vítr dostal oděv z aluminia zlehka zavál hotov nezastřelit slunce hlínu podal vzhůru a pařez misku citrónové kůry na oltář železitých půd
hluboko pod stromy
...
vypukl nový život sotva jsem povila dráčka z plastiku vymyl mi rány tmavěmodrý plášť snad deštěm nevím kde jsem byla byl tam i smutek a poražené dítě a deset tisíc minut stesků po chybách
některá měla více štěstí...
až já budu velká budu před kostelem plnit sáčky se sny se zlými sny s drahými zlými sny a jak od kamelotů vzduchem ponese se kupte si ráno (z aluminia) po kterém můra odplyne po kterém všechno dřívější se stane jenom snem
|