad vseho poznani, odlisuji to, co je platne od toho, co neplati. Citace v bode 3 je v podstate lepsim vyjadrenim toho, co jsem minule oznacoval jako absenci informacni hodnoty. Pokud nejsou pritomna zadna pravidla odvozovani, pokud system nesplnuje pozadavky bezrozpornosti, pak nase poznani neni nijak obohaceno, neni pridana zadna dalsi informace, nebot neni pritomna. Odpovidam tak na tvuj konkretni dotaz. Transracionalita 1 a 3 je zrejme bezcenna, nebot skutecne nemuze obsahovat zadne sdeleni. Nejinak je tomu i s 2, kde jsou vsak transracionalni vyroky pouze vedlejsim produktem. Nejde zde o to, ze by transracionalni formule byly nevyargumentovatelne, problem spociva jinde. 1 a 3 je nepochybne dokonale nepouzitelne, nebot informace neni pritomna. Ve 2 vyvstava ten problem, ze transracionalni formule existuji vedle racionalnich/iracionalnich, nejde tedy o dokonale transracionalni system. O mnoha vecech v takovem souboru lze jiste rici, zda jsou ci nejsou pravdive, coz neladi s tvymi vyroky o transracionalite a jeji nevyargumentovatelnosti. (navic o takovych systemech lze uvazovat jako o jinych) Existuje vsak jeste jeden zavazny duvod, proc je transracionalita nepouzitelna. Rikal jsem to uz minule, nicmene nepostradalo to jistou vagnost a nemohl jsem s tim byt spokojen. S novym odlisenim transracionalnich formuli a pojmu je nahle vse jasne. Jak uz jsem rekl, transracionalnim pojmem je takovy, o kterem mohou byt vyneseny jen transracionalni formule. Uvaz vsak samotny akt definovani. Neni definice pronesenim racionalniho vyroku? Jisteze je. Pak tedy cokoliv ve 2 definovane, nemuze byt transracionalni. Cokoliv je transracionalni, je nedefinovane. Co je to tedy transracionalni Buh? Asi totez jako qxcvmn nebo ghslak, shluk znaku (ktere jsem si prave vymyslel). Tim je myslim zrejme ukazano, ze ani transracionalita 2 nemuze poslouzit jako zaklad cemukoliv. A nyni poznamka k tvemu tvrzeni, ze umeni a nabozenstvi jsou transracionalni. Jednak transracionalni byt nemohou, jak jsem jiz ukazal, za druhe je to nesmysl z vicera duvodu. Veda, alespon ta opravdova a tvrda veda, nerika, co veci jsou, ona pouze konstruuje modely reality a ukazuje, jak tyto jsou. Neni zadne neprekonatelne hraze mezi vedou, umenim a nabozenstvim. Vsechny tyto systemu cosi tvrdi, jen veda je vsak v tomto svem usili konzistentni. Nabozenstvi si narokuje pravdu, tento zaver jej tedy neutralizuje. Umeni si vsak pravdu nenarokuje, vyjma nekolika potrhlych vyjimek. V umeni jde o pouzivani jiste sady symbolu. Jistym zpusobem uzita, fusuje do remesla vede, pak samozrejme nema nadeji, nebot nemuze vzdorovat jeji pokrocile metodologii. Jindy si vsak klade jine cile a pak nelze klast zadnych namitek. Nevzyvam umeni, nepripada mi jako vylupek vsi skvelosti, to spise naopak, NEKDY je to stoka nasich predsudku a nedostatku reflexe. Dokonce si myslim, ze casto slouzi jen jako zasterka lidem, kteri se diky nemu mohou tvarit intelektualsky, aniz by ve skutecnosti meli dostatecne schopnosti jakykoliv myslenkovy vykon predvest. Je to vsak zrejme cinnost natolik vlastni cloveku, ze ji pres vsechen despekt musim akceptovat. Nemluve o tom, ze mnoha umelecka dila sam obdivuji. Veda a umeni jsou temer totez, aplikace lidske fantazie a schopnosti tvorit. Prvni je presne cilene, druhe je snad jen hra, oboji vsak obdivuhodne a nenahraditelne, at uz nase osobni sympatie tihnou k cemukoliv. Zastava-li nekdo nejake nabozenstvi a tvrdi-li zaroven, ze je nevyargumentovatelne, pak tedy nema zadneho duvodu, proc jej neopustit a neprijmout jine. Anebo ne? Zda se mi psychologicky nemozne zastavat nazor, o nemz jsem si vedom, ze neexistuje zadny duvod, proc ho zastavat. To, co ty popisujes jako transracionalni nabozenstvi, je zvlastni zpusob imunizace proti veskere kritice. Me nemuzete kritizovat, ja si preci nemyslim, ze bych mohl sve presvedceni vyargumentovat, presto jej budu i nadale zastavat. Elegantni zpusob, jak se zbavit vsi neprijemne kritiky a zit si uprostred umeleho raje naproste jistoty, coz je opak manifestovane nevyargumentovatelnosti. Pripada mi to jako dokonale iracionalni postoj, nikoliv transracionalni. Vychazi z toho, ze lide jsou schopni zastavat logicky rozporne nazory, pokud existuje mechanismus, jak zabranit zjisteni teto skutecnosti, coz ona nevyargumentovatelnost presne je. Rozpor mezi touto nevyragumentovatelnosti a tvym nazorem, ktery jsem citoval vyse, je sam prikladem takoveho doublethinku. Pokud jde o zniceni, vyvraceni, destrukci, totalni anihalaci logicky chybnych nazoru, skutecne se o to pokousim, skutecne je povazuji za nejzavilejsi nepratele, kteri si zaslouzi nanejvyse smrt a zkazu. Znicit, rozkopat, rozmacknout, to a jen to si zaslouzi. Ovsem, dulezite ovsem, zaslouzi si to jen a jen NAZORY, nikoliv lide. V tom je snad pokrok nasi spolecnosti, ze alespon nekde a nekdy nemusime likvidovat lidi, staci nam jen zlikvidovat jejich mylna presvedceni, v ramci kriticke diskuse. Ta anorekticka, o ktere si mluvil, kriticky nemyslela, neslo na ni vyrukovat s argumenty a zkusit ji presvedcit tim, co jsem minule nazval konvencnimi metodami. Zcela souhlasim, ze ji bylo treba pomoci a chapu, jake metody k tomu musely byt pouzity. Neni to vsak o nic mene desive a zneklidnujici. Iracionalita one zeny byla obracena jen a jen vuci sobe samotne. Co vsak iracionalita obracena vuci vnejsku? Nasili, rekl jsi, plodi jen problemy. Nesouhlasim s tim, vyhlazovani se ukazalo byt velice efektivni metodou, jak "presvedcovat". Iracionalita je prave proto desiva, ze casto saha k takovym genocidnim zpusobum. A mne proto nijak netesi zadny, byt sebeneskodnejsi, clovek, ktery je iracionalni, at uz mu to prinasi jakekoliv stesti. Nemam bohuzel ten talent presvedcovat lidi, pokusil bych se je presvedcit, ze je treba byt kriticky ke vsemu a ke vsem, zabijet nazory, pokud to vubec lze.

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Zefram
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný) Nepublikovat mimo Totem.cz

Addictive Zone Orbital Defender Game